Sobotní večer na Vrškách
Stalo se již tradicí, že se na letní východ úplňku scházíme s přáteli na Vrškách a pozorujeme divadlo, které zahraje velký měsíc někde nad lesy za Skryjemi. Letošní východ úplňku připadl krásně na sobotu 20.7. večer. Slunce ten den zapadá v 21:03 a ve 21:07 vychází měsíc. To bude krásné.
Ještě v 19:00, když jsem se podíval na oblohu a viděl jsem modré nebe, jsem byl zcela klidný. Pak jsem se ale otočil k západu a viděl postupně se rozšiřující mrak, který se dere na nebe nad Kostelíkem. To snad není možné, to přece ten mrak do východu měsíce na druhé straně nestihne a zůstane někde na západě.
Již v 20:30 jsme šli na Vrška a začali jsme se postupně scházet a otáčet k východu. Bohužel ten mrak to stihnul a na postupně stmívajícím se nebi dominovala šedivá barva. Teplo, příjemné počasí dobrá nálada a vínko ale přilákaly nejen nás z Kostelíka ale také asi tisíce vyletujících mravenců, kteří se právě začínají rojit. Věra Kratochvílová statečně bojovala a já se snažil podfukovat dýmem z fajfky, ale nic nepomohlo. Teprve ve chvíli, kdy sundala bílou mikinu a vzala si tmavou bundu, utrpení skončilo. Bohužel Noirin ve světlém neměla nic na převlečení a tak zahalena do oblaku létajících mravenců zmizela zpět domů.
Kde je ten měsíc? Asi za mraky.
Ale přeci jen se na nás usmálo štěstí. Najednou se někde za Bučinami kousek nad obzorem objevil paprsek jasného zlatavého světla, za chvilku z toho byl srpeček a najednou jsme před sebou viděli obrovský rudý měsíc, který na nás zvědavě pomrkával. Stáňa a Veronika fotily jako o život a bylo to krásné.
Asi za dalších 10 minut měsíc zase zaplul za mraky a my jsme mohli vydechnout nad tou nádherou a pomalu se rozejít směrem k našim domům. Krásný večer spolu zažilo 14 lidí z Kostelíka. Je moc hezké, že se můžeme společně setkávat.
Pár fotek je zde v galerii, po klinutí se fotka zvětší.
Divadlo v Kostelíku
V sobotu 13.7. se v Kostelíku poprvé hrálo divadlo. Obrátili jsme se na činohru Národního divadla a ti nám doporučili skvělý divadelní soubor Radobydivadla Klapý, který zde předvedl svoje nastudování divadelního kusu Bulšit aneb podezřelý analfabet.
Přiznám se, že jsem byl lehce nervózní, kolik lidí bude mít zájem a chuť v sobotu odpoledne přijít na náves a zhlédnout divadlo. Dokonce jsem se chvíli obával, aby herci nehráli přesilovku. Divadlo přijelo na náves již okolo 15:00 a postupně si začali připravovat scénu za kostelem včetně ozvučení. Před 17:00 jsme připravili několik laviček, sundali i křesílka z chóru a doufali, že přijdou lidé. Skutečně se na návsi postupně začali scházet další a další diváci, z kostela jsme museli vyndat dvě další lavice a najednou bylo hlediště úplně plné a mohlo začít představení.
Samotná hra je o hlouposti, ambicióznosti a tlachání, tedy o vlastnostech, které se projevovaly před 120 lety, kdy hra vznikla, tak i v současnosti. Herci, kteří s námi před divadlem chvíli mluvili, se odešli převléct do kaple a vrátili se jiné doby. Najednou se na scéně objevil samolibý narcis, jeho servilní asistent, intrikán a slídič v jedné osobě a místní obecní blb. Dámy zastupovala protřelá vampice a její dcera natržená drsná naivka. Všichni diváci se již od počátku velmi bavili, odměňovali herce smíchem a potleskem po jednotlivých scénách a těšili se na další scény divadla, které nás provedly postupným povyšováním samolibého narcise od okresního náčelníka, přes hejtmana až po předsedu.
Moc nás těší, že na divadlo v Kostelíku přišlo 34 diváků a snad můžeme i říct, že jsme měli v Kostelíku vyprodáno. Děkujeme Rádobydivadlu Klapý za skvělý zážitek a myslím, že bychom to mohli zase za rok zopakovat.
Fotogalerie: toto jsou náhledy, po rozklinutí se zvětší do normální velikosti.
První divadelní představení v Kostelíku
Poprvé v dějinách se bude dávat v Kostelíku divadlo. V sobotu 13.7. od 17:00 přijdede do Kostelíka divadelní soubor Radobydivadlo Klapý a uvede adaptaci divadelní hry Bulšit anb Blbci v Čechách.
Bulšit aneb Podezřelý analfabet je původní text sepsaný Petrou Vitez Petao, který vznikl spojením aktovky Analfabet a fragmentů hry Podezřelá osoba od známého srbského autora Branislava Nušiće z přelomu 19. a 20. století. Připsáním epilogu vznikla satirická groteska, která se snaží postihnout fenomén dnešní doby a to bulšit. Bulšit jako pojem pro žvást, blábol, cancání, kecy, mlácení prázdné slámy, pindání, tlachání, velkohubost. Žvanilové mívají narcistické rysy, bývají nečestní, mají nižší skóre osobnostního rozměru, nižší míru sebeúcty a chlubí se. Odpovědnost za svá sdělení žvanilové nepřejímají.
BULŠIT aneb Podezřelý analfabet, groteska čili Blbci v Čechách
- Scénář: Branislav Nušić a Petra Vitez Petao
- Překlad: Jaroslav Urban a Branka Kubešová
- Režie: Jaroslav Kodeš
- Dramaturgie: Petra Richter Kohutová
- Scéna, rekvizity: Pavel Macák
- Kostýmy: Pavel Macák a Lenka Ferenčíková
- Výroba scény: Petr a Václav Černých
- Realizace kostýmů: Jonáš Filip a Olga Psotová
- Hudba: Brass Band, J. Fučík a neznámý klavírní umělec
- Světla a zvuk: Pavel Hurych, Jan Kaška, Eva Kodešová a Václav Krycner
- Inspice: Naďa Hladíková
Osoby:
Okresní náčelník, Hejtman, Předseda, samolibý narcis Jonáš Filip
Pan Mika, absurdní servila Jakub Ružbatský
Pan Sveta, intrikánský slídič Vít Šťastný
Andja, protřelá vampice Lenka Svobodová Šťastná
Vera, natržená naivka z rodu drsoňů Tereza Šťastná
Strážník Rista, zemitý blb Ladislav Valeš
BULŠIT JAKO POJEM
Anglické slovo bullshit, v počeštěné podobě bulšit, lze překládat slovy blábol, cancání, kecy, mlácení prázdné slámy, pindání, plácání, mít plechovou hubu, plkání, slintání, tlachání, velkohubost a žvanění. Má za sebou víc než tři století vývoje. Je možné, že pochází ze staré francouzštiny. Slovo bole v ní označovalo podvod, klam, lest. E.ric Patridge, lexikograf, tvrdí, že slovem bull začali v průběhu první světové války novozélandští a australští vojáci označovat chování britských velících důstojníků, kteří i v zákopech kladli důraz na leskle vyčištěné boty a zapnuté knoflíky uniforem svých podřízených.
BRANDOLINIHO PRINCIP
Obezřetnosti není nikdy dost. Brandoliniho princip říká, že množství energie nutné k zamítnutí žvástu je o řád větší, než je množství energie nutné k jeho vytvoření. Brandoliniho princip se podobá postřehu, který říká: „Než se pravda stačí obout, lež třikrát oběhne svět.“ Žvanění lze považovat za druh sociální praxe a jazykovou hru, která má sklon k tvorbě spirály: žvanění je příčina ještě většího žvanění.
BLBCI V ČECHÁCH
„Dle úředních zpráv z roku 1873 jest v Čechách 998 blbců. Přišel by tudíž v Čechách 1 blbec na 5.116 obyvatel. O příčině zvláštního úkazu je nejpodstatnější domněnka Francouze Saint-Layera, který nehledá příčinu onemocnění v plemenu nebo rodině, ani v zaměstnání či bídě, nýbrž v pramenité vodě,“ praví zpráva z Národních listů v roce 1875. Analfabet, jeden ze zdrojů naší inscenace, v Čechách vyšel přesně o devadesát let později než tato zpráva. Náhoda? Nemyslíme si…
Výsledky Highland her
Součástí Skotska v Kostelíku jsou také Highland games. Tradiční sportovní setkávání ve velmi netradičních disciplínách, které vycházejí z běžné práce skotského farmáře na Vysočině.
Na Skotské hry se letos přihlásilo obrovské množství soutěžících jak v mužské, tak i v dámské kategorii. Je vidět, že diváci festivalu Skotsko v Kostelíku chtějí zažít tradiční Skotsko se vším všudy.
Velký obdiv patří každému, kdo se zapojil do disciplín Highland games a kdo zvládnul všechny disciplíny.
Všechny soutěže organizoval Kládaklan a moc děkuje za příjemné chvíle, když jsme se pokoušeli se zabít při hodu kládou, přenést těžké závaží nebo přehodit balíkem slámy laťku tak, abychom se u toho nezranili.
Tady jsou výsledky:
Ženy
a zde jsou muži
Skotsko v Kostelíku počtrnácté
Když jsme před 15 lety pozvali na náves jednu dudáckou kapelu, ani největší optimisté netušili, co právě vzniká. Ale už tehdy bylo jasné, že vzniká něco velkého. Na první ročník 24.7. 2009 přišlo z Kostelíka a okolí 220 diváků. Konečně můžete se o prvním ročníku dočíst zde. Milan Let uchopil celý festival do pevných rukou a postupně vybudoval velký hudební festival, na který se sjíždějí Skoti a příznivci dobré muziky nejen z okolí, ale i z celého Česka a letos jsme dokonce přivítali i hosta přímo ze Skotska.
Již v pátek jsme měli postavené podium, zvukaři a osvětlovači dlouho do noci ladili na rampách nad podiem svoje světla a reproduktory a propojovali vše se stolem zvukaře. Na náves také přijely první stánky. V pátek jsme připravili i stanové městečko, vyznačili parkoviště, prostor pro Skotské hry (Highland games) a vyznačili celý prostor návsi pro diváky. Večer, když bylo vše hotovo a připraveno, jsme si mohli dát v klidu první pivo.
V soboru od rána začali přijíždět první návštěvníci festivalu a přesně v 11:00 to začalo. Jako první vystoupila kapela Tune I se svými lyrickými skladbami, které se krásně nesly návsí a oslovovaly další a další přicházející návštěvníky. Před polednem jsme si na podiu zatančili s taneční skupinou Glan Clann a poté rozehrála svoje sklady Conemara Chaos.
Ve 13.00 pravidelně organizujeme úchvatný nástup dudáků a za zvuku skotských melodií pochodují skotští dudáci a bubeníci dolů před kostel a jsou doprovázeni dalšími Skoty třeba z taneční skupiny Glann Clan. Úchvatný okamžik.
Po slavnostním nástupu svoje poetické skladby zahrála Irish Dew a po oslavě haggis – skotského národního jídla a další výuce tance nastoupili tradiční dudáci z Blue Squadron Pipe Band. Po dudácích nastoupila kapela Bran se krásnými písněmi Bretonců nás ze Skotska a Irska přenesli svojí muzikou do keltské Bretaně. Dudáci z Rebel Pipers rozezněli svými píšťalami celou naši vesnici. Když se Kostelíkem rozléhají skotské dudy, automaticky se přenesete někam na Skotskou Vysočinu.
Večer sliboval větší divočinu. Nejen na podiu ale i na obloze. Prudký poryv před bouří málem odfoukl některé stánky, ale Skotsko v Kostelíku se nezastavilo. Snad to byla krásná muzika nebo nám přáli všichni skotští druidi, ale bouře se před Kostelíkem otočila k severu a nás míjel jeden bouřkový mrak za druhým a nad Kostelíkem bylo stále sucho. Na podiu to rozbalili Moravian Bastards, po nich nastoupili Vintage Vine a večer zakončili smrští muziky Happy tu Meet.
To už ani okultistické čáry Milana Leta nepomohly a Happy to Meet propršeli. To ale asi 200 posledním nadšeným divákům nijak nevadilo a rychlá a uhrančivá muzika Happy to Meet nutila každého, aby se alespoň pohupoval v bocích nebo podupával do rytmu.
Končili jsme v 22:30 zcela vysílení, unavení ale šťastní. Skoro 12 hodin živé muziky je pořádná dávka energie.
Moc děkujeme všem sponzorům, kteří nám pomáhali se zajištěním festivalu a speciální poděkování patří Hasičům z Modřejovic a také některým hasičům z Kostelíka, kteří nám moc pomohli s organizací parkování, navádění aut a organizací celé dopravy. Bez této neviditelné práce by nebylo možné Skotsko v Kostelíku zorganizovat.
Kromě spousty diváků jsme také přivítali pana starostu Rohlu. Těší nás, že Městys Slabce podporuje svoje spolky a sdružení, které se starají o kulturní život.
Skotsko v Kostelíku se moc vydařilo a všichni byli nadšení a spokojení.
Toto je fotogalerie, po rozklinutí se fotky zvětší.
