Čistá řeka Berounka
Přátelé,
nechceme se připojit k akci Čistá řeka Berounka a pomoci vyčistit kus břehu mezi Zvíkovcem a Skryjemi? Akce bude probíhat 17.4. levý břeh a 24.4. pravý břeh řeky.
Akci organizuje Místní akční skupina Rakovnicko a můžeme se zúčastnit jak jednotlivě tak i společně, ale musíme se domluvit. Tak případně dejte vědět, kdo by měl chuť se z Kostelíka zapojit. S ohledem na pandemickou situaci je to všechno pochopitelně složitější a náročnější.
Více infomací a podrobnosti jsou v tomto odkazu
A jedna motivační fotka z akce Kostelík na vodě 2020
Voda 2020
Nás nějaký koronáč nezastaví. Letos, stejně jako každý rok, jsme jeli na Berounku a tentokrát nás jelo dokonce 11 lodí a ve třech lodích byl navíc junior jako porcelán.
Sešli jsme se v 8.30 u kaple a udělali jsme obligátní startovní foto, a pak jsme pěšky vyrazili Hadrnicí k řece. Tentokrát jsme vyzvedávali lodě u Nejdeckých a chvilku jsme hledali kde, protože jsme tradičně došli až do kempu u Varských.
Po převzetí lodí, doplnění pádel, vyzvednutí a zase vrácení vest a barelů jsme konečně vyrazili na řeku. I když bylo hodně deštivé jaro, v Berounce skoro nic neteče, asi Hracholusky nic nepouštějí. Hned první vzrůšo bylo pod naší Vyhlídkou Na plazích, kde na splavu u bývalé pily Ivana a Michal trefili šutrák a ten je otočil. Ztráty kromě bot byly minimální a po odškodnění rumem Captain Morgan při prvním soulodění byly zapomenuty i šrámy na vodácké duši. Docela se nám líbí, jak noví majitelé přestavěli rybárnu po panu Zikovi u Slabeckého potoka. U chatiček nás letos nikdo nečekal s pekáčem buchet a okolo Komářího ostrova jsme již jeli k Čilé. Obrovský srub, který z vody obdivujeme, je již hotový a prý luxusně vybavený.
První zastávka byla jako vždy na Ahoji a občerstvení bylo docela dobré. Tvarůžkový salát zaujal Michala a nás s Robertem také motivoval k ochutnání. Delikatesa.
Okolo Týřova a Týřovecké skály to chvilkami i teče, často jsme ale také drhli o kameny. Před Rozvědčíkem bylo chvilku i koupání a další soulodění s kolujícími dalšími butylkami dobrého pití. Postupně jsme okusili plody našich zahrádek. Meruňka a hruška i ve flašce od švestiček potěšila srdce a jazyk vodáka.
U Rozvědčíka bylo zcela narváno a většinou jsme volili vedlejší bufet s langošem a Bakalářem. Bohužel Renatu chytila záda, a tak nás u Rozvědčíka opustila a Lukáš pak jel dále do cíle sám.
Poslední úsek cesty je rozdělený na dvě části. K jezu u Nezabudického mlýnu je olej a pod jezem okolo Višňové je zase olej. Jez jsme rychle přetáhli, někteří se stihli podívat i do pamětní síně Otty Pavla v Bránově, a pak do hospůdky U Jezzu to šlo již ráz naráz.
Minibusem, kam jsme se skoro nevešli, jsme přijeli domů a když celý autobus zpíval Kristýnce a Jakubovi dětské písničky, bylo to skoro dojemné.
Tak kam pojedeme příští rok?
Kostelík na vodě 2019
Po loňské nedobré zkušenosti s občerstvením na trase do Roztok jsme letos jednoznačně zvolili trasu z Liblína do Zvíkovce a těšili jsme se na krásnou přírodu, hluboké údolí Berounky, zříceninu Krašova a na další skvělé zážitky. Tento rok se na vodu přihlásilo dost lodí, takže jsme nakonec jeli v počtu 9 lodí. Autobusek pana Šímy nás pohodlně odvezl do Liblína na tábořiště Kobylka, převzali jsme lodě a ještě před prvním plácnutím do vody jsme museli svlažit hrdlo. Čekal nás totiž horký den.
Postupně jsme odrazili od tábořiště ve složení: Noirin a Lizie Volfovy, Martin a Petra Bakulovi, Julie B. s kamarádkou, Černoši, Ctibor a Alena P., Robert a Renata, Petr a Líba Klaubovi s malou Kristýnkou, Kraťáci a na singlu jsem s vodou bojoval já – Radim P.
Jedeme prakticky pořád v houfu dalších vodáků, míjíme bez povšimnutí přítok Střely a v pohodě překonáme malinký jez u Liblína pod mostem. Za jezem na klidné vodě chvíli soulodíme. Černoši vytahují posilnění a mezi loďmi koluje dobrá pálenka. Pak se již rozjíždíme dál směrem k jezu u Liblínského mlýna. I ten v pohodě a téměř po suchu překonáváme a noříme se do krásného, zalesněného údolí Berounky před Krašovem. Okolo v lesích prosvítají suché koruny. Asi za hodinu dorazíme k první plánované zastávce u Rybárny nad Rakolusky. Dáváme si první gáblík, pivo a v poledním vedru jedeme dál. Voda téměř neteče, a tak musíme pořád pádlovat. Pod Krašovem zase na chvíli soulodíme a kocháme se nejen krásnou přírodou, ale další kolující lahvinkou s ohnivým obsahem.
Když mineme Krašov, již vyhlížíme tábořiště U mloka, kde zase zastavujeme na koupačku a občerstvení. Protější tábořiště kousek dál již vynecháváme. Snadno přejedeme jez u Lejskova mlýna a ve vedru se moc netěšíme na poslední usek cesty na oleji před Zvíkovcem. Poslední zastavení je ještě u Petra a Pavla a mnozí tady již ani pivo nechtějí. Pak již pádlujeme, jak kdo ještě může, na oleji ke Zvíkovci, kam přirážíme přesně v 18:00, tedy v době, kdy máme vrátit lodě a vybavení.
Jsme moc rádi, že po úmorném dni máme odvoz nahoru do Kostelíka, po chvilce čekání přijíždí autobusek a jedeme rádi domů. Kam pojedeme příště? Do Roztok to více teče, ale tady jsou zase lepší zastávky. Nakonec rozhoduje voda a příště pojedeme ze Zvíkovce do Roztok.
Kostelík na vodě
Po dvou cestách z Liblína jsme letos pro vodácké dobrodružství jednoznačně zvolili cestu ze Zvíkovce do Roztok. Ráno jsme se sešli na návsi již v 8.30 s mnohými poznámkami, kdo vymyslel tak brzké vstávání. Také jsem si přisadil. U kaple jsme udělali obligátní foto a
vyrazili pěšky Hardrnicí k řece. U Varských jsme již měli složené a připravené lodě z pátečního večera, takže jsme v pohodě zvládli ještě jedno dobré Chříčské, a pak jsme již šli pro lodě a do vody. Než jsme ale vyrazili, tak přece jenom dost vody proteklo v řece. Na jezu u pily na druhém břehu již od rána čekaly dámy Okáčovy i s foťákem a u splavu nás každého vyblejskly Fotky jsou v dalším článku na webu. Vedro k padnutí, moc se nám nechtělo pádlovat, ale i tak cesta ubíhala okolo Zikovic Rybárny. Někteří se zastavili na buchtách u příbuzných od Bakulů a další postupně a pomalu v líné řece spluli ke Skryjskému jezu. První dávka jez přenesla, ale druhá parta posilněná buchtou jez splula a to dokonce bez ztráty kytičky. Pak jsme již dopluli k Ahoji a k prvnímu koupání a k osvěžovně. Klobása, limonáda, pivo, párek v rohlíku a nakládaný hermelín, který byl naložený tak 20 minut. Nic se nezměnilo, jídelníček stejný, prostředí stejné. Na posilněnou jedna runda fernetů a jedeme dále.
Po Ahoji již vlouváme do nejkrásnějšího úseku řeky okolo Týřova a pod Týřovickou skálou voraříme. Koluje placatice a v líné vodě se velmi zvolna neseme směrem k Rozvědčíku. Mineme Čertovu skálu a dále v tropickém vedru bidlujeme po proudu. Vody v řece je opravdu velmi velmi málo, takže i v místech, kde to normálně teče, se líně táhneme olejem a musíme usilovně pádlovat.
U Rozvědčíka se také BOHUŽEL nic nezměnilo a všechno je tak nějak ošuntěnější, špinavější a i výběr jídel je dost chudý. Zato tam mají nově nainstalované hrací automaty. Vcelku jednoznačně se shodujeme, že u Rozvědčíka již nikdy více a že tuhle zastávku příště vynecháváme a vyhneme se obloukem.
Odpoledne už slunce nepálí na zostra a dokonce přišly první mraky, cesta je tak příjemnější. Někteří se zastavují na Bránově v památníku Oty Pavla a všichni se zase scházíme na jezu v Bránově (Nezabudický jez). Je strašně málo vody, takže musíme lodě přetáhnout nejen přes prakticky suchý jez, ale u pod jezem až k rybímu přechodu a teprve, když se do řeky vrátí voda z náhonu, která šla přes turbinu, můžeme zase trochu jet. Vpravo vidíme dva bobry, kteří budují svůj hrad na břehu a snad je to důkaz, že i přes podivnou tmavou barvu je voda dostatečně čistá na to, aby se i na Křivoklátsko mohl zase vrátit tento úctyhodný tvor.
Okolo Višňové plné kempujících lidí projíždíme už bez zastavení a míříme na poslední zastávku U Jezzu na kraji Roztok. Když na břehu vidíme stojící auto a vlek půjčovny Berounka a když začalo velmi jemně krápat, docela spontánně se rozhodujeme a končíme zde a poslední jez a zbyteček pod most už nedojíždíme. Jez se stejně musí dost nepříjemně přenášet.
Dáme ještě jedno pivku a další rundu fernetů a pak již objednaným autobuskem jedeme zpátky do Kostelíka. Kousek za Roztoky se docela rozprší a déšť je pak celý večer. Zase jsme měli štěstí.
Hrdinkou dne je malá Týnka od Klaubů, která celou cestu absolvovala s úsměvem a když se jí chtělo spát, uložila se ve špičce lodi.
Letos jeli
Robert a Renata
Klaubi i s malou Týnkou
Jarek s Věrou
Holky od Okáčů
Černých
Bakulovi i s Julií na trojce
Radim s Marií (kamarádka Julie B.)
Ctibor s Alenou
Dominika a Kamila (místo lodi Sláva a Eva, kteří se omluvili)
Přehrada na Berounce zase ve hře?
Tak s železnou pravidelností se asi tak každých 20-30 let objeví staronový návrh na vybudování přehradního díly u Roztok a vzdutím až někam k Libštejnu. Zatímco na konci 80. let se argumentovalo nutností splavnosti Berounky pro komponenty atomových reaktorů z Plzně, nyní se argumentuje modernější ochranou proti povodním.
Sám důvod ochrany proti povodním je v případě přehrady poněkud problematický. Aby taková přehrada byla skutečně účinnou ochranou proti povodním, musela by být na začátku povodně poloprázdná, aby měla dostatečnou kapacitu. Jak nás ale přesvědčují statistiky, velké povodňové vlny přicházejí vždy jako vyvrcholení období srážek takže ještě před tím, než začne skutečná povodeň je v korytech obvykle více vody a přehrada je tedy více méně plná. Proto v roce 2002 Prahu nemohly zachránit plné přehrady Orlík a Slapy na rozdíl od roku 1953, kdy byla právě dokončována a tudíž prázdná Slapská přehrada. Tato přehrada má být poloprázdná a naplnit se pouze v době povodní. Tento nápad je zase v rozporu se statikou přehradní hráze. dlouhodobě nezatížená přehradní hráz je mnohem méně stabilní, než zatížená přehradní hráz.
Další důvod, proč považuji výstavbu přehrady na Berounce za výstřel do prázdna, je snad konečně prosazený statut Národního parku Křivoklátsko. Právě Národní park je ta nejlepší ochrana proti betonářské loby, to by si ale měli uvědomit především ti, kteří protestují i proti zřízení NP. V neposlední řadě významným důvodem proč taková přehrada nevznikne je nedostatek peněz a politické vůle takovou věc prosadit. Prostě vyvlastnit tolik domů, polí a luk, postavit kontroverzní vodní dílo proti vůli místních, proti vůli ekologů, je nerealistické. Nepoměrně snazší, prostorově menší a také logicky zdůvodnitelnou stavbu dálnice není stát schopen prosadit už 25 let (Hradec Králové, České středohoří apod. ).
To ale neznamená, že bychom neměli být ve střehu. Je nutné tento poněkud šílený projekt sledovat, vyhodnocovat jeho důsledky a zapojit se do diskuze věcnými argumenty. To přesně chceme jako OS Kostelík dělat.
Tady je úvodní studie potenciální přehrady, doporučuji pozornosti nejen obrázky a mapy, kde je vidět zátopa, přeložky silnic a dalších staveb, ale i záporná stanoviska všech dotčených obcí a kladná stanoviska obcí pod přehradou na dolním toku Berounky.
Svůj názor také můžete vyjádřit na facebookové stránce Stop přehradě na Berounce
Podle vyjádření městyse Slabce, zastupitelstvo o tomto tématu dosud nejednalo.
petice proti stavbě přehrady je dostzupná v elektronické podobě zde : http://www.petice24.com/zachrame_udoli_berounky