Skotsko v Kostelíku
Letošní Skotsko v Kostelíku zpočátku působilo jako další běžný ročník malého festivalu skotské kultury, který se letos konal sedmým rokem. Samozřejmostí mělo být opět něco navíc. Pořadatelský tým se snaží divákům přinést vždy něco nového, co zde ještě nebylo možné zhlédnout. A tímto každoročním zpestřením nabyl letos festival slavnostnějšího rázu.
První „novotou“, na kterou posluchač při příjezdu narazil, byly Skotské hry. Jejich stanoviště bylo u parkoviště a obstaral je sportovní klub Kládaklan. Velmi slušná účast soutěžících a zájem o hry zajistili zřejmě i spolupráci pro další ročníky a tak bude mít festival i sportovní část. Druhým hlavním zpestřením bylo samotné zahájení. Pro letošní ročník se pořadatelům podařilo zajistit účast obou dudáckých skupin, které v Čechách existují – The Rebel Pipers a Bohemian Pipe Band. Zvuk dud se zahájením nesl, nikoliv však z obvyklého směru pod kaplí, ale od parkoviště. Zahajovací průvod, který byl oproti uplynulým ročníkům skutečně mohutný a slavnostní, doplňovali tanečníci ze skupiny Nessie a sportovci z Kládaklanu. Doufejme, že tímto jsme také založili novou, zahajovací tradici. Po zahájení pokračoval festival svým obvyklým a zaběhnutým tempem, které se nám v uplynulých letech osvědčilo. Na pódiu se střídaly skupiny, které se k nám většinou rády vracejí a po roční odmlce vystoupila i skupina Wintage Vine. Během přestaveb a zvučení se ,,dudalo“ nebo tancovalo, kdo měl chuť, jedl, pil a sportoval. Po haggisu se jen zaprášilo a u stánku s whisky postávali návštěvníci ještě po skončení programu. Podle hustě obsazené návsi a potlesku, který se opakovaně ozýval, můžeme konstatovat, že byl letošní ročník opět úspěšný. K tomu přispívá i největší návštěvnost v historii festivalu.
Rádi bychom ještě jednou všem poděkovali. Nejprve všem živlům, že nám vyšly vstříc. Dále návštěvníkům, kteří se dostavili v hojném počtu. Velký dík patří také sponzorům za jejich štědrost. A na závěr všem ochotným a dobrým duším, které pomáhají, abychom Vám mohli předvést to, co Vás po sedm let stále baví – a za to jsme samozřejmě rádi.
Hlavní pořadatel Milan Let
Pavel Toufar v Kostelíku
Na pozvání Jarka a Věry Kratochvílů přijel do Kostelíka významný publicista a znalec všeho, co souvisí s kosmonautikou a dobýváním vesmíru Pavel Toufar. Sobotní dvouhodinové povídání v kapli sv. Máří Magdaleny bylo velmi poutavé. Nejprve jsme se dozvěděli o skvělých úspěších bezpilotních sond. Probrali jsme fotky, které pořídila sonda New Horizons, která nedávno proletěla okolo Pluta, potom jsme se podívali na obrázky, které pořídilo marsovské vozítko Curiosity, které putuje a analyzuje prostředí na Marsu již skoro 3 roky . Připomenuli jsme také první výstup člověka na Měsíc (20. července 1969) a dlouze jsme povídali o experimentech s lidskou psychikou při potenciální cestě na Mars. Pavel Toufar se účastnil celkem 3 dlouhodobých pobytů v uzavřeném modulu se skupinou dalších lidí a poutavě vyprávěl o podmínkách, problémech, ale i výsledcích tohoto náročného pokusu. Uměli byste vy žít dejme tomu měsíc v malém a hermeticky uzavřeném modulu se skupinou dalších 6 lidí?
I když je Pavel Toufar zcela jednoznačně příznivcem dobývání kosmu, velmi jasně zdůraznil, že logistické, zdravotní a další problémy se zajištěním lidské posádky jsou tak veliké, že je mnohem efektivnější a levnější vysílat na Mars třeba taková vozítka jako Curiosity, než tam posílat a zpátky dostat lidskou posádku. Podrobně jsme také mluvili o stravě na dlouhodobých mezinárodních kosmických stanicích, o tom, jak se zajišťuje pitná voda a jakým dalším nástrahám a problémům musí čelit kosmonauté při cestách do vesmíru. Co třeba budete dělat, až vás na oběžné dráze začnou bolet zuby. Asi jsme všichni viděli dosednutí ruských nebo amerických modulů na zem či do vody, ale teprve Pavel Toufar nám vysvětlil, jak se dopadá v rychlosti 8m/s a jaká je to rána. Více než dvouhodinové povídání v kapli bylo nabito informacemi, zajímavostmi a velmi speciálními podrobnostmi
Večer jsme ještě příjemně poseděli u Kratochvílů na zahradě a snad i ten jasně svítící měsíc naznačil jak je na jednu stranu blízko a současně i daleko.
Kominík v Kostelíku
Po dohodě s Robertem Markem se podařilo předběžně domluvit kominíka, který by přijel do Kostelíka a vyčistil komínové průduchy od našich kamen. Podmínkou ale je, že v Kostelíku bude mít dost komínů, aby se cesta zaplatila. zatím předběžně počítáme s tím, že bychom kominíka pozvali do Kostelíka na jeden ze srpnových víkendů nebo na začátku září, podle jeho časových možností. Vyčištění komína stojí 300 Kč, pokud k tomu budete požadovat i revizní zprávu, tak za revizi je také cena 300 Kč. Prosím obratem napište na můj mail váš zájem o vyčištění komína a případné termíny, abychom věděli, jaký je zájem a mohli kominíky objednat.
Obnovíme švestkovou alej podél silnice k řece
V
šichni asi známe, jak vypadá alej švestek podél silnice k řece. Přestárlé stromy, velký počet jich chybí, prostě stromy již dožily svoji pouť. Proto OS Kostelík usiluje o grant na obnovu této aleje a podařilo se. Petr Klaub připravil žádost o podporu k Nadaci Partnerství, vyběhal všechny souhlasy a připravil všechnu dokumentaci pro podání žádosti o grant. Právě jsme se dozvěděli, že od jsme dostali grant na obnovu švestkové aleje podél silnice z Kostelíka směrem k řece. Od vlastníka máme povolení k pokácení stávajících dřevin a vysazení 44 ks švestek. Byla vybrána odrůda Čačanská Lapotica vzhledem k její rezistenci k chorobám a odolnosti proti mrazíkům i suchu. Výsadba ale i kácení bude probíhat na podzim (říjen). Věříme, že členové OS Kostelík se budou ve velkém počtu účastnit a přiloží ruku k dílu.
ČAČANSKÁ LEPOTICA
Původ: Vznikla v r. 1961 ve Výzkumném ústavu ovocnářském v Čačaku (Srbsko) jako kříženec odrůd Wangenheimova a Požegača (typ Domácí švestky). Jedná se o pološvestku.
Vlastnosti stromu: Růst je zpočátku silný, po vstupu do plodnosti střední. Koruna je široce pyramidální, přiměřeně hustá. Větve bohatě obrůstají krátkým plodonosným obrostem Dobře plodí na jednoletém dřevě. Stromy kvetou středně raně a jsou samosprašné. Odrůda je dobrým opylovačem.
Vlastnosti plodu: Je pomologického typu pološvestka. Má větší velikost (průměrná hmotnost kolísá mezi 35 a 43 g). Tvar je oválně vejčitý. Slupka je pevná, má tmavě modrou barvu, která je překryta intenzivním ojíněním. Stopka je středně dlouhá. Dužnina je zelenavě žlutá, tuhá,šťavnatá a je dobře odlučitelná od pecky. Chuť je navinule sladká, slabě aromatická z teplých poloh velmi dobrá, z chladnějších poloh jen průměrná.
Hospodářské vlastnosti:
Plodnost: Je velmi raná, pravidelná a často velmi vysoká.
Odolnost: Stromy jsou odolnější na zimní i jarní mrazy. Vůči šarce jsou tolerantní. Odolnost proti moniliové hnilobě plodů je větší.
Tvar a podnož: Vhodné jsou kmenné tvary na myrobalánu nebo zákrsky na St, Julien.. Stromy se snadno tvarují do tvaru vřeten
Doba zrání: Sklízí se v první a druhé dekádě srpna, asi 4 týdny před Domácí švestkou.
Celkové zhodnocení: Jedná se o kvalitní a velmi úrodnou pološvestku. Její významnou vlastností je její spolehlivá tolerance k šarce. Plody jsou velké a mají přitažlivý vzhled. Jsou vhodné jak pro přímý konzum tak i pro kuchyňské zpracování.
Berounka se skvěle vydařila – doplnění
Včera jsme s OS Kostelík byli na vodě a DOKONCE TEKLA, místy. Vyrazilo nás celkem 18 i se Samíčkem, který jel jako porcelán, ale i tak jsme potřebovali 9 lodí. Naštěstí je pro nás měli. Zkušení vodáci Láďa a Láďa vzápětí vytvořili vlastní družstvo a my ostatní jsme odrazili od Varských ve Zvíkovci a jeli dolů řekou . V čele jeli zkušení vodáci Sláva a Irenka spolu s Jardou a Věrou a Robertem, zadní voj tvořil Miloš Okáč s vnučkou a všichni od Perlínů a Volfů. (viz poznámka dole)
Na vyhlídce Na Plazích výkony sledovala Paní Okáčová s Veronikou a dokonce jsme stihli i zamávat. Jez u pily jsme zvládli všichni bez obtíží a okolo Komářího ostrova jsme se pomalu blížili ke Skryjskému jezu. Je hezky upravený až na jeden kámen, ale tomu se dalo vyhnout, takže jsme si to alespoň se Ctiborem zkusili a dali jsme to bez problémů. V Ahoji jsme ochutnali místní pochoutky a dohnali nás Láďové ale vzápětí vyrazili na další štaci po proudu.
Okolo Týřova a Týřovické skály jsme propluli raz dva a pak jme minuli Čertovu skálu a Kněžskou skálu (obě vpravo) a mířili k Rozvědčíkovi. Skvělé ovocné knedlíky, i když na ně Samíček musel čekat dost dlouho a další pochoutky nás příjemně potěšily a tak jsme se ani nestavili u Proškova přívozu a nešli se podívat do památníku Oty Pavla. Nezabudický jez jsme již snesli skoro jako profíci a okolo Višňové ve vedru jsme místy i soulodili. V příjemné hospůdce na konci Višňové jsme naposled zastavili na pivíčko, kafíčko, polívčičku. Poslední malý kousek jsme všichni zvládli bravurně, jez v Roztokách jsme přenesli v cuku letu, zastavili jsme přesně pod mosty. Než jsme vynesli a uklidili lodě, už tam na nás čekal autobus, všechno jsme vrátili a před 19:00 jsme byli všichni zpátky v Kostelíku.
Na lodích jsme podle kilometráže ujeli 19.1 km a dost možná leckoho z nás po dojezdu bolela …. (tam kde končí záda a začínají nohy).
Krásné počasí, příjemné teplo, vítr do zad, žádná katastrofa. Ideální den.
OPRAVA
Na základě oprávněné stížnosti paní Okáčová vysvětluji, že zadní voj tvořili Perlínovi a Okáčovi pouze ze začátku. Pak se Miloš rozjezdil a držel se vpředu.