Pochvala vždycky potěší

V úterním Raportu ze 23.7.  2019 je na straně 4 velký rozhovor v technikem Rakovnického vikariátu panem Jindřichem Matuškou. V rozhovoru se podrobně rozebírá stav kostelů, kaplí a dalších církevních památek na Rakovnicku, které kostely se opravují, které se budou opravovat a jaké problémy musí vikariát řešit při stavební obnově kostelů a kaplí. V jedné části rozhovoru je uvedena i pochvala naší práce v Kostelíku.

Citace:  „Jsem rád, že se na Rakovnicku objevují záblesky spolupráce, i když jich ještě není moc. Jako dobré příklady bych také zmínil aktivity spolků ve Vrbici, Kostelíku, Lužné nebo Skřivani a zejména obec Lubná, která je velkým vzorem přístupu k památce stojící v obci“.

Jsem velmi rád, že se

nám podařilo i když to nebylo vždy snadné, zajistit kapli a provézt základní opravu toho, co bylo potřeba. Podle stavu trámů, které držely zvonici, je možné, že bychom bez opravy dneska měli celou zvonici někde na zemi, možná bychom museli opravovat celý krov. Stará krytina již také nefungovala. Udělali jsme novou fasádu venku i ve vnitřku a doplnili jsme i oltářní obrazy.

Ještě bychom mohli restaurovat okna, která je třeba namořit a opravit a také můžeme znova namořit dveře. A jistě nás každého napadne spoustu dalšího, co je potřeba na kapli udělat, aby nejvýznamnější stavba v Kostelíku stála dalších třeba sto let.  Velké poděkování patří především Petrovi, který byl motorem těchto akcí a sháněl povolení, dotace a další prostředky na opravu cenné kaple sv. Máří Magdaleny v Kostelíku.

Kostelík na vodě 2019

Po loňské nedobré zkušenosti s občerstvením na trase do Roztok jsme letos jednoznačně zvolili trasu z Liblína do Zvíkovce a těšili jsme se na krásnou přírodu, hluboké údolí Berounky, zříceninu Krašova a na další skvělé zážitky. Tento rok se na vodu přihlásilo dost lodí, takže jsme nakonec jeli v počtu 9 lodí. Autobusek pana Šímy nás pohodlně odvezl do Liblína na tábořiště Kobylka, převzali jsme lodě a ještě před prvním plácnutím do vody jsme museli svlažit hrdlo. Čekal nás totiž horký den.

Postupně jsme odrazili od tábořiště ve složení: Noirin a Lizie Volfovy, Martin a Petra Bakulovi, Julie B. s kamarádkou, Černoši, Ctibor a Alena P., Robert a Renata, Petr a Líba Klaubovi s malou Kristýnkou, Kraťáci a na singlu jsem s vodou bojoval já – Radim P.

Jedeme prakticky pořád v houfu dalších vodáků, míjíme bez povšimnutí přítok Střely a v pohodě překonáme malinký jez u Liblína pod mostem. Za jezem na klidné vodě chvíli soulodíme. Černoši vytahují posilnění a mezi loďmi koluje dobrá pálenka. Pak se již rozjíždíme dál směrem k jezu u Liblínského mlýna. I ten v pohodě a téměř po suchu překonáváme a noříme se do krásného, zalesněného údolí Berounky před Krašovem. Okolo v lesích prosvítají suché koruny. Asi za hodinu dorazíme k první plánované zastávce u Rybárny nad Rakolusky. Dáváme si první gáblík, pivo a v poledním vedru jedeme dál. Voda téměř neteče, a tak musíme pořád pádlovat. Pod Krašovem zase na chvíli soulodíme a kocháme se nejen krásnou přírodou, ale další kolující lahvinkou s ohnivým obsahem.

Když mineme Krašov, již vyhlížíme tábořiště U mloka, kde zase zastavujeme na koupačku a občerstvení. Protější tábořiště kousek dál již vynecháváme. Snadno přejedeme jez u Lejskova mlýna a ve vedru se moc netěšíme na poslední usek cesty na oleji před Zvíkovcem. Poslední zastavení je ještě u Petra a Pavla a mnozí tady již ani pivo nechtějí. Pak již pádlujeme, jak kdo ještě může, na oleji ke Zvíkovci, kam přirážíme přesně v 18:00, tedy v době, kdy máme vrátit lodě a vybavení.

Jsme moc rádi, že po úmorném dni máme odvoz nahoru do Kostelíka, po chvilce čekání přijíždí autobusek a jedeme rádi domů. Kam pojedeme příště? Do Roztok to více teče, ale tady jsou zase lepší zastávky. Nakonec rozhoduje voda a příště pojedeme ze Zvíkovce do Roztok.

Skotsko jsme zvládli na výbornou

Pojedenácté přijely do Kostelíka kapely, které hrají muziku inspirovanou skotskými, irskými a keltskými melodiemi a rytmy s bubínky, skotskými dudami, píšťalou a houslemi. Po loňském dvoudenním festivalu jsme se letos zase vrátili k sobotnímu jednodennímu programu. Již od pátku ale začali do Kostelíka přijíždět první kamarádi, kteří pomohli s přípravou a kteří si chtějí užít i předfestivalové hraní na návsi.

Od sobotního rána se do Kostelíka valily proudy lidí a když začal v 11.00 začal sobotní program, náves už byla slušně zaplněna a další a další diváci přijížděli a přicházeli ze všech směrů. Již před slavnostním nástupem dudáckých kapel za zvuků hymnické Amazing Grace byla náves zcela zaplněna a nebylo si téměř kde sednout.

Odpolední program měl svůj vrchol ve vystoupení skvělého mandolinisty Radima Zenkla. Od prvních tónů skvělé skotské muziky všichni nadšeně tleskali a vlnili se do rytmů jednotlivých skladeb.  Velký úspěch sklidily kromě kapel i taneční ukázky v podání Nessie nebo Gall – Tirr. Publikum přijalo všechny kapely s nadšeným aplausem, ať už se jednalo o skupiny, které na našem festivalu vystupují opakovaně (Isara, The Rebel Pipers, Irish Dew) nebo nově pozvané kapely, které si musely svoje publikum najít (Lua, Coventina, Jolly Buskers, Blue Squadron Pipe Band).

Večerní část koncertu se jako tradičně nesla v rychlejších rytmech a na parket před koncertem se zaplnil a všichni tancovali při písničkách v podání Vintage Wine, Happy To Meet a závěr obstarali jako již tradičně Claymore.

Každý mohl ochutnat skvělý tradiční skotský Haggis, v hospůdce U Šéby se podávalo spoustu jídla a  Bakalář v horkém dni přišel k chuti každému. Kdo měl chuť, mohl ochutnat i skvělé a speciální irské a skotské whisky, nakoupit tradiční skotské doplňky, výrobky z kůže nebo ukovat třeba hřebík.

Poděkování patří všem, kteří nám s festivalem Skotsko v Kostelíku pomohli. Velké díky patří každému z našeho OS Kostelík, který přiložil ruku k dílu, velké díky si zaslouží i Modřejovičtí hasiči za skvělou organizaci parkování. Největší zásluhu mají ovšem Milan a Lukáš Letovi, kteří mají celou organizaci na bedrech.

KULIČKIÁDA

Kuličky na návsi

Již loni Alena obnovila tradiční českou hru. Kuličky. Letos jsme se sešli na návsi v neděli 30. 6. dopoledne a po sobotním mejdanu jsme jen těžko otevírali oči. Přesto se nás sešlo velké množství a kouleli jsme ostošest.  Napřed jsme museli vyčistit hrací plochu, vyrobit důlek a pak už to jelo.

Ze začátku jsme jenom trénovali, ale za moment jsme se pustili do ostrého boje. Házeli jsme tři kuličky na důlek a počítal se počet šťouchů. Do hry se zapojili i další sousedé od Balíků.

Napínavý souboj s téměř totožnými výsledky 7 šťouchů do důlku nakonec zvrátil Vojta a Radim, kteří se umístili na prvním (Radim) a druhém (Vojta) místě. Třetí místo získalo dalších skvělých 8 borců.

Kuličkiády se zúčastnilo celkem 21 bojovníků, kteří se mohou ohnout, sehnout nebo kleknout a cvrnknout do kuličky. Největší úspěch ale dosáhla Andulka a Kája od Balíků, kteří jako jediní trefili kuličkou důlek na jednu ránu.  V lepších závodech za „Hole in one“ pořadatelé rozdávají klíčky od auta.

Uvidíme příští rok.