Archiv pro štítek: Berounka

Včera jsme s OS Kostelík byli na vodě a DOKONCE TEKLA, místy. Vyrazilo nás celkem 18 i se Samíčkem, který jel jako porcelán, ale i tak jsme potřebovali 9 lodí. Naštěstí je pro nás měli. Zkušení vodáci Láďa a Láďa vzápětí vytvořili vlastní družstvo a my ostatní jsme odrazili od Varských ve Zvíkovci a jeli dolů řekou . V čele jeli zkušení vodáci Sláva a Irenka spolu s Jardou a Věrou a Robertem, zadní voj tvořil Miloš Okáč s vnučkou a všichni od Perlínů  a Volfů. (viz poznámka dole)

Na vyhlídce Na Plazích výkony sledovala Paní Okáčová s Veronikou a dokonce jsme stihli i zamávat. Jez u pily jsme zvládli všichni bez obtíží a okolo Komářího ostrova jsme se pomalu blížili ke Skryjskému jezu. Je hezky upravený až na jeden kámen, ale tomu se dalo vyhnout, takže jsme si to alespoň se Ctiborem zkusili a dali jsme to bez problémů. V Ahoji jsme ochutnali místní pochoutky a dohnali nás Láďové ale vzápětí vyrazili na další štaci po proudu.

Okolo Týřova a Týřovické skály jsme propluli raz dva a pak jme minuli Čertovu skálu a Kněžskou skálu  (obě vpravo) a mířili k Rozvědčíkovi. Skvělé ovocné knedlíky, i když na ně Samíček musel čekat dost dlouho a další pochoutky nás příjemně potěšily a tak jsme se ani nestavili u Proškova přívozu a nešli se podívat do památníku Oty Pavla. Nezabudický jez jsme již snesli skoro jako profíci a okolo Višňové ve vedru jsme místy i soulodili. V příjemné hospůdce na konci Višňové jsme naposled zastavili na pivíčko, kafíčko, polívčičku. Poslední malý kousek jsme všichni zvládli bravurně, jez v Roztokách jsme přenesli v cuku letu, zastavili jsme přesně pod mosty. Než jsme vynesli a uklidili lodě, už tam na nás čekal autobus, všechno jsme vrátili a před 19:00 jsme byli všichni zpátky v Kostelíku.

Na lodích jsme podle kilometráže ujeli 19.1 km a dost možná leckoho z nás po dojezdu bolela  …. (tam kde končí záda a začínají nohy).

Krásné počasí, příjemné teplo, vítr do zad, žádná katastrofa. Ideální den.

OPRAVA

Na základě oprávněné stížnosti paní Okáčová vysvětluji, že zadní voj tvořili Perlínovi a Okáčovi pouze ze začátku. Pak se Miloš rozjezdil a držel se vpředu.

OS KOSTELÍK letos potřetí uspořádalo vodácký výlet ze Zvíkovce do Roztok. Krásný den, krásné zážitky a nové zkušenosti. Letos jsme vyrazili ve složení Petr a Líba, Robert, Jiřina Krejčová, Robbie a Lizzie Volfovi, Sláva  s Irenkou a Radim, Tedy pouze 9 lidí do celkem 5 lodí. Na návsi nás doprovodily ještě Stáňa a Věra Perlínovy s Garpem a Noirin Volfová. Perlínky sehrály důležitou roli fotodokumentátorek z vyhlídky na Plazích.

Vyrazili jsme v klidu od Varských a minuli jsme všechny pilíře mostu a v hejnu dalších vodáků jsme plynuli k první překážce, rozbitému jezu u pily. Vody je po deštích přece jenom trochu více, a tak jsme za moment u prvního jezu. Zde byl letos kámen úrazu, ostrý vyčuhující šutrák přesně uprostřed splavu se ukázal jako neoblomný, a tak poslal ke dnu jak Slávu s Irenkou, tak i Radima s Jiřinou. Žádné škody, až na jeden ztracený klobouček, ale nenastaly, lodě jsem vylili a  pokračujeme za bouřlivého zdravení suchého výsadku na vyhlídce dále.  Okolo nově postavené rybárny na našem břehu i okolo nového obrovského srubu pod Čilou jedeme v konvoji lodí až ke Skryjskému jezu, který je upraven tak, že je prakticky nesjízdný. Vodáci před námi, kteří se jez pokusili sjet,  suší věci o kousek níže a z  jezu trčí pádlo.  Jez obejdeme a za chvíli přistáváme u Ahoje. Než dojdeme pro pivo, vlastně všichni téměř uschneme a přitom není na vodě takové vedro jako loni.

Po přestávce jedeme dále okolo nejkrásnějších míst Křivoklátska. Před námi je zřícenina Týřova, za chvíli Týřovická skála, Kouřimecká rybárna vad ní Pleše, kde jsme byli před dvěma lety, Čertova skála, krásné zelené údolí, srdce budoucího Národního parku Křivoklátsko. V drobných peřejkách se rychle blížíme k Rozvědčíkovi, kde se zastavujeme v příšerném bahně a vystoupit z lodi na břeh a neupadnout bylo velké mistrovství, však také Robert v bahně klouzal lépe než Laurel nebo Hardy. Příjemná zastávka s dobrým jídlem a jedeme dále okolo všech Višňových, kde je stejně jako pokaždé narváno, až k hospodě u Jezzu, kde dáváme poslední pivo nebo dvě, dál jedeme přes jez do Roztok k mostu, vyndáváme lodě na břeh a naše Berounka 2014 končí.

Fotky jsou v samostatné fotogalerii.

Loni nám voda propršela, letos jsme se báli vedra. Na sobotu (a neděli) totiž v předpovědi vyhrožovali překonáváním teplotních rekordů. A taky že jo.

V soboru 27.7. jsme se sešli na návsi již v 8:30 a vyrazili jsme k vodě. Na sraz nás doprovodila také paní Perlínová, Noirin Volfová, Samíček a Garp (to je pes). Na vodu z Kostelíka vyrazila silná vodácká parta s osvědčenými a vytrénovanými vodáky Kratochvílovými, s Petrem Klaubem a jeho přítelkyní Líbou, Kevinem, Robie a Lizzie Volfovými., se zkušenými vodáky Černými, kteří ovšem vyrazili v bílých tričkách místo červených:-( s  Robertem a Radimem. Nováčky v našem skvělém týmu tvořily Jiřina a Iva Krejčovy, které ovšem ihned pochopily základní pravidla vodáctví a o jejich šikovnosti svědčí, že se ani jednou za celou cestu neudělali. U mostu se připojili ještě osvědčení a tradiční Čepičkovi a nově také Susekárovi, tedy pilot Susekár s budoucím zeťákem. Celkem nás na vodě cestovalo v 8 lodích 17 lidí a dva psy Krajčovic  ROI a Čepičkovic  ZUZANKA.

Po vyzvednutí lodí u Varských jsme nasedli a vyrazili směr voda, směr vedro, směr Roztoky. Na vodě se do stínu neschováte, ale zase se můžete koupat, máčet a jinak cachtat.

První větší dobrodrůžo na trase je polorozbořený jez u pily Kostelík. Za nízkého stavu je spíše než sjízdný drkotavý po kamenech a tak ho všichni zvládli bez problémů a pouze Černých měli drobné problémy, které se ovšem snadno vyřešily vylitím vody z lodi. Dále jsme pokračovali okolo historického místa na koupání U smrku, okolo Rybárny a okolo skály s vyhlídkou směrem k jezu ve Skryjích. Jez je upravený, přes korunu hráze neteče voda a všechno se to valí pouze malou propustí se skokem a pro otevřené lodě je to prakticky nesjízdné.  Takže jsme jez rychle obešli, brýle Ctibora jsme zase nenašli a spěchali do tábořiště Ahoj na pivo a na občerstvení. Pivo přišlo v tom vedru opravdu k duhu, Lizzie Volfová zvolila ovšem ruskou zmrzlinu a asi to byla také dobrá volba.

Nejkrásnější část na Berounce je okolo Týřova, ústí Úterského potoka, Týřovické skály až k Čertově skále. Pomalu smlouváme drobné peřejky, kocháme se tím, co vidíme okolo sebe a opalujeme se na poledním slunci. Před Bránovským přívozem zastavujeme a skáčeme do vody a všichni se doslova rachtáme ve velmi teplé Berounce. Za chvíli se zastavujeme také v Branově v pamětní síni Oty Pavla, který je v domku převozníka Proška. V malé výstavě je také originál vysavače Lux a pod stropem visí zbytky převozníkovy lodě.

Potom už jsme se blížili k dalšímu vysněnému místu, totiž hospodě s pivem. Všichni jsme se na tuhle zastávku těšili, takže jsme se nějak nedomluvili, kde se přesně sejdeme. Takže někteří vyrazili k bufetu v kempu Višňová, další seděli v té krásné hospodě co hrála ve Smrti krásných srnců za Višňovou a další skončili až u Jezzu. To nám ale nevadilo, dali jsme  si pivo, nějaké jídlo a já jsem dokonce zvolil doutníček. V 6 hod hodin  večer notně unaveni sluncem jsme se zase sešli v Roztokách u školy a naposled se cachtali v řece a pak již autobuskem mikroregionu Balkán domů.

Krásný horký den.

Fotky Roberta MARKA budou ve fotogalerii.