Obnova Mariánské Týnice aneb jak se staví baroko

V sobotu 29.8. přijela do Kostelíka paní dr. Irena Bukačová,  ředitelka Muzea severního Plzeňska v Mariánské Týnici a hlavní duše  obnovy a záchrany krásného barokního skvostu u Kralovic. Mariánskou Týnici postavil Jan Blažej Santini – Aichel jako poutní místo plaského kláštera a později zrušil Josef II. Chrám střídal v 19. století vlastníky a nikdo nebyl schopen nebo ochoten udržovat nádhernou stavbu v dobrém stavu.  V chrámu jako důsledek chybějící péče propadla v roce 1920 hlavní kopule a později spadly i klenby v ambitu. Díky úsilí a velké práci celé řady nadšenců chrám, prelatura, ambity a vše ostatní dnes opět stojí a svítí svojí monumentalitou do krajiny. Posledních 30 let, kdy barokní klášter vstává z ruin, je hlavním hybatelem paní PhDr. Irena Bukačová, která organizuje, zajišťuje a pečuje o Národní kulturní památku. Postupně okolo sebe vytvořila skupinu stejně nadšených odvážlivců, kteří se pouští do barokního stavění, poznávají, jak tehdejší zednici a tesaři stavěli kopuli chrámu s obrovským rozpětím, na kopuli lucernu a ještě na lucerně věžičku s bání, jak se projektuje a obnovuje ambit, jak se dělá barokní výzdoba, která přesně odpovídá duchu a smyslu barokního vnímání světa. Každý výjev na stěně nebo v kopuli má svůj duchovní význam, přesně odpovídá tradici cisterciáckého vidění světa a znázorňuje témata podstatná pro duchovní společnost 17. nebo 18. století.

Tým okolo paní Bukačové s entusiasmem a vírou v dobrý výsledek zahájil práce na obnově celého areálu v 90. letech. Roku 2005 se podařilo dokončit stavbu kopule a zastřešit hlavní chrám, postupně bylo opraveno proboštství, existující západní ambit. V roce 2020 bude dokončen i symetrický východní ambit podle původních plánů Santiniho – Aichela, který ale v době, kdy klášter fungoval, nikdy nebyl dostavěn. Teprve 300 let po vypracování návrhu stavby bude celý areál dokončen a Santiniho dílo bude dovršeno.

Paní Bukačová v Kostelíku nadšeně, ale přitom s obrovskou pokorou, vyprávěla o celé práci, výklad doprovodila celou řadou unikátních fotografií z historie ale i ze stavby kopulí a více než 30 posluchačů nadšeně poslouchalo. Nádherný zážitek, děkujeme za něj.

V Kostelíku vyprávěl dr. Eduard Stehlík

Po čtyřech letech opět přijel do Kostelíka vojenský historik dr. Eduard Stehlík. Jako téma si vybral účast českých vojáků v zahraničních misích a vojenských operacích. Moderní česká armáda si získávala od 90. let postupně svoje ostruhy účastí ve vojenských misích nejprve v operaci Pouští bouře v Kuvajtu, v bývalé Jugoslávii, v Iráku a v řadě operací v Afganistánu, ale i na dalších místech světa. Dr. Stehlík dovede poutavě vyprávět nejen o nasazení vojáků, ale jako důstojník armády zná i výstroj a výzbroj vojenských jednotek, různé druhy zbraní a dovede poutavě popsat změny ve vybavení armádních specialistů od devadesátých let až do současnosti. Bohužel nedílnou součástí vojenských operací je i smrt a je proto velmi důležité připomínat hrdinství našich vojáků, kteří padli v zahraničí ať již dílem útoku protivníků, anebo někdy také bohužel náhodně nebo třeba při dopravní nehodě.  Každá vojenská operace Armády ČR v zahraničí přináší neocenitelný respekt a důvěru v české ozbrojené síly a ve všech operacích, kterých se účastnila naše demokratická armáda, jsme uspěli. Naši vojáci velmi významně přispěli k šíření dobrého jména naší vlasti.

Dr. Stehlík má dar prokládat často tragické příhody smrti našich hrdinů v zahraničí úsměvnými historkami z jejich bojového nasazení a dovede někdy vážné chvíle odlehčit a ukázat vojáky v lidském světle. V Afganistánu na jednom ze stanovišť se postupně a pomalu začal k základně přibližovat místní občan v tradičním dlouhém oděvu. To je pochopitelně riziko, kdy nevíte, co je schované pod dlouhým kaftanem. Proto ho vojáci z hlídky velmi bedlivě sledovali a stanovili si hranici, kterou již z bezpečnostních důvodů, tento neznámý nemůže překročit. Když se již téměř natahovaly uzávěry od zbraní a místní Afgánec byl již nebezpečně blízko, najednou promluvil: „Nejste z Brna, já jsem tam studoval“.

Poutavé vyprávění dr. Stehlíka sledovalo v kapli 30 posluchačů, kteří byli nadšeni. Pevně doufáme, že se i dr. Stehlík v Kostelíku cítil velmi dobře a že za rok opět přijede s dalším ze svým témat.

Po diskuzi s dr. Stehlíkem jsme se ještě sešli na návsi a do pozdního večeru jsme společně poseděli, popili a dobře jsme se poměli.

 

Dr. Stehlík v Kostelíku

Vážení přátelé,

srdečně vás zveme na povídání o nedávné historii. Do Kostelíka opět v sobotu 15.8. od 16.00 přijede dr. Eduard Stehlík, vojenský historik a ředitel Památníku Lidice, který tentokrát v kapli sv. Máří Magdaleny bude mluvit o zahraničních operacích české armády v minulosti i současnosti. Dr. Eduard Stehlík již v Kostelíku mluvil na témata spojená s historii legií v Rusku, vyprávěl příběh Lidic nebo popisoval budování opevnění na našich hranicích těsně před II. válkou.

Tentokrát dr. Stehlík přijede s tématem, které je věnováno zahraničním oparacím české armády v minulosti i současnosti. Zcela jistě se bude jednat o velmi zasvěcený výklad důvodů nasazení, organizace, ale i problémů účasti českých vojáků v zahraničních misích. Češi již namátkou působili v bojích v Jugoslávii, byli aktivní v konfliktu v Perském zálivě, dlouhodobě působí v Afganistánu, vedou výchovu vojenských kádrů v  Středoafrické republice a jsou aktivní i v mnoha dalších mezinárodních misích. Ve svém zahraničním působení budují dobré jméno naší země a pochopitelně i naší armády.

Pozvánka je přiložena a budeme rádi, když ji budeme ve vašich sítích dále šířit.  Stehlík 2020

 

 

Přílohy

Plán akcí na druhou polovinu léta a další drobnosti

Na další týdny budeme mít v Kostelíku bohatý program a jenom doufáme, že se nám podaří všechno uskutečnit a nebudeme muset nic rušit.

Jsme velmi rádi, že zase do Kostelíku přijede dr. Eduard Stehlík, který má letos velmi nabitý program, protože v říjnu kandiduje do Senátu. I tak si na nás udělal čas v sobou 15.8. od 16:00 budeme mluvit o zahraničních operacích Armády ČR.

Po přednášce dr. Stehlíka budeme na Vrškách zapalovat oheň, pokud nebude velké sucho a hasičská pravidla to dovolí. Je to taková malá náhrada za Čarodějnice. Sejdeme se, popijeme, zazpíváme a uvidíme, jaké bude počasí. Když děláme oheň, tak většinou prší.

Za dalších 14 dní na konci srpna v sobotu 29.8. od 16:00 si budeme s paní dr. I. Bukačovou povídat o neuvěřitelné obnově barokního skvostu u Kralovic. Paní Bukačová od počátku stojí za záchranou Mariánské Týnice z ruiny s propadlou kopulí až do současné krásy barokního kláštera s ambitem.

Za další dva týdny v sobotu 12.9. jsme se již domluvili s naším Kostelákem doc. Martinem Balíkem, který jako první v Česku léčil nemocné Covid 19 lékem remdesivirem, novým, dosud pouze testovaným lékem z americké laboratoře. Jeho postřehy a zkušenosti z karantény a o dopadu nemoci Covid 19 na společnost budou zcela jistě velmi zajímavé. V sobotu začínáme již v 15.00.

Stejnou sobotu 12.9. po povídání s Martinem Balíkem budeme hned pokračovat členskou schůzí našeho OS Kostelík z.s. a po členské schůzi pokračujeme při Posezení na návsi s krůtou, pivem a vínem až do pozdních hodin. Takže se můžete těšit.

O Kostelíku a našich akcích, plánech, ale i o zrušených akcích se také dočtete ve Zpravodaji městyse Slabce, který najdete na jejich webových stránkách http://www.slabce.cz/servis-pro-obcany/zpravodaj/

Voda 2020

Nás nějaký koronáč nezastaví. Letos, stejně jako každý rok, jsme jeli na Berounku a tentokrát nás jelo dokonce 11 lodí a ve třech lodích byl navíc junior jako porcelán.

Sešli jsme se v 8.30 u kaple a udělali jsme obligátní startovní foto, a pak jsme pěšky vyrazili Hadrnicí k řece. Tentokrát jsme vyzvedávali lodě u Nejdeckých a chvilku jsme hledali kde, protože jsme tradičně došli až do kempu  u Varských.

Po převzetí lodí, doplnění pádel, vyzvednutí a zase vrácení vest a barelů jsme konečně vyrazili na řeku. I když bylo hodně deštivé jaro, v Berounce skoro nic neteče, asi Hracholusky nic nepouštějí. Hned první vzrůšo bylo pod naší Vyhlídkou Na plazích, kde na splavu u bývalé pily Ivana a Michal trefili šutrák a ten je otočil. Ztráty kromě bot byly minimální a po odškodnění rumem Captain Morgan při prvním soulodění byly zapomenuty i šrámy na vodácké duši. Docela se nám líbí, jak noví majitelé přestavěli rybárnu po panu Zikovi u Slabeckého potoka. U chatiček nás letos nikdo nečekal s pekáčem buchet a okolo Komářího ostrova jsme již jeli k Čilé. Obrovský srub, který z vody obdivujeme, je již hotový a prý luxusně vybavený.

První zastávka byla jako vždy na Ahoji a občerstvení bylo docela dobré. Tvarůžkový salát zaujal Michala a nás s Robertem také motivoval k ochutnání. Delikatesa.

Okolo Týřova a Týřovecké skály to chvilkami i teče, často jsme ale také drhli o kameny. Před Rozvědčíkem bylo chvilku i koupání a další soulodění s kolujícími dalšími butylkami dobrého pití. Postupně jsme okusili plody našich zahrádek. Meruňka a hruška i ve flašce od švestiček potěšila srdce a jazyk vodáka.

U Rozvědčíka bylo zcela narváno a většinou jsme volili vedlejší bufet s langošem a Bakalářem. Bohužel Renatu chytila záda, a tak nás u Rozvědčíka opustila a Lukáš pak jel dále do cíle sám.

Poslední úsek cesty je rozdělený na dvě části. K jezu u Nezabudického mlýnu je olej a pod jezem okolo Višňové je zase olej. Jez jsme rychle přetáhli, někteří se stihli podívat i do pamětní síně Otty Pavla v Bránově, a pak do hospůdky U Jezzu to šlo již ráz naráz.

Minibusem, kam jsme se skoro nevešli, jsme přijeli domů a když celý autobus zpíval Kristýnce a Jakubovi dětské písničky, bylo to skoro dojemné.

Tak kam pojedeme příští rok?