Archiv rubriky: Fotogalerie

Po dvou cestách z Liblína jsme letos pro vodácké dobrodružství jednoznačně zvolili cestu ze Zvíkovce do Roztok.  Ráno jsme se sešli na návsi již v 8.30 s mnohými poznámkami, kdo vymyslel tak brzké vstávání. Také jsem si přisadil. U kaple jsme udělali obligátní foto a

vyrazili pěšky Hardrnicí k řece. U Varských jsme již měli složené a připravené lodě z pátečního večera, takže jsme v pohodě zvládli ještě jedno dobré Chříčské, a pak jsme již šli pro lodě a do vody.  Než jsme ale vyrazili, tak přece jenom dost vody proteklo v řece. Na jezu u pily na druhém břehu již od rána čekaly dámy Okáčovy i s foťákem a u splavu nás každého vyblejskly Fotky jsou v dalším článku na webu.  Vedro k padnutí, moc se nám nechtělo pádlovat, ale i tak cesta ubíhala okolo Zikovic Rybárny. Někteří se zastavili na buchtách u příbuzných  od Bakulů a další postupně a pomalu v líné řece spluli ke Skryjskému jezu. První dávka jez přenesla, ale druhá parta posilněná buchtou jez splula a to dokonce bez ztráty kytičky. Pak jsme již dopluli k Ahoji a k prvnímu koupání a k osvěžovně. Klobása, limonáda, pivo, párek v rohlíku a nakládaný hermelín, který byl naložený tak 20 minut. Nic se nezměnilo, jídelníček stejný, prostředí stejné. Na posilněnou jedna runda fernetů a jedeme dále.

Po Ahoji již vlouváme do nejkrásnějšího úseku řeky okolo Týřova a pod Týřovickou skálou voraříme. Koluje placatice a v líné vodě se velmi zvolna neseme směrem k Rozvědčíku. Mineme Čertovu skálu a dále v tropickém vedru bidlujeme po proudu. Vody v řece je opravdu velmi velmi málo, takže i v místech, kde to normálně teče, se líně táhneme olejem a musíme usilovně pádlovat.

U Rozvědčíka se také BOHUŽEL nic nezměnilo a všechno je tak nějak ošuntěnější, špinavější a i výběr jídel je dost chudý. Zato tam mají nově nainstalované hrací automaty. Vcelku jednoznačně se shodujeme, že u Rozvědčíka již nikdy více a že tuhle zastávku příště vynecháváme a vyhneme se obloukem.

Odpoledne už slunce nepálí na zostra a dokonce přišly první mraky, cesta je tak příjemnější. Někteří se zastavují na Bránově v památníku Oty Pavla a všichni se zase scházíme na jezu v Bránově (Nezabudický jez). Je strašně málo vody, takže musíme lodě přetáhnout nejen přes prakticky suchý jez, ale u pod jezem až k rybímu přechodu a teprve, když se do řeky vrátí voda z náhonu, která šla přes turbinu, můžeme zase trochu jet. Vpravo vidíme dva bobry, kteří budují svůj hrad na břehu a snad je to důkaz, že i přes podivnou tmavou barvu je voda dostatečně čistá na to, aby se i na Křivoklátsko mohl zase vrátit tento úctyhodný tvor.

Okolo Višňové plné kempujících lidí projíždíme už bez zastavení a míříme na poslední zastávku U Jezzu na kraji Roztok. Když na břehu vidíme stojící auto a vlek půjčovny Berounka a když začalo velmi jemně krápat, docela spontánně se rozhodujeme a končíme zde a poslední jez a zbyteček pod most už nedojíždíme. Jez se stejně musí dost nepříjemně přenášet.

Dáme ještě jedno pivku a další rundu fernetů a pak již objednaným autobuskem jedeme zpátky do Kostelíka. Kousek za Roztoky se docela rozprší a déšť je pak celý večer. Zase jsme měli štěstí.

Hrdinkou dne je malá Týnka od Klaubů, která celou cestu absolvovala s úsměvem a když se jí chtělo spát, uložila se ve špičce lodi.

Letos jeli

Robert a Renata

Klaubi i s malou Týnkou

Jarek s Věrou

Holky od Okáčů

Černých

Bakulovi i s Julií na trojce

Radim s Marií (kamarádka Julie B.)

Ctibor s Alenou

Dominika a Kamila (místo lodi Sláva a Eva, kteří se omluvili)