Archiv pro měsíc: Duben 2009

 

Zveřejněno s laskavým souhlasem paní Evy Votýpkové – Peckové

 

Marcel Havlík

 

Cestování po Berounce

 

Část 3.

 

Kousek po proudu, než se dostaneme k Čertově skále, je přívoz u Rypků /nyní pan Zíka/. Z levé strany vytéká potůček od Hracholusk jménem Pístný. Kdybyste šli proti jeho proudu asi 1 km, kde se rozdvojuje a vylezli na ostroh tím vzniklý, našli byste na vyvýšeném místě malý sroubek pro potřeby myslivců. Na tomto místě stávala tvrz Pístný a do svahu ves téhož jména. Zašla v husitských válkách. V této tvrzi se narodil velký muž. Byl nejvlivnějším rádcem krále Václava IV. Na počátku 15tého století obhospodařoval se svými synovci Skryje. Psal se Mikuláš z Pístného  a později Mikuláš z Husy. Měl velký vliv na dějiny našeho národa. On to byl, který v jižních Čechách organizoval Husity a založil mohutnou pevnost Tábor. Byl výborný válečník i politik.

            Na místě převozu bývával mlýn Myslice. Obojí zašlo v husitských válkách jako ves Kouřimec. U stodoly nynější rybárny /přívozu/ je dub, pod nímž je pochován švédský plukovník raněný roku 1639 u Broum, v bitvě s císařskými. Na dubě bývala tabulka a křížek.

            Kmetcí dvůr, který na místě zničeného mlýna postavil Jindřich z Ensídle v 16tém století smetla roku 1784 povodeň, nynější budova byla postavena o kus výš.

            Spilitová skála Čertovka má také svoji pověst. Starý Rypka si rád občas přihnul, jednou když se vracel domů v podroušeném stavu, zjistil, že mu někdo odvezl loď na druhou stranu. Volal, ale marně. Ve zlosti řekl „Duši bych za to dal, kdybych tady měl most“. Jen to dořekl, stál před ním čert. Udělali smlouvu, že bude most hotový, než v rybárně kohout zakokrhá. Čert lámal skálu a stavěl pilíře. Při tom pekelném rámusu kohout se v rybárně probudil a zděšen zakokrhal a tím Rypkovi duši zachránil. Když je málo vody, vypadá to, jako-by tam kdysi stály mostní pilíře. Skála se zřítila patrně ve třetihorách, když ji nadzvedl čedič.

            Kus níž následuje Kněžská skála, i ta má pověst. Skryjská farnost patřívala jako několik jiných ke Zbečnu. Jednou, když vezl povoz kněze ze Zbečna do Skryj na mši, kněz kočímu lál, ten při přejezdu řeky, jinak to nešlo, v řece vypřáhl koně           a s nimi ujel, kněze nechal na povoze v řece. To je pověst, ale pozemky okolo té skály dle zápisu patřili k Nezabudické faře, proto se tomu místu říkalo Kněžské.

            Proti Nezabudicům na řece je projektovaná přehrada, zatím byla tato stavba odložena.

            Nezabudice jsou prastará obec, kostel sv. Vavřince již tam byl nejpozději roku 1250. Ves patřila kladrubskému klášteru, který obchodoval se solí. Tehdy byli ve vsi čtyři rybáři a čtyři, kdož měli za povinnost platit ročně 9 měřic soli. Domněnka Kočkova, že se v okolí sůl dolovala, neobstojí. Z hlediska geologického je to vyloučeno.

            Naproti Nezabudicům je skalisko, kde se říká na Zpropadeném zámku. Zem tam skutečně duní a proto se říká, že jsou tam sklepy. Dutina tam skutečně musí být, ovšem je to sesutá skála, kde zůstala dutina, která saje až ze zdola u řeky vzduch, prouděním vzduchu se vstup do dutiny ochlazuje a vzniká tam led i v létě. Místní si tam dávají chladit nápoje. Dutina tvoří komín jako je to u ledových jeskyní. Příkopy na straně od řeky sloužily na spouštění dřeva.

            Podle profesora Kušty na tomto místě se také před naším letopočtem konaly obřady pálení mrtvých a jejich popel se ukládal na nezabudickou stranu tam, kde je mezi Rozvědčíkem a Nezabudicemi křížek.

            V bránovském Luhu působil jako letní host spisovatel Pavel, má na návsi pomník. Mlýn na řece roku 1655 rozmetala povodeň. Nový mlýn postavil o rok později tesař Václav Jungman z Hudlic, předek buditele Josefa Jungmana.