V Kostelíku vyprávěl dr. Eduard Stehlík
Po čtyřech letech opět přijel do Kostelíka vojenský historik dr. Eduard Stehlík. Jako téma si vybral účast českých vojáků v zahraničních misích a vojenských operacích. Moderní česká armáda si získávala od 90. let postupně svoje ostruhy účastí ve vojenských misích nejprve v operaci Pouští bouře v Kuvajtu, v bývalé Jugoslávii, v Iráku a v řadě operací v Afganistánu, ale i na dalších místech světa. Dr. Stehlík dovede poutavě vyprávět nejen o nasazení vojáků, ale jako důstojník armády zná i výstroj a výzbroj vojenských jednotek, různé druhy zbraní a dovede poutavě popsat změny ve vybavení armádních specialistů od devadesátých let až do současnosti. Bohužel nedílnou součástí vojenských operací je i smrt a je proto velmi důležité připomínat hrdinství našich vojáků, kteří padli v zahraničí ať již dílem útoku protivníků, anebo někdy také bohužel náhodně nebo třeba při dopravní nehodě. Každá vojenská operace Armády ČR v zahraničí přináší neocenitelný respekt a důvěru v české ozbrojené síly a ve všech operacích, kterých se účastnila naše demokratická armáda, jsme uspěli. Naši vojáci velmi významně přispěli k šíření dobrého jména naší vlasti.
Dr. Stehlík má dar prokládat často tragické příhody smrti našich hrdinů v zahraničí úsměvnými historkami z jejich bojového nasazení a dovede někdy vážné chvíle odlehčit a ukázat vojáky v lidském světle. V Afganistánu na jednom ze stanovišť se postupně a pomalu začal k základně přibližovat místní občan v tradičním dlouhém oděvu. To je pochopitelně riziko, kdy nevíte, co je schované pod dlouhým kaftanem. Proto ho vojáci z hlídky velmi bedlivě sledovali a stanovili si hranici, kterou již z bezpečnostních důvodů, tento neznámý nemůže překročit. Když se již téměř natahovaly uzávěry od zbraní a místní Afgánec byl již nebezpečně blízko, najednou promluvil: „Nejste z Brna, já jsem tam studoval“.
Poutavé vyprávění dr. Stehlíka sledovalo v kapli 30 posluchačů, kteří byli nadšeni. Pevně doufáme, že se i dr. Stehlík v Kostelíku cítil velmi dobře a že za rok opět přijede s dalším ze svým témat.
Po diskuzi s dr. Stehlíkem jsme se ještě sešli na návsi a do pozdního večeru jsme společně poseděli, popili a dobře jsme se poměli.
T.G. Masaryk a archeologie
Sobota 14. září je významná jistě z mnoha důvodů. Jedním z nich je i dvojité masarykovské výročí. Toho dne v roce 1937 zemřel prezident TGM a stejný den tedy 14.9. se v roce 1886 narodil jeho syn Jan Masaryk. Na tento den jsme pozvali do Kostelíka do kaple sv. Máří Magdaleny paní Mgr. Kateřinu Blažkovou z Muzea TGM v Rakovníku, aby nám řekla něco o vztahu prezidenta a archeologie.
Ve velmi poutavém vyprávění doprovázeném obrázky z prezentace jsme se dozvěděli, jak štědrým mecenášem byl prezident, kde všude podporoval různé typy výzkumů a bádání a jak se zasloužil o rozvoj archeologie. Doslova jeho osobní stopu přináší výzkum na lokalitách, které jsou blízko Lán a kam Masaryk velmi často zajížděl. Jeho zájem se soustředil například na slavné a velké oppidum u Stradonic nad Berounkou, kde Masaryk podpořil první letecké snímkování jako výzkumnou nedestruktivní metodu. Věnoval prostředky i na výzkum v Libušíně v místě domnělého sídla Libuše. Již tehdejší výzkum podnícený a financovaný Masarykem potvrdil, že se jedná o starší středověké domy s hlubokými sklepy, ale v žádném případě to není Libušin knížecí stolec.
Nejzajímavější vyprávění se pak stočilo na historii a význam pohřebních mohyl nedaleko Lán v katastru Lhoty (u Žiliny). Masaryk přímo vybízel své zaměstnance, kteří se starali o lánskou oboru, aby ho upozornili na zajímavé terénní valy nebo mohyly, a ty pak nechával prozkoumat. A v případě mohyl u Lhoty archeologové nechybili. Vy jste věděli, že znaky původního keltského nebo ještě staršího osídlení bylo i nedaleko Lán? Já o tom nic nevěděl.
Z každého slova Kateřiny Blažkové je zcela zřejmé, jaký vztah měl Masaryk k lidem ve svém okolí a jaký vřelý vztah měli všichni k Masarykovi. Jakou úctu TGM prokazoval každému, s kým se při archeologických výkopech potkal, a současně s jakou důstojností mluvil stejně s kopáčem na výkopu stejně jako s předními archeology té doby.
Dokonce Kateřina Blažková s kolegy na místě původního výzkumu udělali další výzkum po výzkumu. Dozvěděli jsme se, že pomocí moderních technik nyní archeologové objevili prvorepublikové halíře a zátku od piva Pražan. Možná ho s dělníky pil i Masaryk.
V diskuzi jsme se pochopitelně dotkli i archeologie v Kostelíku, začali jsme zkoumat staré kachle, které našel Jarek Kratochvíl někde na cestě v lese. Každý, kdo byl na povídání s Kateřinou Blažkovou, se bude podrobněji dívat do hlíny, až bude na zahradě rýt záhony nebo kopat třeba díry pro sloupky na plot. Jako šok pak zapůsobilo tvrzení, že podle moderního bádání není vůbec jisté, jestli Jan Hus pobýval na Krakovci. Dozvěděli jsme se i o výzkumu opevněného hradiště nad Javornicí nebo o slavném keltském pokladu zlatých duhovek z Podmokel, které se nikdy všechny nenašly a prý je má ještě i mnoho rodin doma. Podívejte se v Kostelíku do starých šuplíků, třeba také něco objevíte.
Prezentace paní Kateřiny Blažkové bude také časem přiložena.
Fotky budou v dalším příspěvku samostatně.
TGM a archeologie
Eskymáci o Grónsku
Na povídání do Kostelíka jsme tentokrát pozvali Alenu a Jaroslava Klempířovy, kteří se již 20 let věnují Grónsku, cestování do této tajuplné ledové země a poznávání místní kultury.
V sobotu 18.8. 2018 se v kapli sv. Máří Magdaleny v Kostelíku sešlo asi 20 obyvatel a chalupářů z Kostelíka, aby se v dalším tropickém dni ochladili alespoň povídáním o ledovcích, o polární noci, zamrzlém moři a o dalších teď právě dosti nepředstavitelných potěšeních. Klempířovi začali vyprávět o historii Grónska, jak do Grónska přišli asi ze severního Mongolska první Inuité – Eskymáci, na jakých pověstech a bájích je založena grónská mytologie a jak se nyní žije v Grónsku.
V Grónsku žije 57 000 obyvatel, z části původních Gróňanů, tedy Inuitů nebo Eskymáků, část z nich jsou Dánové a pak žije v Grónsku celá řada dalších národů a národností, včetně dvou Čechů. V největším městě Nuuk, v dánském přepisu Godthåb žije asi 14000 obyvatel. Naši polárníci mají svůj dům v severněji položeném městečku Ilulussat již za polárním kruhem přímo proti ostrovu Disko.
Velkou pozornost jsme věnovali také stopám Českých resp. Moravských bratří, kteří se zasloužili 18.století o christianizaci Inuitů a dokonce Samuel Kleinschmidt v polovině 19. století připravil první gramatiku Inuitského jazyka, která se používá dodnes.
Po vyprávění o životě v Grónsku nám manželé Klempířovi pustili i svůj vlastní film, který na svých nesčetných cestách v Grónsku natočili a mohli jsme poprvé vidět jak vypadá „telení“ ledovců, jak se ledová kra otáčí kolem své osy a jak je to plout mezi ledovou tříští a malými krami na lodi podél pobřeží. Po filmu jsme se ještě ptali obou řečníků na další a další podrobnosti ze života Gróňanů a života Čechů v Grónsku a dopadů polární noci a polárního dne na člověka. Manželé Klempířovi také darovali do knihovny svoji knížku příběhů z Grónska, kterou připravili a vydali v nakladatelství Olympia.
