Archiv pro štítek: voda

Voda 2020

25Čvc

Nás nějaký koronáč nezastaví. Letos, stejně jako každý rok, jsme jeli na Berounku a tentokrát nás jelo dokonce 11 lodí a ve třech lodích byl navíc junior jako porcelán.

Sešli jsme se v 8.30 u kaple a udělali jsme obligátní startovní foto, a pak jsme pěšky vyrazili Hadrnicí k řece. Tentokrát jsme vyzvedávali lodě u Nejdeckých a chvilku jsme hledali kde, protože jsme tradičně došli až do kempu  u Varských.

Po převzetí lodí, doplnění pádel, vyzvednutí a zase vrácení vest a barelů jsme konečně vyrazili na řeku. I když bylo hodně deštivé jaro, v Berounce skoro nic neteče, asi Hracholusky nic nepouštějí. Hned první vzrůšo bylo pod naší Vyhlídkou Na plazích, kde na splavu u bývalé pily Ivana a Michal trefili šutrák a ten je otočil. Ztráty kromě bot byly minimální a po odškodnění rumem Captain Morgan při prvním soulodění byly zapomenuty i šrámy na vodácké duši. Docela se nám líbí, jak noví majitelé přestavěli rybárnu po panu Zikovi u Slabeckého potoka. U chatiček nás letos nikdo nečekal s pekáčem buchet a okolo Komářího ostrova jsme již jeli k Čilé. Obrovský srub, který z vody obdivujeme, je již hotový a prý luxusně vybavený.

První zastávka byla jako vždy na Ahoji a občerstvení bylo docela dobré. Tvarůžkový salát zaujal Michala a nás s Robertem také motivoval k ochutnání. Delikatesa.

Okolo Týřova a Týřovecké skály to chvilkami i teče, často jsme ale také drhli o kameny. Před Rozvědčíkem bylo chvilku i koupání a další soulodění s kolujícími dalšími butylkami dobrého pití. Postupně jsme okusili plody našich zahrádek. Meruňka a hruška i ve flašce od švestiček potěšila srdce a jazyk vodáka.

U Rozvědčíka bylo zcela narváno a většinou jsme volili vedlejší bufet s langošem a Bakalářem. Bohužel Renatu chytila záda, a tak nás u Rozvědčíka opustila a Lukáš pak jel dále do cíle sám.

Poslední úsek cesty je rozdělený na dvě části. K jezu u Nezabudického mlýnu je olej a pod jezem okolo Višňové je zase olej. Jez jsme rychle přetáhli, někteří se stihli podívat i do pamětní síně Otty Pavla v Bránově, a pak do hospůdky U Jezzu to šlo již ráz naráz.

Minibusem, kam jsme se skoro nevešli, jsme přijeli domů a když celý autobus zpíval Kristýnce a Jakubovi dětské písničky, bylo to skoro dojemné.

Tak kam pojedeme příští rok?

Kostelík na vodě 2019

21Čvc

Po loňské nedobré zkušenosti s občerstvením na trase do Roztok jsme letos jednoznačně zvolili trasu z Liblína do Zvíkovce a těšili jsme se na krásnou přírodu, hluboké údolí Berounky, zříceninu Krašova a na další skvělé zážitky. Tento rok se na vodu přihlásilo dost lodí, takže jsme nakonec jeli v počtu 9 lodí. Autobusek pana Šímy nás pohodlně odvezl do Liblína na tábořiště Kobylka, převzali jsme lodě a ještě před prvním plácnutím do vody jsme museli svlažit hrdlo. Čekal nás totiž horký den.

Postupně jsme odrazili od tábořiště ve složení: Noirin a Lizie Volfovy, Martin a Petra Bakulovi, Julie B. s kamarádkou, Černoši, Ctibor a Alena P., Robert a Renata, Petr a Líba Klaubovi s malou Kristýnkou, Kraťáci a na singlu jsem s vodou bojoval já – Radim P.

Jedeme prakticky pořád v houfu dalších vodáků, míjíme bez povšimnutí přítok Střely a v pohodě překonáme malinký jez u Liblína pod mostem. Za jezem na klidné vodě chvíli soulodíme. Černoši vytahují posilnění a mezi loďmi koluje dobrá pálenka. Pak se již rozjíždíme dál směrem k jezu u Liblínského mlýna. I ten v pohodě a téměř po suchu překonáváme a noříme se do krásného, zalesněného údolí Berounky před Krašovem. Okolo v lesích prosvítají suché koruny. Asi za hodinu dorazíme k první plánované zastávce u Rybárny nad Rakolusky. Dáváme si první gáblík, pivo a v poledním vedru jedeme dál. Voda téměř neteče, a tak musíme pořád pádlovat. Pod Krašovem zase na chvíli soulodíme a kocháme se nejen krásnou přírodou, ale další kolující lahvinkou s ohnivým obsahem.

Když mineme Krašov, již vyhlížíme tábořiště U mloka, kde zase zastavujeme na koupačku a občerstvení. Protější tábořiště kousek dál již vynecháváme. Snadno přejedeme jez u Lejskova mlýna a ve vedru se moc netěšíme na poslední usek cesty na oleji před Zvíkovcem. Poslední zastavení je ještě u Petra a Pavla a mnozí tady již ani pivo nechtějí. Pak již pádlujeme, jak kdo ještě může, na oleji ke Zvíkovci, kam přirážíme přesně v 18:00, tedy v době, kdy máme vrátit lodě a vybavení.

Jsme moc rádi, že po úmorném dni máme odvoz nahoru do Kostelíka, po chvilce čekání přijíždí autobusek a jedeme rádi domů. Kam pojedeme příště? Do Roztok to více teče, ale tady jsou zase lepší zastávky. Nakonec rozhoduje voda a příště pojedeme ze Zvíkovce do Roztok.

Kostelík na vodě

22Čvc

Po dvou cestách z Liblína jsme letos pro vodácké dobrodružství jednoznačně zvolili cestu ze Zvíkovce do Roztok.  Ráno jsme se sešli na návsi již v 8.30 s mnohými poznámkami, kdo vymyslel tak brzké vstávání. Také jsem si přisadil. U kaple jsme udělali obligátní foto a

vyrazili pěšky Hardrnicí k řece. U Varských jsme již měli složené a připravené lodě z pátečního večera, takže jsme v pohodě zvládli ještě jedno dobré Chříčské, a pak jsme již šli pro lodě a do vody.  Než jsme ale vyrazili, tak přece jenom dost vody proteklo v řece. Na jezu u pily na druhém břehu již od rána čekaly dámy Okáčovy i s foťákem a u splavu nás každého vyblejskly Fotky jsou v dalším článku na webu.  Vedro k padnutí, moc se nám nechtělo pádlovat, ale i tak cesta ubíhala okolo Zikovic Rybárny. Někteří se zastavili na buchtách u příbuzných  od Bakulů a další postupně a pomalu v líné řece spluli ke Skryjskému jezu. První dávka jez přenesla, ale druhá parta posilněná buchtou jez splula a to dokonce bez ztráty kytičky. Pak jsme již dopluli k Ahoji a k prvnímu koupání a k osvěžovně. Klobása, limonáda, pivo, párek v rohlíku a nakládaný hermelín, který byl naložený tak 20 minut. Nic se nezměnilo, jídelníček stejný, prostředí stejné. Na posilněnou jedna runda fernetů a jedeme dále.

Po Ahoji již vlouváme do nejkrásnějšího úseku řeky okolo Týřova a pod Týřovickou skálou voraříme. Koluje placatice a v líné vodě se velmi zvolna neseme směrem k Rozvědčíku. Mineme Čertovu skálu a dále v tropickém vedru bidlujeme po proudu. Vody v řece je opravdu velmi velmi málo, takže i v místech, kde to normálně teče, se líně táhneme olejem a musíme usilovně pádlovat.

U Rozvědčíka se také BOHUŽEL nic nezměnilo a všechno je tak nějak ošuntěnější, špinavější a i výběr jídel je dost chudý. Zato tam mají nově nainstalované hrací automaty. Vcelku jednoznačně se shodujeme, že u Rozvědčíka již nikdy více a že tuhle zastávku příště vynecháváme a vyhneme se obloukem.

Odpoledne už slunce nepálí na zostra a dokonce přišly první mraky, cesta je tak příjemnější. Někteří se zastavují na Bránově v památníku Oty Pavla a všichni se zase scházíme na jezu v Bránově (Nezabudický jez). Je strašně málo vody, takže musíme lodě přetáhnout nejen přes prakticky suchý jez, ale u pod jezem až k rybímu přechodu a teprve, když se do řeky vrátí voda z náhonu, která šla přes turbinu, můžeme zase trochu jet. Vpravo vidíme dva bobry, kteří budují svůj hrad na břehu a snad je to důkaz, že i přes podivnou tmavou barvu je voda dostatečně čistá na to, aby se i na Křivoklátsko mohl zase vrátit tento úctyhodný tvor.

Okolo Višňové plné kempujících lidí projíždíme už bez zastavení a míříme na poslední zastávku U Jezzu na kraji Roztok. Když na břehu vidíme stojící auto a vlek půjčovny Berounka a když začalo velmi jemně krápat, docela spontánně se rozhodujeme a končíme zde a poslední jez a zbyteček pod most už nedojíždíme. Jez se stejně musí dost nepříjemně přenášet.

Dáme ještě jedno pivku a další rundu fernetů a pak již objednaným autobuskem jedeme zpátky do Kostelíka. Kousek za Roztoky se docela rozprší a déšť je pak celý večer. Zase jsme měli štěstí.

Hrdinkou dne je malá Týnka od Klaubů, která celou cestu absolvovala s úsměvem a když se jí chtělo spát, uložila se ve špičce lodi.

Letos jeli

Robert a Renata

Klaubi i s malou Týnkou

Jarek s Věrou

Holky od Okáčů

Černých

Bakulovi i s Julií na trojce

Radim s Marií (kamarádka Julie B.)

Ctibor s Alenou

Dominika a Kamila (místo lodi Sláva a Eva, kteří se omluvili)