Bajkal a sucho
Již podruhé přijel do Kostelíka prof. Bohumír Janský – geograf z Přírodovědecké fakulty UK a tentokrát mluvil o největší sladkovodní zásobě vody, o jezeru Bajkal. V jezeře je 20% sladkovodní vody na světě a to už je nějaké množství. Bajkal je příkopová propadlina naplněná vodou, kde dno soustavně mírně klesá a okolní horské hřebeny se postupně dále zvedají. Míra Janský mluvil o svých cestách na Bajkal, o putování na břehu, o zážitcích s místními Burjaty a i o stopách Čechů na Bajkalu. Na spoustě nádherných fotek jsme mohli poznat toto jedinečné jezero od severu až na jih k výtoku řeky Angary, obdivovat deltu jednoho z velkých přítoků – Selengy. Mluvili jsme i o krásných plážích na březích relativně studeného jezera, kde, když voda dosáhne 17 °C, je již mimořádně teplá na koupání. Normální teplota jezera se pohybuje mezi 6 – 8 °C. Zajímavé byly i příběhy o tom, jak se skupina českých a rakouských surfařů pokoušela přeplout Bajkal na windsurfech. Jistě i zaujaly příběhy o setkávání se s místními rybáři, kteří v jezeře loví lososovitou rybu omul a o jejich velmi velké spotřebě vodky.
Na severu, pod Barguzinských hřbetem je krásná a nedostupná a vlastně i neprobádaná příroda. Právě zde Čech Zenon Svatoš na začátku 20. století zachraňoval místní populaci sobolů zdecimovaných lovem pro jejich bohatou kožešinu. Na jihu okolo Irkutsku jsou břehy více přístupné a tedy i více využívané. Bohužel to znamená i větší dopad místního průmyslu na čistotu vody. Například celulózka chrlila do jezera obrovské množství odpadu, nyní již je snad výroba celulózy ze sibiřských borovic – limb jíž více regulovaná a odpady jsou čištěny.
Druhou půlku odpoledne jsme věnovali v kontrastu s obrovskou zásobou vody aktuálnímu suchu v Česku. Mluvili jsme o změně klimatu, o hospodaření na zemědělské půdě i o stavbách přehrad a rybníků v povodí Berounky a vůbec všude v Česku. Zřejmě má Míra Janský šamanské schopnosti stejně jako původní obyvatelé okolo Bajkalu, protože, když jsme vyšli z kaple, venku se spustil krásný déšť a spláchl prach a špínu a zavlažil vyschlé trávníky.
Profesor Janský našel prameny Amazonky
V Kostelíku jsme již mluvili o různých tématech. Tentokrát jsme do kaple sv. Máří Magdaleny pozvali prof. Janského, vedoucího geografické expedice, která objevila a zdokumentovala prameny Amazonky.
Možná jste také rádi četli o dobrodružných výpravách Livingstona a dalších klasických objevitelů, kteří pro svět objevili Viktoriiny vodopády, hledali prameny Nilu a podnikali další dobrodružné cesty napříč Afrikou nebo třeba Asií. Jeden světový objev ale stále čekal na svého objevitele. Do roku 2000 nebylo známo, kde pramení největší, nejširší a nejvodnatější řeka světa Amazonka. Od doby českého misionáře Samuela Fritze se mnozí cestovatelé a kartografové domnívali, že pramenem Amazonky je řeka Maraňon. Později bylo jasné, že hlavním pramenným tokem je některá ze zdrojnic řeky Ucayali. Tam asi bude nutné hledat prameny Amazonky. Ale který z velkého množství potoků a říček to vlastně je, nebylo dosud známo. Teprve v letech 1999 a 2000 po desetileté přípravě se na náhorní plošinu ve výšce okolo 5000 metrů nad mořem vypravila skupina českých geografů pod vedením prof. Bohumíra Janského. Díky využití moderních vědeckých metod včetně analýzy podrobných družicových snímků, měření délky vodních toků, průtoku a velikosti povodí se skupina prof. Janského postupně dostala až ke skalní průrvě, odkud řeka pramení. Druhou zdrojnicí Amazonky je malé horské jezero, které se i díky tomuto objevu nyní jmenuje Laguna Bohemia.
Prof. Janský v kapli sv. Máří Magdaleny v Kostelíku vyprávěl další a další příběhy z objevování pramenů i o tom, jak je přijali místní lidé. Každého zaujal dojemný příběh z poslední cesty. Ve škole nejprve pro kečuánské žáky zazpívali státní hymnu a při další cestě je místní školáci přivítali zpěvem české hymny. Prvky tradičního objevitelského dobrodružství mělo i setkání s expedicí americké zeměpisné společnosti, která se s velkou podporou a bohatými finančními zdroji vypravila do stejných míst ve chvíli, kdy se česká geografická expedice právě vracela s potvrzením svého objevu. Američtí objevitelé přišli pozdě.
V kapli se sešlo asi 30 posluchačů z Kostelíka i z okolí, kteří s chutí poslouchali poutavé vyprávění prof. Janského a vydrželi téměř dvě hodiny napjatě poslouchat povídání a sledovat krásné obrázky z tak vzdálených a tak zajímavých míst. V diskuzi jsme se dostali i k palčivému problému sucha v české krajině, stavbě přehrad a rybníků a dalším otázkám, které se již dotýkají každého z nás.
Fotografie jsou v náhledu. Jedním kliknutím se fotka zvětší a druhým kliknutím dostanete plnou velikost.
Prameny Amazonky v Kostelíku
Ví
te, kde pramení nejdelší řeka na světě Amazonka? Asi nevíte. A víte, že až do nedávna nebylo vůbec známo, kde Amazonka pramení? Poslední velký geografický objev na světě učinil prof. Bohumír Janský se svým týmem, který na náhorní plošině v Peru prozkoumal celou velkou pramennou oblast a jednoznačně stanovil pramen Amazonky. Objevil a pojmenoval pramen Amazonky dříve než expedice z National Geographic, dříve než místní peruánští geografové, prostě byl první na světě.
Prof Janský přijede vyprávět do Kostelíka o objevení pramenů Amazonky, o tom, jak se museli prodírat, měřit přítoky a zkoumat průtoky jednotlivých ramen, až objevili jezírko, odkud pramení Amazonka. Přijďte si poslechnou toto vyprávění do kaple sv. Máří Magdaleny v Kostelíku v sobotu 12.8. v 16.00 a podívat se na úchvatné snímky z této jinak nepřístupné oblasti. Těšíme se na vás.