T.G. Masaryk a archeologie
Sobota 14. září je významná jistě z mnoha důvodů. Jedním z nich je i dvojité masarykovské výročí. Toho dne v roce 1937 zemřel prezident TGM a stejný den tedy 14.9. se v roce 1886 narodil jeho syn Jan Masaryk. Na tento den jsme pozvali do Kostelíka do kaple sv. Máří Magdaleny paní Mgr. Kateřinu Blažkovou z Muzea TGM v Rakovníku, aby nám řekla něco o vztahu prezidenta a archeologie.
Ve velmi poutavém vyprávění doprovázeném obrázky z prezentace jsme se dozvěděli, jak štědrým mecenášem byl prezident, kde všude podporoval různé typy výzkumů a bádání a jak se zasloužil o rozvoj archeologie. Doslova jeho osobní stopu přináší výzkum na lokalitách, které jsou blízko Lán a kam Masaryk velmi často zajížděl. Jeho zájem se soustředil například na slavné a velké oppidum u Stradonic nad Berounkou, kde Masaryk podpořil první letecké snímkování jako výzkumnou nedestruktivní metodu. Věnoval prostředky i na výzkum v Libušíně v místě domnělého sídla Libuše. Již tehdejší výzkum podnícený a financovaný Masarykem potvrdil, že se jedná o starší středověké domy s hlubokými sklepy, ale v žádném případě to není Libušin knížecí stolec.
Nejzajímavější vyprávění se pak stočilo na historii a význam pohřebních mohyl nedaleko Lán v katastru Lhoty (u Žiliny). Masaryk přímo vybízel své zaměstnance, kteří se starali o lánskou oboru, aby ho upozornili na zajímavé terénní valy nebo mohyly, a ty pak nechával prozkoumat. A v případě mohyl u Lhoty archeologové nechybili. Vy jste věděli, že znaky původního keltského nebo ještě staršího osídlení bylo i nedaleko Lán? Já o tom nic nevěděl.
Z každého slova Kateřiny Blažkové je zcela zřejmé, jaký vztah měl Masaryk k lidem ve svém okolí a jaký vřelý vztah měli všichni k Masarykovi. Jakou úctu TGM prokazoval každému, s kým se při archeologických výkopech potkal, a současně s jakou důstojností mluvil stejně s kopáčem na výkopu stejně jako s předními archeology té doby.
Dokonce Kateřina Blažková s kolegy na místě původního výzkumu udělali další výzkum po výzkumu. Dozvěděli jsme se, že pomocí moderních technik nyní archeologové objevili prvorepublikové halíře a zátku od piva Pražan. Možná ho s dělníky pil i Masaryk.
V diskuzi jsme se pochopitelně dotkli i archeologie v Kostelíku, začali jsme zkoumat staré kachle, které našel Jarek Kratochvíl někde na cestě v lese. Každý, kdo byl na povídání s Kateřinou Blažkovou, se bude podrobněji dívat do hlíny, až bude na zahradě rýt záhony nebo kopat třeba díry pro sloupky na plot. Jako šok pak zapůsobilo tvrzení, že podle moderního bádání není vůbec jisté, jestli Jan Hus pobýval na Krakovci. Dozvěděli jsme se i o výzkumu opevněného hradiště nad Javornicí nebo o slavném keltském pokladu zlatých duhovek z Podmokel, které se nikdy všechny nenašly a prý je má ještě i mnoho rodin doma. Podívejte se v Kostelíku do starých šuplíků, třeba také něco objevíte.
Prezentace paní Kateřiny Blažkové bude také časem přiložena.
Fotky budou v dalším příspěvku samostatně.
TGM a archeologie
Švestičky
V listopadu 2015 jsme podél silnice zasadili alej nových švestek (vice v tomto příspěvku) a tehdy jsem se naivně domníval, že v letošním roce už bude první sklizeň. Bohužel švestky sice přežily zimu, ale mnoho z nich zašlo na horká léta 2016 a 2017 a to i přes to, že jsme se je snažili poctivě prolévat. Přesto letos máme první úrodu. Věra a Jarek Kratochvílovi objevili první švestu. Na podzim musíme dosadit a znova obnovit alej a doufat v příznivější vývoj.
Všichni to znáte „Přinesl jsem vám švestičky z naší zahrádky“
Už zase se mluví o přehradě na Javornici
Upozornil mě Petr Klaub, že v Rakovnickém deníku (celý článek zde) se píše o potenciální možnosti postavit přehradu na Javornici od Chříče do Kožlan. Podle deníku přišel s iniciativou zemědělec Jan Tajbl z Čisté, člen předsednictva okresní agrární komory. Důvodem je podle novin zajištění dostatku vody pro zemědělce a přehrada také nezaplaví nezaplaví žádné obce a tak si ten agrárník myslí, že to projde.
Javornice byla již dříve v jakýchsi rezervách vodních děl, které zpracovávalo povodí Vltavy pro Ministersvo zemědělství, a zdá se, že tento šílený nápad zase ožívá. Chci pevně věřit, že se jedná o nesmysl a výstřel do tmy a že nikdo nedovolí zaplavit nádherné údolí Javornice, velmi krásné území, které je součástí CHKO Křivoklátsko.
Co si o tomto nápadu myslíte vy. Já za sebe říkám, že proti takovému způsobu devastace Rakovnicka budu protestovat všemi dostupnými možnostmi.
Pochvala vždycky potěší
V úterním Raportu ze 23.7. 2019 je na straně 4 velký rozhovor v technikem Rakovnického vikariátu panem Jindřichem Matuškou. V rozhovoru se podrobně rozebírá stav kostelů, kaplí a dalších církevních památek na Rakovnicku, které kostely se opravují, které se budou opravovat a jaké problémy musí vikariát řešit při stavební obnově kostelů a kaplí. V jedné části rozhovoru je uvedena i pochvala naší práce v Kostelíku.
Citace: „Jsem rád, že se na Rakovnicku objevují záblesky spolupráce, i když jich ještě není moc. Jako dobré příklady bych také zmínil aktivity spolků ve Vrbici, Kostelíku, Lužné nebo Skřivani a zejména obec Lubná, která je velkým vzorem přístupu k památce stojící v obci“.
Jsem velmi rád, že se
nám podařilo i když to nebylo vždy snadné, zajistit kapli a provézt základní opravu toho, co bylo potřeba. Podle stavu trámů, které držely zvonici, je možné, že bychom bez opravy dneska měli celou zvonici někde na zemi, možná bychom museli opravovat celý krov. Stará krytina již také nefungovala. Udělali jsme novou fasádu venku i ve vnitřku a doplnili jsme i oltářní obrazy.
Ještě bychom mohli restaurovat okna, která je třeba namořit a opravit a také můžeme znova namořit dveře. A jistě nás každého napadne spoustu dalšího, co je potřeba na kapli udělat, aby nejvýznamnější stavba v Kostelíku stála dalších třeba sto let. Velké poděkování patří především Petrovi, který byl motorem těchto akcí a sháněl povolení, dotace a další prostředky na opravu cenné kaple sv. Máří Magdaleny v Kostelíku.
