Výstava v hasičárně
Aleš Opatrný připravil v hasičárně v Kostelíku výstavu starých dokumentů z Kostelíka. Můžete si prohlédnout dokumenty, které se týkají výstavby vodovodu, plánů na stavbu stavby některých domů, fotky z Kostelíka a další zajímavosti z Kostelíku. Tady je jenom několik dokumentů, které nafotil Milan Let, ale další obrázky a dokumenty uvidíte na této výstavě.
Pokud jste v Kostelíku, neváhejte a přijďte se podívat.
Moc děkujeme Alešovi za tuhle skvělou příležitost nahlédnout do historie Kostelíka. Mě by moc zajímalo, pokud na fotkách potkáte některé staré osobnosti z Kostelíka. Já pouze bezpečně poznávám pana Vyskočila na staré pohlednici z Kostelíka.
Tady to jsou náhledy a po kliknutí se zvětší na původní velikost
Zvon v kapli
Již dlouho jednáme a snažíme se zajistit, aby náš zvon v Kostelíku zase zvonil. Proto Petr Klaub pozval do Kostelíka kampanologa (odborník na zvony) pana Petra Váchu, který si zvon velmi podrobně prohlédl, nafotil a napsal z celé prohlídky docela podrobnou zprávu. Můžete se podívat do přílohy. Když jsme s Petrem asistovali u prohlídky věžičky, zvonu a jeho uchycení, málem jsme šli do mrákot, když pan Vácha jen tak mezi řečí po zevrubné prohlídce zvonu prohlásil, že zvon je s nápisem MARYA z počátku 16. století. Nevím jak Petr, ale já jsem si musel znova a znova opakovat, že to je letopočet, která začíná číslicí 1500. Čechy se v té době vzpamatovávají z husitských válek a na pražském hradě vládnou Jagellonci. Jak se tak starý zvon dostal do Kostelíka, bude asi jenom předmětem spekulací a úvah. Může se jednat o původní zvon z kostela v Chlístově, Chlístov ale zanikl mnohem dříve v době husitských válek. Kostelík pod jménem Luby byl (znovu)založen až 1690 a tak je pravděpodobnější, že zvon je možná dar do nové kaple z nějaké jiné vsi, jiného kostela, kterou také vlastnil zakladatel nového Kostelíka Jan Jiří Loubský z Modřejovic (po něm Luby). Nebo je to možná ještě zcela jinak. Kdo ví?
Více o historii Kostelíka najdete v našem Almanachu nebo na našem webu třeba na této stránce.
Úžasná historie našeho zvonu má ale i druhou stinnou stránku. Pan Vácha jako historik a památkář velmi nedoporučuje, abychom na takto unikátní a starý zvon pravidelně zvonili a to i pokud bychom ho převěsili do správné polohy. Proto nám doporučuje, abychom, pokud chceme pravidelně v Kostelíku zvonit, zakoupili spolu se strojkem na automatické zvonění i nový zvon. Více je v závěrečné zprávě.
Zvon si můžete detailně prohlédnout v této galerii
Přílohy
Nová tabule v Kostelíku
Mikr
oregion Balkán před časem vyrobil ve větších obcích informační tabule, které popisují historii obce a nejvýznamnější události, stavby a zajímavosti z vesnice. Bylo nám líto, že takovou informační tabuli nemáme i v Kostelíku, a tak jsme se domluvili a na náklad OS Kostelík jsme tabuli vyrobili a umístili na náves. Na tabuli najdete nové informace i historii Kostelíka a o slavných zemských stezkách, které vedly v okolí, o novém vybudování Kostelíka po husitských válkách a stejně tak i o zajímavých stavbách, které v Kostelíku stojí a které vytvářejí krásný charakter celé obce.
Trochu nás zarazila nevůle a neochota některých místních pomoci s umístěním tabule a to i navzdory slibům. Možná je to jejich čirá závist, že jsme schopni realizovat naše aktivity vlastními prostředky. Nakonec jsme se domluvili a našli místo pro krásné umístění tabule a každý, kdo přijde do Kostelíka, se může dozvědět, co všechno v Kostelíku máme a co umíme.
Kaple v roce 1986
Od paní architelkty Evy Volfové v Národního památkového ústavu jsme dostali v rámci přípravy a zajištění rekonstrukce věžičky naší kaple Máří Magdaleny v Kostelíku zajimavé fotky kapličky z roku 1986. Pamatujete si ještě, že kaplička také mohla takto vypadat? Já jsem to již vytěsnil z paměti. Bohužel oprava na konci 80. let se moc nepodařila, takže například trámoví, které drželo věžičku na svém místě, bylo již zcela prohnilé a věžičce hrozilo, že ji trámy neudrží a že propadne stropem do kněžiště.
Tak tady jsou fotky od arch. Evy Volfové a děkujeme za připomenutí. Protože formát fotek se neotevíral ve všech prohlížečích, upravil jsem fotky, snad to bude nyní fungovat.
Cestování po Berounce – 3 část
Zveřejněno s laskavým souhlasem paní Evy Votýpkové – Peckové
Marcel Havlík
Cestování po Berounce
Část 3.
Kousek po proudu, než se dostaneme k Čertově skále, je přívoz u Rypků /nyní pan Zíka/. Z levé strany vytéká potůček od Hracholusk jménem Pístný. Kdybyste šli proti jeho proudu asi 1 km, kde se rozdvojuje a vylezli na ostroh tím vzniklý, našli byste na vyvýšeném místě malý sroubek pro potřeby myslivců. Na tomto místě stávala tvrz Pístný a do svahu ves téhož jména. Zašla v husitských válkách. V této tvrzi se narodil velký muž. Byl nejvlivnějším rádcem krále Václava IV. Na počátku 15tého století obhospodařoval se svými synovci Skryje. Psal se Mikuláš z Pístného a později Mikuláš z Husy. Měl velký vliv na dějiny našeho národa. On to byl, který v jižních Čechách organizoval Husity a založil mohutnou pevnost Tábor. Byl výborný válečník i politik.
Na místě převozu bývával mlýn Myslice. Obojí zašlo v husitských válkách jako ves Kouřimec. U stodoly nynější rybárny /přívozu/ je dub, pod nímž je pochován švédský plukovník raněný roku 1639 u Broum, v bitvě s císařskými. Na dubě bývala tabulka a křížek.
Kmetcí dvůr, který na místě zničeného mlýna postavil Jindřich z Ensídle v 16tém století smetla roku 1784 povodeň, nynější budova byla postavena o kus výš.
Spilitová skála Čertovka má také svoji pověst. Starý Rypka si rád občas přihnul, jednou když se vracel domů v podroušeném stavu, zjistil, že mu někdo odvezl loď na druhou stranu. Volal, ale marně. Ve zlosti řekl „Duši bych za to dal, kdybych tady měl most“. Jen to dořekl, stál před ním čert. Udělali smlouvu, že bude most hotový, než v rybárně kohout zakokrhá. Čert lámal skálu a stavěl pilíře. Při tom pekelném rámusu kohout se v rybárně probudil a zděšen zakokrhal a tím Rypkovi duši zachránil. Když je málo vody, vypadá to, jako-by tam kdysi stály mostní pilíře. Skála se zřítila patrně ve třetihorách, když ji nadzvedl čedič.
Kus níž následuje Kněžská skála, i ta má pověst. Skryjská farnost patřívala jako několik jiných ke Zbečnu. Jednou, když vezl povoz kněze ze Zbečna do Skryj na mši, kněz kočímu lál, ten při přejezdu řeky, jinak to nešlo, v řece vypřáhl koně a s nimi ujel, kněze nechal na povoze v řece. To je pověst, ale pozemky okolo té skály dle zápisu patřili k Nezabudické faře, proto se tomu místu říkalo Kněžské.
Proti Nezabudicům na řece je projektovaná přehrada, zatím byla tato stavba odložena.
Nezabudice jsou prastará obec, kostel sv. Vavřince již tam byl nejpozději roku 1250. Ves patřila kladrubskému klášteru, který obchodoval se solí. Tehdy byli ve vsi čtyři rybáři a čtyři, kdož měli za povinnost platit ročně 9 měřic soli. Domněnka Kočkova, že se v okolí sůl dolovala, neobstojí. Z hlediska geologického je to vyloučeno.
Naproti Nezabudicům je skalisko, kde se říká na Zpropadeném zámku. Zem tam skutečně duní a proto se říká, že jsou tam sklepy. Dutina tam skutečně musí být, ovšem je to sesutá skála, kde zůstala dutina, která saje až ze zdola u řeky vzduch, prouděním vzduchu se vstup do dutiny ochlazuje a vzniká tam led i v létě. Místní si tam dávají chladit nápoje. Dutina tvoří komín jako je to u ledových jeskyní. Příkopy na straně od řeky sloužily na spouštění dřeva.
Podle profesora Kušty na tomto místě se také před naším letopočtem konaly obřady pálení mrtvých a jejich popel se ukládal na nezabudickou stranu tam, kde je mezi Rozvědčíkem a Nezabudicemi křížek.
V bránovském Luhu působil jako letní host spisovatel Pavel, má na návsi pomník. Mlýn na řece roku 1655 rozmetala povodeň. Nový mlýn postavil o rok později tesař Václav Jungman z Hudlic, předek buditele Josefa Jungmana.