Cepák
Víte, co je cepák? Já to donedávna nevěděl a představoval jsem si muže s cepem. 😊 Odpověď najdete dále v textu, ale začneme zeširoka. Pamatujete se, jak jsme na podzim klučili část cesty od Vyhlídky na Plazích okolo pole? A jaká to byla dřina! Tehdy Robert M. pronesl to slovo cepák poprvé a v sobotu 28.7. se stalo skutkem. Robert zajistil a do Kostelíka přijel cepák. Je to stroj, který se připojuje za traktor a soustavou kladiv mlátí do vegetace, do křoví a větvoví a zlikviduje, ubije všechno, kam dosáhne. Nejprve ukázal svoji sílu na stráni na Vrškách pod ohništěm, která již zarůstala trnkami a vyčistil ji. A pak udělal hlavní práci. Projel a vyčistil pás podél pole od kompostárny až k cestě na vyhlídku Na Plazích. Takže už nyní můžeme projít okolo pole na vyhlídku a vrátit se okolo parkoviště nebo opačně. Pro pěší se znovu otevře pěšina k ústí Modřejovického potoka a vůbec krajina bude více průchodná.
Na cestě ještě musíme zapracovat a upravit ji do dobrého, průchodného stavu, ale první krok byl učiněn. A jak je známo, první krok je ten nejdůležitější. Děkujeme panu řidiči a vládci nad tímto obdivuhodným strojem panu Vladimíru Kočímu za velkou pomoc.
Fotky stroje při práci od Petra Klauba jsou přiloženy
Zatmění v Kostelíku
Ve všech novinách psali o pátečním největším zatmění Měsíce. I v Kostelíku jsme se domluvili a sešli na Vrškách, abychom sledovali tuto mimořádnou událost. Na Vrškách jsou přece nejlepší pozorovací podmínky. Když jsme se začali po půl deváté scházet na východ již částečně zatmělého Měsíce, bylo bohužel jasné, že budeme muset zapojit svoji představivost. Nad východním obzorem mraky, zato západ Slunce nezklamal a nabídl úchvatnou podívanou. Přímo na západ červeně zbarvené nebe, někde mezi Rokycany a Plzní bouřka a blesk stíhal blesk a do toho Ivana Č. dává přímý přenos východu Měsíce a to i s obrazy.
Zábava se vesele rozproudila, krásné teplo, příjemné poleženíčko a když Ctibor přinesl hvězdářský dalekohled, mohli jsme zkoušet pozorovat třeba světla na vysílači T-Mobile u Bučin. Postupně ubývalo víno, Noirin přinesla skvělý borůvkový koláč, červený západ také ztmavnul a již jsme skoro přestávali doufat. Když začali po 22.00 hod. Korfovi mluvit o tom, že půjdou definitivně domů, objevil se najednou v mracích takový nezřetelný červený flek a za chvíli jsme viděli napřed kousek Měsíce, pak zase nic, ale objevil se červeně zářící Mars a za chvíli najednou mezi mraky vykoukl celý koláč zastíněného měsíce a všichni na Vrškách nadšeně obdivovali tento neobvyklý zážitek. Triedry šly rychle z pouzder, každý se pokouší o unikátní fotku. Nad námi nebe plné hvězd, před námi zastíněný červeno hnědý úplněk, no prostě atmosféra přímo vhodná ke zkoumání nekonečna a k hlubokým úvahám. Vydrželi jsme na Vrškách až do úplného konce zastínění a když jsme šli domů, už nám zase na cestu svítila skoro polovina celého koláče.
Na Vrškách se sešli (bráno odshora)
Ivan a Denis, Noirin a Lizzie, Wittlichovi, Černých, Bakulovi, Korfovi, Perlíni
Zatmění měsíce
Příroda přichystala neuvěřitelné divadlo. V pátek 27.7. proběhne úplné zatmění měsíce a navíc my budeme procházet přímo středem, takže zatmění bude velmi dlouhé. Měsíc vyjde v 20:47 a již bude asi z 35 % zastíněn naší Zemí. Úplné zatmění nastane asi v 22:21 a bude až do několika minut po půlnoci, kdy měsíc zase vystoupí ze stínu Země. Jedná se o nejdelší zatmění Měsíce v tomto století.
V Kostelíku to budeme sledovat na Vrškách, kde jsou a budou nejlepší pozorovací podmínky. S sebou na zatmění je potřeba se dobře vybavit. Doporučená výbava je triedr, křesílko, sklenička na pití a něco dobrého na zobání.
Více o zatmění je na mnoha serverech, já odkazuji například na tento článek.
A zde je i obrázek, který vysvětlí princip zatmění Měsíce.
Kostelík na jezu u pily
Krásné fotky vytrvalých dam Okáčových, které na nás čekaly u jezu a každou loď zdokumentovaly.
Krásné fotky. Děkujeme
Foto Veronika Okáčová
Kostelík na vodě
Po dvou cestách z Liblína jsme letos pro vodácké dobrodružství jednoznačně zvolili cestu ze Zvíkovce do Roztok. Ráno jsme se sešli na návsi již v 8.30 s mnohými poznámkami, kdo vymyslel tak brzké vstávání. Také jsem si přisadil. U kaple jsme udělali obligátní foto a
vyrazili pěšky Hardrnicí k řece. U Varských jsme již měli složené a připravené lodě z pátečního večera, takže jsme v pohodě zvládli ještě jedno dobré Chříčské, a pak jsme již šli pro lodě a do vody. Než jsme ale vyrazili, tak přece jenom dost vody proteklo v řece. Na jezu u pily na druhém břehu již od rána čekaly dámy Okáčovy i s foťákem a u splavu nás každého vyblejskly Fotky jsou v dalším článku na webu. Vedro k padnutí, moc se nám nechtělo pádlovat, ale i tak cesta ubíhala okolo Zikovic Rybárny. Někteří se zastavili na buchtách u příbuzných od Bakulů a další postupně a pomalu v líné řece spluli ke Skryjskému jezu. První dávka jez přenesla, ale druhá parta posilněná buchtou jez splula a to dokonce bez ztráty kytičky. Pak jsme již dopluli k Ahoji a k prvnímu koupání a k osvěžovně. Klobása, limonáda, pivo, párek v rohlíku a nakládaný hermelín, který byl naložený tak 20 minut. Nic se nezměnilo, jídelníček stejný, prostředí stejné. Na posilněnou jedna runda fernetů a jedeme dále.
Po Ahoji již vlouváme do nejkrásnějšího úseku řeky okolo Týřova a pod Týřovickou skálou voraříme. Koluje placatice a v líné vodě se velmi zvolna neseme směrem k Rozvědčíku. Mineme Čertovu skálu a dále v tropickém vedru bidlujeme po proudu. Vody v řece je opravdu velmi velmi málo, takže i v místech, kde to normálně teče, se líně táhneme olejem a musíme usilovně pádlovat.
U Rozvědčíka se také BOHUŽEL nic nezměnilo a všechno je tak nějak ošuntěnější, špinavější a i výběr jídel je dost chudý. Zato tam mají nově nainstalované hrací automaty. Vcelku jednoznačně se shodujeme, že u Rozvědčíka již nikdy více a že tuhle zastávku příště vynecháváme a vyhneme se obloukem.
Odpoledne už slunce nepálí na zostra a dokonce přišly první mraky, cesta je tak příjemnější. Někteří se zastavují na Bránově v památníku Oty Pavla a všichni se zase scházíme na jezu v Bránově (Nezabudický jez). Je strašně málo vody, takže musíme lodě přetáhnout nejen přes prakticky suchý jez, ale u pod jezem až k rybímu přechodu a teprve, když se do řeky vrátí voda z náhonu, která šla přes turbinu, můžeme zase trochu jet. Vpravo vidíme dva bobry, kteří budují svůj hrad na břehu a snad je to důkaz, že i přes podivnou tmavou barvu je voda dostatečně čistá na to, aby se i na Křivoklátsko mohl zase vrátit tento úctyhodný tvor.
Okolo Višňové plné kempujících lidí projíždíme už bez zastavení a míříme na poslední zastávku U Jezzu na kraji Roztok. Když na břehu vidíme stojící auto a vlek půjčovny Berounka a když začalo velmi jemně krápat, docela spontánně se rozhodujeme a končíme zde a poslední jez a zbyteček pod most už nedojíždíme. Jez se stejně musí dost nepříjemně přenášet.
Dáme ještě jedno pivku a další rundu fernetů a pak již objednaným autobuskem jedeme zpátky do Kostelíka. Kousek za Roztoky se docela rozprší a déšť je pak celý večer. Zase jsme měli štěstí.
Hrdinkou dne je malá Týnka od Klaubů, která celou cestu absolvovala s úsměvem a když se jí chtělo spát, uložila se ve špičce lodi.
Letos jeli
Robert a Renata
Klaubi i s malou Týnkou
Jarek s Věrou
Holky od Okáčů
Černých
Bakulovi i s Julií na trojce
Radim s Marií (kamarádka Julie B.)
Ctibor s Alenou
Dominika a Kamila (místo lodi Sláva a Eva, kteří se omluvili)