Za Mírou Tupým
Jeden ze zakládajících členů našeho OS Kostelík pan Jaromír Tupý odešel do svého motoristického ráje.
Míra Tupý zemřel ve čtvrtek 20.8. 2026 v krásném věku 92 let a nyní již na svém stroji brouzdá někde po nebeských stezkách.
Míru jsme v Kostelíku vždy znali jako rázného a přímého člověka, který uměl jasně vyslovit svůj názor a stát si za svojí pravdou. Podobně jako na motorkách nikdy neuhýbal před nebezpečím, tak také ani mezi lidmi neuhýbal a snažil se všechny problémy nebo všechna témata řešit přímo, rovnou a bez zbytečné přetvářky.
Když začal Míra vyprávět svoje zážitky z motokrosových závodů jako byla třeba slavná a pověstná Šestidenní, seděli jsme všichni okolo a jenom jsme poslouchali s otevřenou pusou. Teprve při Mírově vyprávění jsme si znovu uvědomili, jaký je motokros fyzicky náročný a současně technicky nesmírně složitý sport a co všechno museli tehdejší závodníci na trase takového závodu sami opravit, zvládnout a přitom neztratit mnoho vteřin.
V reprezentačním dresu s pověstným šátkem na krku závodil od roku 1957 do roku 1969. Za svoji kariéru Míra Tupý absolvoval 99 závodů, z toho přes 40 soutěží na Jawě 350 a Jawě 500 a nejednalo se o žádné malé pouťáky. Míra Tupý závodil na mistrovství Československa a mistrovství Evropy, v Evropském poháru FIM a v tradiční a tehdy velmi prestižní Šestidenní. Jaromír Tupý je také držitelem zlaté medaile v kategorii jednotlivců a stříbrné v soutěži družstev na MM ČSR. Všechny medaile z těchto závodů Míra Tupý věnoval do muzea historických motocyklů, kde jsou vystaveny na čestném místě.
Motorku měl stále doma a rád na ni jezdil. Jako pověstný motodědek rád projížděl po krásných cestách naší krajinou a spolu s ním jelo vždy i mnoho jeho dalších kamarádů. Naposled sedlal do roku 2021 stroj YAMAHA Virágo XV 535, který vskutku není dětskou hračkou, ale velkým silničním strojem. Ve věku 87 let se rozhodl, že již s dalším ježděním končí.
Velmi rádi jsme Míru potkávali v Kostelíku a byli jsme hrdi na to, že mezi námi v Kostelíku je závodník, který dosáhl tak velkých úspěchů ve světové konkurenci.
Proto jsme byli velmi rádi, když si Míra v roce 2021 našel čas a začal v kapli vyprávět o době, kdy začínal na motorkách, co ho k závodění přivedlo a jaké měl zkušenosti třeba na legendární Šestidenní a jak se také vyvíjela pravidla pro pořádání závodů a pro možnosti doprovodného týmu.
Přejeme Mírovi Tupému, aby se znovu setkal se všemi kamarády, se kterými závodil nejen v klubu Astacus v Rakovníku a aby si tam někde daleko zase sedl na svůj stroj a pustil se do dalších dlouhých cest.
Poslední rozločení s Mírou Tupým proběhne v obřadní síni v Rakovníku ve čtvrtek 27.8. 2026 od 12:00.
18. členská schůze OS Kostelík
Členská schůze. Když se řekne členská schůze, tak si většina představí nutné, ale nudné společné setkání, kde se projednávají nějaké věci, které mají malý význam jako jsou třeba finance, kdo bude v čele a co budeme dělat.
Ne tak v Kostelíku. Když se u nás řekne členská schůze, všem se začínají sbíhat sliny a těšíme se na dobře grilovanou krůtu a společné posezení na návsi.
Takže si prosím zapište do vašich diářů, že v sobotu 5.9. 2026 od 15:00 proběhne v kapli 18. členská schůze našeho OS Kostelík s programem
- Schválení programu schůze
- Zpráva o činnosti
- Zpráva o hospodaření
- Volba výboru OS
- Členské příspěvky
- Program na další období
- Diskuze
A potom se vrhneme na dobře propečenou krůtu.
Srdečně zve všechny výbor OS Kostelík, Milan Let, Jarek Kratochvíl a Robert Marek
Takhle jsme schůzovali v roce 2025
Plnoletost
Sladkých 18 let. Plnoletost. To je krásný věk, to si všichni pamatujeme, když nám bylo 18. Tak vězte, že dnes v neděli 2.8. 2026 je sladkých 18 let našemu OS Kostelík. V neděli 2.8. 2008 v 15:00 zahájil Petr Klaub ustavující schůzi našeho OS Kostelík. Zápis a důkaz najdete na našem webu na tomto odkazu.
Milí sdruženáři (jak by řekl pan Okáč), tak si dneska můžete připít. Už jsme plnoletí.
Na zdraví OS Kostelík.
V anktetě v pravém sloupci zde na webu můžete hlasovat na jakou akci ze začátku OS Kostelík vzpomínáte.
Úplněk
Ve středu 29.7. byl nejen v Kostelíku úplněk. Proto jsme se sešli na Vrškách, abychom mohli pozorovat jednak západ slunce za Javornou a za chvilku i východ úplňku někde nad Křivoklátskými lesy. Ve středu se nás sešlo celkem 12 lidí z Kostelíka a udělali jsme si moc pěkný večer s povídáním, vyhlížením východu měsíce, s vínkem a pivem, prostě pohoda.
Jasné nebe bez mráčku slibovalo úchvatné výhledy. Nejprve jsme se dívali směrem na severozápad pozorovali jsme, jak rychle mizí sluneční kotouč za lesem, jak již jen prosvítají poslední paprsky přes větve stromů a pak jak rudne obloha. Nádhera.
Potom jsme se všichni otočili směrem na jihovýchod a vyhlíželi jsme, kde za kterým cípem lesa někde nad Skryjemi vylezou první paprsky měsíce. Věděli jsme, že východ měsíce je astronomicky ve 21:00, ale kdy vyleze nad lesy a překoná tak výšku Křivoklátské pahorkatiny jsme neuměli odhadnout. Chvíli to ale bude trvat. Někteří netrpěliví nedočkavci sice hrozili odchodem domů a vyjadřovali nespokojenost, ale i tyto poplašné zprávy se podařilo zažehnat. Tak jak se blížil očekávaný okamžik, začaly se mezi námi množit jasné zprávy. Támhle za lesem již světlá nebe a že východ měsíce tam bude, pak že to bude kousek vedle. A stále nic. Napnuté pohledy směrem k obzorům.
Dobře to dopadlo. Měsíc skutečně vyšel. Sice jinde, než kde jsme zaručeně odhadovali, ale asi v 21.15 se kousek za Bučinami v jednom zlomu lesa najednou objevilo světýlko, pak cípeček a za 5 minut vylezl celý měsíc nad les. Foťáky cvakaly, řeč utichla a všichni se kochali. Krása.
Na Vrškách jsme v teplém večeru vydrželi až skoro do 23:00 a jenom pomalu jsme se rozcházeli domů.
A opět se potvrdilo jedno ponaučení. Neberte si na Vrška bílé oblečení. Budou na vás lítat mravenci.
Oheň na vrškách se velmi vydařil
Abychom naplnili naše krédo, že „v Kostelíku se pořád něco děje“, uspořádali jsme v sobotu na Vrškách malý oheň s opékáním buřtů a společným posezením. Sešlo se nás okolo ohně strašně moc a jsme rádi, že se společně rádi potkáváme a bavíme se spolu. Na pečení buřtů se nás postupně sešlo celkem 22 kamarádů z Kostelíka.
V sobotu byl krásný večer. Slunce zvolna zapadalo za Javornou, nad Hradištěm se začal objevovat měsíc a bylo velké teplo a nefoukal vítr. Na stráži jsou ovšem vyletující žlutí mravenci, takže ti, co si vzali něco bílého na sebe, se stali terčem jejich náletů. Již od minula máme jedno ponaučení. Neberte si na Vrška v podvečer nic bílého, světlého, polezou na vás všechny létající breberky. Když jsme ale zapálili oheň, mravenci zmizeli.
Na rozdíl od čarodějnic, kde na začátku máme velkou vatru, tady jsme rovnou připravili ohniště na opékání buřtů, tedy založili jsme spíše menší oheň, ke kterému se šlo přiblížit i bez speciálních protipožárních obleků. Ale i tak oheň hřál. Každý, kdo přišel, vybalil svoje buřty, kolovala hořčice, chleba k buřtům ani nikdo nepekl a probírali jsme společné zážitky a společné plány. Kamarádka Noirin Regina z Irska byla u vytržení nejen z krásných výhledů, barevného západu slunce, ale i z přátelské atmosféry a společné pohody při pečení buřtů. Jsme moc rádi, že se k ohni přišel podívat i pan Wittlich, nejstarší člen našeho občanského sdružení.
Pálili jsme především staré a velmi staré dříví, spálili jsme také spoustu staré chrundy a dobré dřevo jsme si nechali na příští čarodějnice. U ohně jsme vydrželi až do půlnoci a někteří i déle.
Moc hezká akce, celý večer se velmi vydařil.
V neděli jsme všechno uklidili, odvezli jsme do kaple lavice a ještě navíc jsme na ohništi spálili i další staré větve z jarního sestřihu jabloní. Tomu se říká dva v jednom.
Příště se sejdeme na úplňku.
