Švestičky

V listopadu 2015 jsme podél silnice zasadili alej nových švestek  (vice v tomto příspěvku) a tehdy jsem se naivně domníval, že v letošním roce už bude první sklizeň. Bohužel švestky sice přežily zimu, ale mnoho z nich zašlo na horká léta 2016 a 2017 a to i přes to, že jsme se je snažili poctivě prolévat. Přesto letos máme první úrodu. Věra a Jarek Kratochvílovi objevili první švestu. Na podzim musíme dosadit a znova obnovit alej a doufat v příznivější vývoj.

Všichni to znáte „Přinesl jsem vám švestičky z naší zahrádky“

 

Už zase se mluví o přehradě na Javornici

Upozornil mě Petr Klaub, že v Rakovnickém deníku (celý článek zde) se píše o potenciální možnosti postavit přehradu na Javornici od Chříče do Kožlan. Podle deníku přišel s iniciativou zemědělec Jan Tajbl z Čisté, člen předsednictva okresní agrární komory. Důvodem je podle novin zajištění dostatku vody pro zemědělce a přehrada také nezaplaví nezaplaví žádné obce a tak si ten agrárník myslí, že to projde.

Javornice byla již dříve v jakýchsi rezervách vodních děl, které zpracovávalo povodí Vltavy pro Ministersvo zemědělství, a zdá se, že tento šílený nápad zase ožívá.  Chci pevně věřit, že se jedná o nesmysl a výstřel do tmy a že nikdo nedovolí zaplavit nádherné údolí Javornice, velmi krásné území, které je součástí CHKO Křivoklátsko.

Co si o tomto nápadu myslíte vy. Já za sebe říkám, že proti takovému způsobu devastace Rakovnicka budu protestovat všemi dostupnými možnostmi.

Pochvala vždycky potěší

V úterním Raportu ze 23.7.  2019 je na straně 4 velký rozhovor v technikem Rakovnického vikariátu panem Jindřichem Matuškou. V rozhovoru se podrobně rozebírá stav kostelů, kaplí a dalších církevních památek na Rakovnicku, které kostely se opravují, které se budou opravovat a jaké problémy musí vikariát řešit při stavební obnově kostelů a kaplí. V jedné části rozhovoru je uvedena i pochvala naší práce v Kostelíku.

Citace:  „Jsem rád, že se na Rakovnicku objevují záblesky spolupráce, i když jich ještě není moc. Jako dobré příklady bych také zmínil aktivity spolků ve Vrbici, Kostelíku, Lužné nebo Skřivani a zejména obec Lubná, která je velkým vzorem přístupu k památce stojící v obci“.

Jsem velmi rád, že se

nám podařilo i když to nebylo vždy snadné, zajistit kapli a provézt základní opravu toho, co bylo potřeba. Podle stavu trámů, které držely zvonici, je možné, že bychom bez opravy dneska měli celou zvonici někde na zemi, možná bychom museli opravovat celý krov. Stará krytina již také nefungovala. Udělali jsme novou fasádu venku i ve vnitřku a doplnili jsme i oltářní obrazy.

Ještě bychom mohli restaurovat okna, která je třeba namořit a opravit a také můžeme znova namořit dveře. A jistě nás každého napadne spoustu dalšího, co je potřeba na kapli udělat, aby nejvýznamnější stavba v Kostelíku stála dalších třeba sto let.  Velké poděkování patří především Petrovi, který byl motorem těchto akcí a sháněl povolení, dotace a další prostředky na opravu cenné kaple sv. Máří Magdaleny v Kostelíku.

Kostelík na vodě 2019

Po loňské nedobré zkušenosti s občerstvením na trase do Roztok jsme letos jednoznačně zvolili trasu z Liblína do Zvíkovce a těšili jsme se na krásnou přírodu, hluboké údolí Berounky, zříceninu Krašova a na další skvělé zážitky. Tento rok se na vodu přihlásilo dost lodí, takže jsme nakonec jeli v počtu 9 lodí. Autobusek pana Šímy nás pohodlně odvezl do Liblína na tábořiště Kobylka, převzali jsme lodě a ještě před prvním plácnutím do vody jsme museli svlažit hrdlo. Čekal nás totiž horký den.

Postupně jsme odrazili od tábořiště ve složení: Noirin a Lizie Volfovy, Martin a Petra Bakulovi, Julie B. s kamarádkou, Černoši, Ctibor a Alena P., Robert a Renata, Petr a Líba Klaubovi s malou Kristýnkou, Kraťáci a na singlu jsem s vodou bojoval já – Radim P.

Jedeme prakticky pořád v houfu dalších vodáků, míjíme bez povšimnutí přítok Střely a v pohodě překonáme malinký jez u Liblína pod mostem. Za jezem na klidné vodě chvíli soulodíme. Černoši vytahují posilnění a mezi loďmi koluje dobrá pálenka. Pak se již rozjíždíme dál směrem k jezu u Liblínského mlýna. I ten v pohodě a téměř po suchu překonáváme a noříme se do krásného, zalesněného údolí Berounky před Krašovem. Okolo v lesích prosvítají suché koruny. Asi za hodinu dorazíme k první plánované zastávce u Rybárny nad Rakolusky. Dáváme si první gáblík, pivo a v poledním vedru jedeme dál. Voda téměř neteče, a tak musíme pořád pádlovat. Pod Krašovem zase na chvíli soulodíme a kocháme se nejen krásnou přírodou, ale další kolující lahvinkou s ohnivým obsahem.

Když mineme Krašov, již vyhlížíme tábořiště U mloka, kde zase zastavujeme na koupačku a občerstvení. Protější tábořiště kousek dál již vynecháváme. Snadno přejedeme jez u Lejskova mlýna a ve vedru se moc netěšíme na poslední usek cesty na oleji před Zvíkovcem. Poslední zastavení je ještě u Petra a Pavla a mnozí tady již ani pivo nechtějí. Pak již pádlujeme, jak kdo ještě může, na oleji ke Zvíkovci, kam přirážíme přesně v 18:00, tedy v době, kdy máme vrátit lodě a vybavení.

Jsme moc rádi, že po úmorném dni máme odvoz nahoru do Kostelíka, po chvilce čekání přijíždí autobusek a jedeme rádi domů. Kam pojedeme příště? Do Roztok to více teče, ale tady jsou zase lepší zastávky. Nakonec rozhoduje voda a příště pojedeme ze Zvíkovce do Roztok.