Obnova Mariánské Týnice aneb jak se staví baroko
V sobotu 29.8. přijela do Kostelíka paní dr. Irena Bukačová, ředitelka Muzea severního Plzeňska v Mariánské Týnici a hlavní duše obnovy a záchrany krásného barokního skvostu u Kralovic. Mariánskou Týnici postavil Jan Blažej Santini – Aichel jako poutní místo plaského kláštera a později zrušil Josef II. Chrám střídal v 19. století vlastníky a nikdo nebyl schopen nebo ochoten udržovat nádhernou stavbu v dobrém stavu. V chrámu jako důsledek chybějící péče propadla v roce 1920 hlavní kopule a později spadly i klenby v ambitu. Díky úsilí a velké práci celé řady nadšenců chrám, prelatura, ambity a vše ostatní dnes opět stojí a svítí svojí monumentalitou do krajiny. Posledních 30 let, kdy barokní klášter vstává z ruin, je hlavním hybatelem paní PhDr. Irena Bukačová, která organizuje, zajišťuje a pečuje o Národní kulturní památku. Postupně okolo sebe vytvořila skupinu stejně nadšených odvážlivců, kteří se pouští do barokního stavění, poznávají, jak tehdejší zednici a tesaři stavěli kopuli chrámu s obrovským rozpětím, na kopuli lucernu a ještě na lucerně věžičku s bání, jak se projektuje a obnovuje ambit, jak se dělá barokní výzdoba, která přesně odpovídá duchu a smyslu barokního vnímání světa. Každý výjev na stěně nebo v kopuli má svůj duchovní význam, přesně odpovídá tradici cisterciáckého vidění světa a znázorňuje témata podstatná pro duchovní společnost 17. nebo 18. století.
Tým okolo paní Bukačové s entusiasmem a vírou v dobrý výsledek zahájil práce na obnově celého areálu v 90. letech. Roku 2005 se podařilo dokončit stavbu kopule a zastřešit hlavní chrám, postupně bylo opraveno proboštství, existující západní ambit. V roce 2020 bude dokončen i symetrický východní ambit podle původních plánů Santiniho – Aichela, který ale v době, kdy klášter fungoval, nikdy nebyl dostavěn. Teprve 300 let po vypracování návrhu stavby bude celý areál dokončen a Santiniho dílo bude dovršeno.
Paní Bukačová v Kostelíku nadšeně, ale přitom s obrovskou pokorou, vyprávěla o celé práci, výklad doprovodila celou řadou unikátních fotografií z historie ale i ze stavby kopulí a více než 30 posluchačů nadšeně poslouchalo. Nádherný zážitek, děkujeme za něj.
V Kostelíku o potápění
Všichni jsme se někdy potápěli, někdo strčil pod vodu hlavu, jiný se potápěl někde pod jezem na Berounce, jiný plaval u dna v bazénu. Většina určitě zkusila šnorchlovat podél kamenů v Chorvatsku nebo někde jinde.
Někteří ale byli skutečně pod vodou a zažili skutečné potápění. A úplně výjimeční jsou potápěči, kteří pod vodou tráví čas sami, se skupinami nebo jen tak pro radost. Jedním z nich je potápěčský instruktor PADI Luděk Slach, který přijel do Kostelíka vyprávět, jak se žije pod vodou. Na začátku povídání pustil krásné snímky podmořského světa a začal mluvit o rozdílech v potápění, o tom, jak je snadné začít se potápět, a jak je život pod vodou krásný a úplně jiný.
Zajímavá diskuze se rozvinula nejen okolo největší hloubky ponoru ale i o možnosti napadení žralokem, o dravých rybách a jiných překvapeních v mořské hloubce. Luděk Slach se potápěl v mnoha mořích a oceánech světa, pod vodou byl mezi žraloky i mezi mořskými želvami nebo dalšími podmořskými potvorami. Povídání o potápění v Kostelíku zaujalo více než 25 diváků, kteří se zapsali do kroniky OS Kostelík a kteří se ptali na jednotlivé problémy a radosti okolo života pod vodou.
Potápění je krásný sport a skvělá záliba. Jak říká Luděk Slach, je to líný sport, kde se můžete vznášet pod mořskou hladinou a pohybovat se podle úvahy nejen vlevo a vpravo ale i nahoru a dolů. Každý si pod vedením zkušených instruktorů může vyzkoušet, jak je potápění krásné, neopakovatelné a přitom tak dostupné.
Toto jsou náhledy, jedno klinutí a náhled se zvětší a druhé klinutí a náhled bude v plné velikosti.
Fotogalerie z přednášky prof. M. Bárty
Vybrané fotografie z vyprávění prof. Bárty o objevech ve starém Egyptě. Článek najdete na tomto odkazu. Fotografie jsou zobrazeny v náhledu, stačí jednou ťuknout a fotografie se zvětší a ještě jednou ťuknout a uvidíte fotku v plné velikosti.
