Johanna de Ubelli a silvestrovská cesta ke křížku

Na Silvestra je již zvykem, že mnozí chodí přes Javornici na místo, které nazýváme U křížku. Pokusil jsem se zjistit, kam se to vlastně chodí a jak to místo vzniklo, a co se k němu vztahuje. Vodítkem byla cedulka Johana de Ubelli.

Naštěstí máme Google, takže jsem po pátrání zjistil zajímavé souvislosti okolo tohoto místa a Michal Černý našel ještě zajímavý obrázek, jak to na místě, kam chodíme, vypadalo.

Napřed něco o tomto krásném místě.

Přírodní rezervace Dubensko má plochu 5,3 ha a předmětem ochrany je smíšený svahový porost s vtroušeným tisem. Ochranné pásmo přírodní rezervace má velikost je 7,0 ha. Celá lokalita se také nazývá Dlouhý hřeben. Celá přírodní rezervace byla vyhlášena již 13.8.1965, tedy dávno před tím, než se CHKO Křivoklátsko rozšířilo i na do údolí Javornice.  Nově je zpracován Plán péče o toto území na období 2020 – 2028, ve které je možné najít spoustu přírodovědných informací o tomto území.

Předmětem ochrany je především skupina krásných tisů červených  (Taxus baccata). Cílem ochrany je podpořit životaschopnou populaci schopnou přirozené obnovy a zajistit podmínky pro obnovu a zvýšení počtu jedinců v lokalitě. Znakem úspěšnosti ochrany přírody je reprodukce a odrůstání semenáčků a mladých jedinců a zachování odrostlých jedinců. Indikátorem je početnost populace – současný stav (2019) je 79 ks.

Přezvěření silně ovlivňuje i hlavní motiv ochrany na Dubensku – tis červený (Taxus baccata). Zdejší populace patří na Křivoklátsku k největším. V roce 1995 zde bylo napočítáno 139 jedinců, nicméně v posledních letech zde nebyly zjištěny téměř žádné odrůstající semenáčky. Na zdravotním stavu tisu se negativně projevují suchá a horká léta posledních sezón a již zmíněný okus zvěří. Z hlediska ochrany je tis červený (Taxus baccata) hodnocen jako zranitelný a silně ohrožený.

Je zajímavé, že o významu Dubenska jsou první informace již velmi staré. Na lokalitu upozornili již v letech 1909, 1913, 1934 a 1938 Maloch a v letech 1941 a 1943 Svoboda. Autoři již před více než 100 lety shodně upozorňují na zachovalost lesních společenstev a životaschopnou populaci tisu červeného.

V části Rekreace se v Plánu péče uvádí. Návštěvy PR Dubensko veřejností jsou však ojedinělé a na stavu území se neprojevují. Na vrcholu Dlouhého hřebene, u východního okraje rezervace, který je lesním porostem, je umístěn dřevěný kříž s litinovou sochou Krista a kámen s pamětní deskou a textem: „JOHANA DE UBELLI 1878 OBNOVILA OBEC CHŘÍČ A NADAČNÍ FOND MARIÁNSKÁ TÝNICE 2003“. Ani toto místo není příliš frekventované návštěvníky a nemá vliv na předměty ochrany území. Jak víme, kříž na místě nyní není a snad se tam zase vrátí.

Celý plán péče najdtete na zde

https://portal.gov.cz/obcan/zverejnene-informace/89553/priloha/780

Jak se na toto místo dostala cedulka Johana de Ubeli? Předně jméno Johana je uvedeno chybně a správně celé jméno této dámy i s šlechtickými predikáty je svobodná paní Johanna de Ubelli se Siegburgu. Tato dáma  žila v letech 1833–1928 a byla představenou Ústavu šlechtičen U sv. Andělů v Praze.

Rod de Ubelli asi přišel z Itálie do Čech  na pozvání císaře Ferdinanda III. v roce 1641. Zakladatel české větve rodu Ignác de Ubelli pracoval  v Praze jako fortifikační architekt . Syn Ignáce Liborius Vencel zastával funkci generální válečného komisaře. Další bratři Daniel a Ignác povýšil císař Leopold I v letech 1703, 1711. do dědického rytířského stavu Království českého s přídomkem ze Siegburgu a konečně roku 1772 získal celý rod přídomek svobodný pán (a pro dámy svobodná paní).

Potomkem Daniela Leopolda, ve čtvrté generaci je naše Johanna de Ubelli ze Siegburgu, která v poslední čtvrtině 19. století byla představenou Ústavu šlechtičen u sv. Andělů na Novém Městě Pražském. Ústav šlechtičen bylo zařízení pro péči a výchovu zchudlých nebo nemajetných dívek ze šlechtických rodů, které dostávaly vzdělání a připravovaly se na další život, tedy na sňatek. Ústav šlechtičen (Norbertinum), který vedla Johanna de Ubelli stál na nynější Revoluční, dříve Eliščině třídě na místě, kde je nyní obchodní dům Kotva. V roce 1903 ji jako představenou uvádí tehdy publikovaná Kronika královské Prahy a obcí sousedních.

A jak se tato dáma dostala na tuto vyhlídku? Je to jednoduché. Chříčský zámek patřil od 1764 až ro roku 1906 Ústavu šlechtičen, je možné proto předpokládat, že svobodná paní Johanna de Ubelli ze Siegburgu trávila část roku jako představená Ústavu šlechtičen i na Chříči a toto místo patřilo k jejím oblíbeným cílům vycházek.

Dlouhý hřeben je zajímavý i z pohledu dávné historie území. Je možné, že zde bylo staré kultovní místo. Na velmi zajímavém webu http://www.brdy.info/kapitoly/krivoklatsko.php,  na který mě upozornil Michal Černý, je celá kapitola věnovaná Javornici. V době, kdy píšu tento text, je web brdy.info v drobné přestavbě a mění se struktura kapitol, ale text se tam vrátí. Autoři webu upozorňují nejen na těžbu a zpracování rudy v údolí Javornice, ale všímají si také starých snad rituálních míst a jedno takové odhadují i na Vyhlídce paní de Ubelli. Podle tvaru některých kamenů a důlků v nich je možné vyslovovat domněnku, že lokalita byla i v rannější křesťanské nebo předkřesťanské době obřadním místem.