Čarodějnice opět zmokly

Já nevím, jak to děláme a kdo za to může. Ale snad po třetí nám čarodějnice zmokly. Ale my nejsme z cukru, takže nám to nevadilo.  Už když jsem se začali na Vrškách scházet, déšť hrozil všude okolo. Krásná čarodějnice z dílny Pucholtů vetknutá doprostřed hranice zdobila náš oheň a po zapálení krásně hořela. Jiskry létaly vysoko, ale bohužel do prvních kapek deště.

Krásná a velká hranice držela pohromadě a suché dřevo krásně hořelo, takže déšť vlastně ani nevadil. Za chvíli se první dali do opékaní buřtů, začalo kolovat pivo, rozlévalo se víno a bylo stále příjemněji a příjemněji. Když přestalo pršet začali jsem rozebírat i zásadní témata, která patří ke každému ohni, takže vojna byla dlouhým tématem, stejně jako naše ženy.

A když přišla i slivovička, zábava nabírala stále větší grády. Ctibor přinesl kytaru a až do půl třetí jsme seděli u ohně, zpívali, hráli a pili.

V průběhu večera jsme se domluvili na společné vodě. Berounku pojedeme v sobotu 27.7. tedy poslední sobotu v červenci. Také jsem velmi probírali umístění ruských kuželek a při sezení u ohně zazněla i otázka proč vlastně neuděláme někdy také společný oheň někdy v létě.

Na čarodějnicích uprostřed týdne a za deště se nás sešlo celkem dohromady  26 lidí a to můžeme považovat za úspěch.