Archiv pro rok: 2018

Kostelík na vodě

22Čvc

Po dvou cestách z Liblína jsme letos pro vodácké dobrodružství jednoznačně zvolili cestu ze Zvíkovce do Roztok.  Ráno jsme se sešli na návsi již v 8.30 s mnohými poznámkami, kdo vymyslel tak brzké vstávání. Také jsem si přisadil. U kaple jsme udělali obligátní foto a

vyrazili pěšky Hardrnicí k řece. U Varských jsme již měli složené a připravené lodě z pátečního večera, takže jsme v pohodě zvládli ještě jedno dobré Chříčské, a pak jsme již šli pro lodě a do vody.  Než jsme ale vyrazili, tak přece jenom dost vody proteklo v řece. Na jezu u pily na druhém břehu již od rána čekaly dámy Okáčovy i s foťákem a u splavu nás každého vyblejskly Fotky jsou v dalším článku na webu.  Vedro k padnutí, moc se nám nechtělo pádlovat, ale i tak cesta ubíhala okolo Zikovic Rybárny. Někteří se zastavili na buchtách u příbuzných  od Bakulů a další postupně a pomalu v líné řece spluli ke Skryjskému jezu. První dávka jez přenesla, ale druhá parta posilněná buchtou jez splula a to dokonce bez ztráty kytičky. Pak jsme již dopluli k Ahoji a k prvnímu koupání a k osvěžovně. Klobása, limonáda, pivo, párek v rohlíku a nakládaný hermelín, který byl naložený tak 20 minut. Nic se nezměnilo, jídelníček stejný, prostředí stejné. Na posilněnou jedna runda fernetů a jedeme dále.

Po Ahoji již vlouváme do nejkrásnějšího úseku řeky okolo Týřova a pod Týřovickou skálou voraříme. Koluje placatice a v líné vodě se velmi zvolna neseme směrem k Rozvědčíku. Mineme Čertovu skálu a dále v tropickém vedru bidlujeme po proudu. Vody v řece je opravdu velmi velmi málo, takže i v místech, kde to normálně teče, se líně táhneme olejem a musíme usilovně pádlovat.

U Rozvědčíka se také BOHUŽEL nic nezměnilo a všechno je tak nějak ošuntěnější, špinavější a i výběr jídel je dost chudý. Zato tam mají nově nainstalované hrací automaty. Vcelku jednoznačně se shodujeme, že u Rozvědčíka již nikdy více a že tuhle zastávku příště vynecháváme a vyhneme se obloukem.

Odpoledne už slunce nepálí na zostra a dokonce přišly první mraky, cesta je tak příjemnější. Někteří se zastavují na Bránově v památníku Oty Pavla a všichni se zase scházíme na jezu v Bránově (Nezabudický jez). Je strašně málo vody, takže musíme lodě přetáhnout nejen přes prakticky suchý jez, ale u pod jezem až k rybímu přechodu a teprve, když se do řeky vrátí voda z náhonu, která šla přes turbinu, můžeme zase trochu jet. Vpravo vidíme dva bobry, kteří budují svůj hrad na břehu a snad je to důkaz, že i přes podivnou tmavou barvu je voda dostatečně čistá na to, aby se i na Křivoklátsko mohl zase vrátit tento úctyhodný tvor.

Okolo Višňové plné kempujících lidí projíždíme už bez zastavení a míříme na poslední zastávku U Jezzu na kraji Roztok. Když na břehu vidíme stojící auto a vlek půjčovny Berounka a když začalo velmi jemně krápat, docela spontánně se rozhodujeme a končíme zde a poslední jez a zbyteček pod most už nedojíždíme. Jez se stejně musí dost nepříjemně přenášet.

Dáme ještě jedno pivku a další rundu fernetů a pak již objednaným autobuskem jedeme zpátky do Kostelíka. Kousek za Roztoky se docela rozprší a déšť je pak celý večer. Zase jsme měli štěstí.

Hrdinkou dne je malá Týnka od Klaubů, která celou cestu absolvovala s úsměvem a když se jí chtělo spát, uložila se ve špičce lodi.

Letos jeli

Robert a Renata

Klaubi i s malou Týnkou

Jarek s Věrou

Holky od Okáčů

Černých

Bakulovi i s Julií na trojce

Radim s Marií (kamarádka Julie B.)

Ctibor s Alenou

Dominika a Kamila (místo lodi Sláva a Eva, kteří se omluvili)

 

Skotsko v Kostelíku v mediích

09Čvc

Skvělý skotský festival se také objevil v mediích

V Rakovnickém deníku je rozhovor s hlavním pořadatelem  Milanem Letem  s názvem Děláme to pro radost a pro lidi, kteří z toho radost mají.
V článku je také popsáno, jak celý festival v Kostelíku před 1O lety vznikl.

A článek o celém festivalu  je také v Rakovnickém deníku zde

Víte o nějakých dalších mediálních ohlasech? Dejte nám vědět.

Skotsko v Kostelíku podesáté

08Čvc

V pátek a v sobotu 6.- 7. července 2018 jsme v Kostelíku uspořádali již 10. ročník festivalu Skotsko v Kostelíku. Od prvního koncertu, kdy nám hráli jenom dudáci, se festival pěkně rozrostl. Letos jsme jubilejní 10. ro

čník uspořádali jako dvoudenní. Milan a Lukáš Letovi připravili dramaturgii festivalu tak, že v pátek jsme nabídli všem příchozím ochutnávku se 4 kapelami a hlavní program se rozjel v sobotu již od 11:00.

Celou přípravu jsme byli napnutí, jak tento ročník dopadne. Při pořádání festivalu je vždy mnoho neznámých od počasí až k tomu, zda přijdou diváci. Na ostatní věci se můžete připravit a Milan i Lukáš Letovi jsou připraveni velmi dobře. Takže stánky jsou domluvené a všichni již v pátek přijíždějí včas a staví svoje stany a stánky nebo jiné přístřešky, občerstvení zajišťuje již osvědčený penzion a catering Šéba, a i počasí má Milan nahoře nějak domluvené.

Již v pátek se slušně zaplnila náves, mnoho lidí přijelo a přenocovalo ve stanovém městečku, někteří si ale koupili lístek jenom na páteční kapely a mohli slyšet v Kostelíku poprvé kapelu Rí Ra, po ní vystoupila Isara z Mladé Boleslavi a pak již staří známí Happy To Meet a večer zakončili nespoutaní Vintage Wine. Náves večer ještě dlouho žila a všichni se těšili na hlavní sobotní program.

Jako první vystoupili naší staří známí z Hradního Dua a po nich přišli na podium skvělí Irish Dew. Nejočekávanější bod celého programu je pochopitelně nástup dudáků a bubeníku na slavnou melodii Scotland the Brave. Slavnostní nástup zahájily výstřely z děla a pak již dudáci, bubeníci a všichni další Skoti hrdě pochodovali návsí špalírem lidí, okolo desítky fotografů, každý má v ruce mobi

l a fotí  nebo natáčí tento skvělý nástup. Letos ve vesničce, která má 30 stálých obyvatel, pochodovalo celkem 18 dudáků se skotskými dudami, nespočet bubeníků a mnoho dalších Skotů.

Odpoledne vystupuje jedna kapela za druhou, mezi kapelami skvěle tančí a vyučují skotské tance skupina Nessie  nebo Caledonian Club a kdo nemá zrovna chuť poslouchat muziku, může si odskočit na louku pod zastávkou, kde probíhají pravé skotské horské hry a vyzkoušet svoji dovednost, sílu a šikovnost v soutěžích tak typických pro Skotsko. Víte, jak daleko hodíte 5 metrů dlouhou a těžkou kládu?

Do programu krásně zapadly i jednotlivé stánky. Můžete sledovat jedinečnou práci kovářem, dívat se a vyzkoušet si, jak se dělají originální skotské módní doplňky z kůže, koupit domů nějakou pozornost nebo ochutnat mnoho typů pravé skotské single malt whisky. Občerstvení nabízí skvělé pivo a spoustu dobrého jídla a kdo chce vědět, jak chutná dobré jídlo ve Skotsku, nemůže vynechat Haggis.

Do Kostelíka přijíždí další a další diváci, náves je již od začátku plná lidí, mnoho z nich má na sobě tradiční skotský kilt a další tradiční skotské doplňky. Všechny kapely hrají jako o život a každá má nadšené posluchače, kteří buď tančí na návsi s kapelou nebo podupávají do rytmu a vlní se v bocích.

Podvečerní a večerní program pak přitvrzují Curlies a po nich Cheers a vrchol večera jsou jako již v Kostelíku pravidelně Claymore, kteří roztančí celou náves a jejich Montyho čardáš se skotskými dudami je prostě nezapomenutelný. Celkem letos do Kostelíka přijelo a vystoupilo 14 kapel.

Moc děkujeme všem, kteří nám pomohli uspořádat tento festival. Děkujeme všem sponzorům. Jsme moc rádi za velkou pomoc Městyse Slabce, který nám stejně jako každý rok vyšel vstříc a jsme rádi, že jsme mohli na festivalu přivítat i pana místostarostu Rohlu. Jsme vděční za velmi obětavou pomoc hasičům z Modřejovic, kteří nám ochotně nejen zapůjčili svoje lavice, ale i zajistili skvělou a důležitou pořadatelskou službu. Každá pomocná ruka je pro nás strašně důležitá děkujeme za to. Rádi jsme na festivalu také pozdravili Aleše Opatrného, který si s rodinou přišel poslechnout některé kapely. Doufáme, že příště nám pomůžou i hasiči z Kostelíka.

Fotky a další zprávy najdete na facebooku Skotsko v Kostelíku  nebo na našem faceboku OS Kostelík.