Mnichov 1938 aneb mohli jsme se bránit

OS Kostelík společně s Ladislavem a Pavlínou Čepičkovými uspořádali poslední sobotu na konci prázdnin setkání s významným vojenským historikem dr. Eduardem Stehlíkem.  Dr. E. Stehlíka jsme mohli přivítat v Kostelíku již potřetí. Loni přednášel o Heydrichiádě a o příběhu vypálení Lidic, letos jsme si zvolili téma Mnichov 1938. Příčiny a důsledky jedné z nejtragičtějších etap moderních dějin jsou častým tématem nejen mezi historiky, ale i ve veřejnosti. Jak řekl dr. Stehlík, fotbalu, hokeji a Mnichovu rozumí u nás každý.

Povídání se stočilo především na možnost obrany a na situaci československé armády v druhé polovině 30. let , na výstavbu systému opevnění na našich hranicích i na možnosti a problémy obrany tehdejšího Československa, které mělo hranici s Říší po anšlusu Rakouska prakticky od Bratislavy okolo celého Česka až k Ostravě.  Dr. Stehlík ale také podrobně mluvil o významných velitelích té doby a bylo zajímavé sledovat jejich budoucí osud. Prakticky všichni, kdo  zůstali v tehdejším Protektorátu, byli nacisty popraveni, ti, co odešli a účastnili se bojů za osvobození republiky, byli následně perzekuováni nastupujícím komunistickým režimem. Vojenská akademie v 30. letech produkovala velké množství vysoce kvalitně vyškolených důstojníků a dokonce v období před válkou z důvodu nutnosti zkrácení jednotlivých výukových cyklů vypadly ze vzdělávacího programu takové předměty, jako je společenské chování. Však také tehdejší důstojníci naplňovali slovo důstojnost. O těch následujících důstojnicích to již, jak víme z vlastní zkušenosti vojenské služby, opravdu neplatilo.

Velmi zajímavé bylo také sledovat postup výstavby vojenského opevnění jako velmi rychlý a velmi efektivní projekt, který prakticky v rozmezí několika málo let výstavby byl schopen zajistit velmi efektivní obranu celého státu a to v kombinaci s velkými pevnostmi, menším systémem pevností a doplněných o známé a standardizované řopíky, které známe i z blízkého okolí Prahy.

Systém mohl poskytnout velmi účinnou obranu svěřeného území a jeho palebná síla byla i ve srovnání s tehdejší armádou nacistického Německa zcela srovnatelná. Na vždy zaznívající otázku „Měli nebo neměli jsme se bránit?“ tak zase nepadla jednoznačná odpověď

Prezident Beneš jako politik přistupoval k celému problému s ohledem a se znalostí mezinárodní politické situace a rozhodl se raději zachovat národ než ho vystavit smrtelnému nebezpečí, když se prý ptali Jana Masaryka, syna TGM, co by v roce 1938 udělal jeho otec, Jan Masaryk odvětil, „Tatík by řekl tož budeme sedlat“. Po skončení povídání dr. Stehlíka jsme se ještě v následující diskuzi dotkli celého problému i z mnohem širších historických, politických i ekonomických souvislostech.

Celého setkání se v Kapli sv. Máří Magdaleny v Kostelíku zúčastnilo asi 50 posluchačů nejen z Kostelíka, ale i z okolních obcí.

 

Fotografie budou následovat