V sobotu staré rakovnické pověsti, v neděli Mariánská Týnice
Pozvali jsme v sobotu 21.8. 2021 do Kostelíka velkého znalce dějin Rakovnicka a Slabecka, historika a publicistu Romana Hartla, který přišel vyprávět o starých pověstech a příbězích, které se vážou k Rakovníku. Roman Hartl napřed zmínil jedinečnou postavu faráře Mikuláše Karlacha a připomenul, že letos slaví naše kaple sv. Máří Magdaleny 150 let od svého postavení a vysvěcení. Poté jsme se již dostali k pověstem o založení Rakovníka od Krokovy družiny až po chudou mlynářku, která nasytila svoje hladové děti raky. Zabrousili jsme i do pověstí o hradě Hlavačově, který stál před Rakovníkem, a je v něm ukryt zakletý poklad a skončili jsme u příběhu o gotické madoně z kostelíka sv. Jiljí, která se stala slavnou v USA. Roman Hartl vždy přečetl konkrétní příběh a poté jsme k historickým, nebo vlastivědným souvislostem příběhu dále diskutovali snažili se odlišit historické jádro od často poetického příběhu.
Na diskuzi do Kostelíka přišlo a přijelo celkem 35 nadšených posluchačů, někteří byli i přespolní, kteří si přišli poslechnout povídání o starých pověstech. Knížka těchto příběhů vyjde někdy letos na podzim a budeme, až bude knížka vydána, o tom tady na webu informovat.
V neděli 22.8.2021 jsme plánovali společný výlet do Mariánské Týnice podívat se na znovuobnovený skvost barokního stavitelství Jana Blažeje Santiniho Aichela. Po loňském vyprávění paní Bukačové to byla další možnost seznámit se nejen s genialitou stavby Santiniho, ale i s urputností a odhodláním, které bylo potřeba, aby stavba polozbořeného chrámu zase vyrostla do své barokní krásy. Nakonec se nás vypravilo pouze 8 od Marků a Perlínů, ale Týnici jsme si i se skvělou průvodkyní opravdu užili.
Průvodce tajemným Rakovníkem
Jak moc dobře znáte Rakovník? A bydlíte v Rakovníku, nebo jenom v Rakovníku nakupujete? Asi skoro každý v Kostelíku může prohlásit, že prostě Rakovník není pro nás cizí město a že se všichni více nebo méně v Rakovníku vyznáme. Opravdu známe všechna zákoutí a uličky? Opravdu známe všechny příběhy? Zcela určitě tomu tak není.
Do Kostelíka přijede historik a milovník lokální historie pan Roman Hartl a bude vyprávět o starých rakovnických pověstech, jak tyto pověsti vznikaly a představí nám město tak, jak jsme ho dosud nemohli poznat.
Takže se těšíme na setkání v kapli v sobotu 21. 8. od 16.00 a těšíme se, co se všechno dozvíme.
Pokud byste chtěli, zde je pozvánka i ve formátu pdf, abyste ji mohli dobře stáhnout a šířit i dalším kamarádům a milovníkům historie. Povesti_Rakovnik_Kostelik
Přílohy
Posezení na návsi
Letos jsme měli málo příležitostí se společně setkat a probrat novinky a připomenout si staré příběhy. Protože se nekonaly čarodějnice, pozvali jsme členy našeho OS Kostelík v sobotu 10.7. na společné posezení na návsi po povídání Jirky Žáka o geologické minulosti Křivoklátska (více zde). Láďa Pucholt již jako tradičně od oběda opékal na rožni velkou krůtu, Renata a Věra připravily občerstvení na stůl, narazili jsme soudek, přinesli víno a bylo dobře. Krůtu jsme do večera rozporcovali a zbaštili, pivo jsme dopili někdy v podvečer a až do 11.00 v noci poslední vytrvalci dopíjeli víno. Moc krásný podvečer, večer a noc. Je moc dobře, když se lidé mohou setkávat a společně sdílet zážitky.
Jak sopky a zemětřesení vytvářely Křivoklátsko
V sobotu 10.7. se v Kostelíku konala další debata se zajímavým hostem. Pozvání do Kostelíka přijal Jiří Žák, geolog z Přírodovědecké fakulty UK a vysvětlil nám laikům, jak vznikalo Křivoklátsko a jaké síly a tlaky formovaly naše krásné okolí. Jirka Žák nejprve zasadil historii Země do širšího kontextu a vývoje naší planety a vysvětlil, proč Křivoklátsko vznikalo někdy před 630 – 550 mil. let někde v blízkosti 60° jižní šířky na okraji tehdejšího prakontinentu Gondwany a praoceánu. Tehdy se tektonická deska praoceánu postupně zasouvala pod tektonickou desku kontinentu. A tam někde v tom smyku a tření dvou desek s obrovskými výbuchy vulkánů a zemětřeseními vznikají horniny, které se za dalších 550 mil let budou jmenovat Křivoklátsko. V podobné situaci je nyní střet Euroasijské desky a Tichomořské desky někde u Japonska. V hloubce moře se pomalu Tichomořská deska zasouvá pod tu naši Euroasijskou a na styku dvou desek vznikají tlaky, zlomy a jiné procesy, které se pak projevují výbuchy sopek, zemětřeseními a třeba vlnami tsunami. To všechno zažily horniny Křivoklátska před 550 mil. lety.
Nejčastějšími materiálem, který takto vznikl, jsou droby, pískovcovitá sedimentární hornina, která se usazovala v místě, kde na sebe narážejí dvě desky, některá místa Křivoklátska tvoří černé břidlice, často s příměsemi síry, které se používaly k primitivní výrobě kyseliny sírové, jako třeba pod Poláncem u Modřejovic a plavilo se to v 19. stol. na Javornici u Marka. Výbuchy sopek dokládají tvrdé čediče, přesněji spylity (tedy ztuhlá láva), které se také u nás nacházejí. Další vyvřeliny na Křivoklátsku, tedy doklady sopečné činnosti, jsou buližníky. Nejzajímavější vývoj měly kameny, které vznikly jako usazeniny dílem mořského písku a bahna a dílem sinic a řas tedy jednoho z prvních organismu na planetě. ALE JAK SE JMENUJÍ ?
Povídání Jirky Žáka bylo naprosto fascinující a velmi zajímavé. Myslím, že mnohé z nás laiků nadchl pro geologické zkoumání historie naší Země a až půjdeme někde po lese nebo na cestě a vykopneme z hlíny kus šutru, budeme mít k tomu kusu kamene trošku jiný vztah. Na povídání s Jirkou Žákem se nás sešlo celkem 26 nadšených posluchačů, kteří se po skončení povídání ještě dlouho ptali na další a další podrobnosti, na další příběhy z dávné minulosti planety. Proto z tohoto setkání vyplynulo zcela spontánní pozvání Jirky Žáka do Kostelíka na příští rok. Tentokrát zabrousíme asi do geologicky skoro žhavé současnosti a budeme si vyprávět o tom, jaké síly formovaly tok Berounky, jak vznikala Čertova skála, jak žili trilobiti, nebo jaké další krajinotvorné procesy utvářely místa, kdy nyní tak rádi pobýváme.
Jak se jezdila Šestidenní
V Kostelíku máme celou řadu vynikajících osobností. Jednou z nich je bezesporu i Míra Tupý, několikanásobný účastník nejtěžšího závodu motorek na světě. Poprosili jsme Míru a ten byl tak laskav, že nám v kapli vyprávěl, jak to bylo se Šestidenní, jaké podmínky mají závodníci na motokrosových motorkách, jaká jsou pravidla takového závodu a jak se vlastně takový závod jezdí.
V sobotu 3.7. jsme se sešli v kapli a Míra začal vyprávět, jak vůbec takový závod vznikl, jak se k ježdění na motorkách dostal on a jaké podmínky na závodech musí snášet závodníci, kteří chtějí uspět. Na konci 50. let a v 60. letech závodníci jezdili v běžných montérkách používali běžné helmy a přes obličej nosili běžné šátky. Míra Tupý nosil puntíkovaný šátek, a proto byl mezi závodníky největší fešák.
Závodníci museli během 6 dnů ujet 2000 km cestou necestou blátem i po kamenech, přes potoky a stržemi a jenom největší borci dojeli do cíle. Tehdejší pravidla zakazovala jakoukoliv vnější pomoc a závodník se musel o svoji motorku postarat sám a opravit vše, co se cestou poničilo nebo porouchalo.
Výměnu píchlé duše uměli tito mistři řídítek za dvě a půl minuty a vyklepat rozbitý ráfek od kamenů byla maličkost. V té době v
šichni jezdili na vynikajících Jawách, které patřily k nejlepším na světě. Kdo měl Jawu Libeňák, tehdy nejlepší motokrosový stroj, měl naději na úspěch.
Na povídání o Šestidenní se nás sešlo v kapli sv. Máří Magdaleny celkem 17 nadšených posluchačů, kteří nadšeně poslouchali historky ze závodů i historky z doby, kdy Míra Tupý pracoval na závodech jako Maršál, tedy jako jeden z hlavních rozhodčích celé soutěže.