Kostelík na vodě 2019

Po loňské nedobré zkušenosti s občerstvením na trase do Roztok jsme letos jednoznačně zvolili trasu z Liblína do Zvíkovce a těšili jsme se na krásnou přírodu, hluboké údolí Berounky, zříceninu Krašova a na další skvělé zážitky. Tento rok se na vodu přihlásilo dost lodí, takže jsme nakonec jeli v počtu 9 lodí. Autobusek pana Šímy nás pohodlně odvezl do Liblína na tábořiště Kobylka, převzali jsme lodě a ještě před prvním plácnutím do vody jsme museli svlažit hrdlo. Čekal nás totiž horký den.

Postupně jsme odrazili od tábořiště ve složení: Noirin a Lizie Volfovy, Martin a Petra Bakulovi, Julie B. s kamarádkou, Černoši, Ctibor a Alena P., Robert a Renata, Petr a Líba Klaubovi s malou Kristýnkou, Kraťáci a na singlu jsem s vodou bojoval já – Radim P.

Jedeme prakticky pořád v houfu dalších vodáků, míjíme bez povšimnutí přítok Střely a v pohodě překonáme malinký jez u Liblína pod mostem. Za jezem na klidné vodě chvíli soulodíme. Černoši vytahují posilnění a mezi loďmi koluje dobrá pálenka. Pak se již rozjíždíme dál směrem k jezu u Liblínského mlýna. I ten v pohodě a téměř po suchu překonáváme a noříme se do krásného, zalesněného údolí Berounky před Krašovem. Okolo v lesích prosvítají suché koruny. Asi za hodinu dorazíme k první plánované zastávce u Rybárny nad Rakolusky. Dáváme si první gáblík, pivo a v poledním vedru jedeme dál. Voda téměř neteče, a tak musíme pořád pádlovat. Pod Krašovem zase na chvíli soulodíme a kocháme se nejen krásnou přírodou, ale další kolující lahvinkou s ohnivým obsahem.

Když mineme Krašov, již vyhlížíme tábořiště U mloka, kde zase zastavujeme na koupačku a občerstvení. Protější tábořiště kousek dál již vynecháváme. Snadno přejedeme jez u Lejskova mlýna a ve vedru se moc netěšíme na poslední usek cesty na oleji před Zvíkovcem. Poslední zastavení je ještě u Petra a Pavla a mnozí tady již ani pivo nechtějí. Pak již pádlujeme, jak kdo ještě může, na oleji ke Zvíkovci, kam přirážíme přesně v 18:00, tedy v době, kdy máme vrátit lodě a vybavení.

Jsme moc rádi, že po úmorném dni máme odvoz nahoru do Kostelíka, po chvilce čekání přijíždí autobusek a jedeme rádi domů. Kam pojedeme příště? Do Roztok to více teče, ale tady jsou zase lepší zastávky. Nakonec rozhoduje voda a příště pojedeme ze Zvíkovce do Roztok.

Kostelík na vodě

Po dvou cestách z Liblína jsme letos pro vodácké dobrodružství jednoznačně zvolili cestu ze Zvíkovce do Roztok.  Ráno jsme se sešli na návsi již v 8.30 s mnohými poznámkami, kdo vymyslel tak brzké vstávání. Také jsem si přisadil. U kaple jsme udělali obligátní foto a

vyrazili pěšky Hardrnicí k řece. U Varských jsme již měli složené a připravené lodě z pátečního večera, takže jsme v pohodě zvládli ještě jedno dobré Chříčské, a pak jsme již šli pro lodě a do vody.  Než jsme ale vyrazili, tak přece jenom dost vody proteklo v řece. Na jezu u pily na druhém břehu již od rána čekaly dámy Okáčovy i s foťákem a u splavu nás každého vyblejskly Fotky jsou v dalším článku na webu.  Vedro k padnutí, moc se nám nechtělo pádlovat, ale i tak cesta ubíhala okolo Zikovic Rybárny. Někteří se zastavili na buchtách u příbuzných  od Bakulů a další postupně a pomalu v líné řece spluli ke Skryjskému jezu. První dávka jez přenesla, ale druhá parta posilněná buchtou jez splula a to dokonce bez ztráty kytičky. Pak jsme již dopluli k Ahoji a k prvnímu koupání a k osvěžovně. Klobása, limonáda, pivo, párek v rohlíku a nakládaný hermelín, který byl naložený tak 20 minut. Nic se nezměnilo, jídelníček stejný, prostředí stejné. Na posilněnou jedna runda fernetů a jedeme dále.

Po Ahoji již vlouváme do nejkrásnějšího úseku řeky okolo Týřova a pod Týřovickou skálou voraříme. Koluje placatice a v líné vodě se velmi zvolna neseme směrem k Rozvědčíku. Mineme Čertovu skálu a dále v tropickém vedru bidlujeme po proudu. Vody v řece je opravdu velmi velmi málo, takže i v místech, kde to normálně teče, se líně táhneme olejem a musíme usilovně pádlovat.

U Rozvědčíka se také BOHUŽEL nic nezměnilo a všechno je tak nějak ošuntěnější, špinavější a i výběr jídel je dost chudý. Zato tam mají nově nainstalované hrací automaty. Vcelku jednoznačně se shodujeme, že u Rozvědčíka již nikdy více a že tuhle zastávku příště vynecháváme a vyhneme se obloukem.

Odpoledne už slunce nepálí na zostra a dokonce přišly první mraky, cesta je tak příjemnější. Někteří se zastavují na Bránově v památníku Oty Pavla a všichni se zase scházíme na jezu v Bránově (Nezabudický jez). Je strašně málo vody, takže musíme lodě přetáhnout nejen přes prakticky suchý jez, ale u pod jezem až k rybímu přechodu a teprve, když se do řeky vrátí voda z náhonu, která šla přes turbinu, můžeme zase trochu jet. Vpravo vidíme dva bobry, kteří budují svůj hrad na břehu a snad je to důkaz, že i přes podivnou tmavou barvu je voda dostatečně čistá na to, aby se i na Křivoklátsko mohl zase vrátit tento úctyhodný tvor.

Okolo Višňové plné kempujících lidí projíždíme už bez zastavení a míříme na poslední zastávku U Jezzu na kraji Roztok. Když na břehu vidíme stojící auto a vlek půjčovny Berounka a když začalo velmi jemně krápat, docela spontánně se rozhodujeme a končíme zde a poslední jez a zbyteček pod most už nedojíždíme. Jez se stejně musí dost nepříjemně přenášet.

Dáme ještě jedno pivku a další rundu fernetů a pak již objednaným autobuskem jedeme zpátky do Kostelíka. Kousek za Roztoky se docela rozprší a déšť je pak celý večer. Zase jsme měli štěstí.

Hrdinkou dne je malá Týnka od Klaubů, která celou cestu absolvovala s úsměvem a když se jí chtělo spát, uložila se ve špičce lodi.

Letos jeli

Robert a Renata

Klaubi i s malou Týnkou

Jarek s Věrou

Holky od Okáčů

Černých

Bakulovi i s Julií na trojce

Radim s Marií (kamarádka Julie B.)

Ctibor s Alenou

Dominika a Kamila (místo lodi Sláva a Eva, kteří se omluvili)

 

Kostelík na vodě již po šesté

Krašov z vodyV sobotu 22.7. jsme již po 6. jeli Berounku. Stejně jako loni jsme vybrali trasu z Liblína do Zvíkovce a již dopředu jsme se těšili na mokré zážitky. Ráno na návsi jsme se málem nevešli do mikrobusu Mikroregionu Balkán, tolik nás jelo. Ale popořadě. Nejprve se sluší vyjmenovat, kdo se vlastně s námi  letos vypravil na vodu:

  • 2 lodě od Volfů ve složení Kevin, Lizzie, Robie a Kate
  • Ivana a Michal Černých
  • Ctibor a  Alena Perlíni
  • Robert Marek
  • Renata Letová
  • Honza a Lucka Korfovi
  • Statkáře zastupovala silná skvadra Sláva s Evou, Jarek a Věra a 3 holky Okačovy
  • 3 Eliášci
  • a Radim.

Dohromady 23 lidí se vešlo na 11 lodí, které jsme měli půjčené od ochotné a vstřícné půjčovny Berounka.cz

Po příjezdu na tábořiště na Kobylce pod Liblínem jsme chvilku čekali na lodě a pak jsme již převzali lodě, rozdělili posádky a hurá na vodu. První jez pod liblínským mostem jsme zvládli bez problémů a pouze Kraťáci najeli na kámen. Vodu z lodě jsme vylili a již jsme nadšeně jeli dále směrem na Rakolusky. Sluníčko svítilo, vítr foukal do zad, voda byla krásně teplá, takže jsme za chvilku stáli a koupali se v řece. Jedeme krásnou téměř panenskou přírodou, na vodě není s námi moc lodí, prostě si to užíváme. Při soulodění koluje flaštička a za chvilku jsme v první třetině na rybárně Rakolusky, kde zastavujeme na česnečku a pivečko. Mezi Třímaneckými skalami proplouváme po malých peřejkách a za chvíli jsme na jezu pod Hřešihlavy tedy na Podkrašovském jezu, krásně proplouváme vpravo, chvíli z lodí obdivujeme  dominantní zříceninu Krašov a za chvíli stojíme u velkého tábořiště vpravo. Restauraci u Bobika vynecháváme a jdeme na oběd k Mlokovi a dobře se pomějeme.

Pokračujeme jenom kousek na tábořiště u Potůčku, kde mají skvělá grilovaná kuřata, ale po obědě dáváme jenom pivko. Kousek před námi je Lejskův mlýn, ten proplouváme zase vpravo starým splavem a to již se blížíme pod Chlumskou stráň, kde se trochu zhoupneme na vlnách. Sledujeme změny na monstrozní stavbě na Ptyči, která je po sundání velkých věží a části nadzemní nástavby již ne tak obrovská a za chvíli naposled zastavujeme u kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech.

Na konec nás čeká již jenom kousek po oleji do Zvíkovce a spokojeně přistaneme, někdo se ještě koupe, vracíme lodě a loučíme se s letošní vodou. Závěr na Chříčském pivu U Varských byla jenom třešinka na dortu.

fotky následují v dalším článku

Tisková oprava:

První se udělala Ivana Č, která spadla do vody už při nastupování do lodi a pak se cvakli ještě Eliášci u Třímanské skály.

Tisková oprava vyžádána rodinou Kratochvílů.

Kostelík na vodě foto

Zde je několik fotografií ze skvělého dne na vodě. Díky Robertovi za skvělé fotky

A zase platí: toto je náhled, jednou klinout a fotka se zvětší, ještě jednou klinout a uvidíte plnou velikost fotky.