Masopust ve Slabcích – fotogalerie
Zde jsou některé fotky Ivany Černé z masopustu ve Slabcích. Toto jsou náhledy, po kliknutí na fotku se foto zvětší a ještě po jednom kliknutí bude foto v plné velikosti.
Masopostní průvod ve Slabcích
Když slunečné a mrazivé ráno vytáhne časně hospodyňky do kuchyní, je třeba očekávat, že den hned tak neskončí. Na kobližky, šišky, koule a jiné laskominy je třeba zadělat těsto hebké a propracované. Taková kobližka se musí zadělat s láskou, nesmí chybět vanilka, rum a těsto si musí řádně odpočnout. To již zbývá čas na přípravu masky do masopustního průvodu….
Ne jinak tomu bylo i tuto sobotu 11.2. ve Slabcích. Mráz byl, až to praštilo. Vždyť – 17 °C, které varovně ukazoval teploměr, vyvolalo na faře oprávněné obavy, zdali vůbec někdo přijde. Jen rozzářené slunce a jasná, modrá obloha byla naší nadějí. Vždyť po třiceti letech se ve Slabcích konal první masopustní průvod. A jaký!!
Ale to jsme nevěděli, a když jsme přicházeli k slabecké benzínové pumpě, tak jsme koukali!! Na třicet pět krásných masek podupávalo, muzika vyhrávala a koňské spřežení, které na správném masopustním radování nesmí chybět, bylo připraveno k slavnostnímu zahájení průvodu. Nevěsta s ženichem, medvěd, klaun, cikánky, víly a louka zelená… Kdo by myslel, že se zapomnělo na smrťáka a kominíka s policajtem, ten se mýlí. Starosta městyse popřál veselý rej a otevřel pomyslnou bránu k hodokvasu. Vždyť mnoho času nezbývá a doba půstu se blíží!!
Průvod se rozjel po hlavní cestě k prvním domkům. Snad nikdo nebyl překvapen, že u jeho dveří nevěsta s ženichem zazvonili a hospodyni s hospodářem vyzvali veselému tanci. Voňavé kobližky a vynikající koláče, chléb se špekem nikde nechyběly. A veselé kalíšky a těch bylo!! Ten měl slivovičku, tam byl rumíček s fernýtkem. A Červené Karkulce nějaká ta lahvička vína do košíčku pro vlka. Tancovalo se snad všude, kdo chtěl projet přes Slabce, musel policajtovi zaplatit mýto, vždyť zeptejte se ševce z Kostelíka!
Veselilo se všude a v pozdních odpoledních hodinách promrzlý, ale veselý průvod zamířil do Sokolovny a věřte nebo ne, i tam se hrálo a tancovalo.
Byl to nádherný den a co dodat….. Je dobře, že se žije!!!
Ivana Černá
Fotogalerie následuje
Příběh ze slabeckého lomu
Popis historie kamenného lomu ve Slabcích , o kterém píše p.Celba ve Slabeckém zpravodaji, mi připomněl historku, která se k tomuto lomu váže – odehrála se v šedesátých letech minulého století.
V roce 1999 jsme na dovolené cestovali po Slovensku a již cestou tam jsme dráždili naše chuťové buňky představou talíře, naplněného až po okraj pravými slovenskými haluškami. První zklamání – na jídelním lístku v hotelu nebyly a vysvětlení číšníka „nesmíme používat brynzu“, nás překvapilo, vždyť brynza se špekem je na haluškách to nejchutnější. Stejná odpověď se opakovala celé další dny – halušky nikde nenabízeli! Jednoho dne jsme zastavili u typické vesnické koliby a odpověď obsluhující dívky byla stejná „halušky nemáme“. Tak jsem si nahlas povzdechl „sakra – jedeme sem z takové dálky kvůli haluškám a nikde je tady nevaří“! Na otázku děvčete, odkud jsme přijeli, odpovídám „až z Rakovníka, ale tam to nemůžete znát“. A nastala mela – děvče volá „mama choď sem, choď sem rýchlo“!!! Nechápeme, co se stalo, přichází „mama“ a po krátkém vysvětlujícím rozhovoru začíná vyprávět svůj příběh , starý čtyřicet let :
„Bylo mi osmnáct a zamilovala jsem se do krásného kluka z vedlejší dědiny, fotbalisty, ale cikána. A táta, policajt, mi tuto známost striktně zakázal. Tak jsme se rozhodli, že spolu utečeme z domova, sedli jsme na vlak a po několika dnech jsme skončili v Rakovníku. Nevím, proč zrovna tam. Bez peněz a bez práce, jen s malým ranečkem. Zabloudili jsme až do Slabec, kde nám nabídli práci v místním lomu na kámen – přijali jsme, v lomu jsme pracovali i bydleli v nějaké chatrči, ale bylo nám fajn, protože jsme byli spolu. Domů jsme nepsali z obavy, že táta jako policajt by nás určitě vypátral a známost s cikánem by mi zase zakázal. Až po půl roce jsem napsala domů dopis, že se vrátíme, pokud nám vystrojí svatbu. Vrátili jsme se, táta slib splnil, už spolu žijeme spokojeně čtyřicet let, máme hodné děti i vnučky, já mám tuto kolibu a manžel pracuje ve zdejším lomu na kámen“.
Závěr více jak hodinového vyprávění byl: „zítra přijeďte na oběd a budou halušky – i s brynzou, jaké jste ještě nikde nejedli“! Přijeli jsme, všude prostřeno, přivítání celou rodinou, halušky neměly chybu. Byl to nejhezčí den naší slovenské dovolené !!
Po návratu domů jsme zajeli vyhledat slabecký lom, vyfotil jsem jeho pozůstatky, zašel jsem na Obecní úřad ve Slabcích, kde jsem převyprávěl celou historku, dostali jsme fotky dnešních Slabec a vše poslali na Slovensko oné šťastné rodině – za několik dní přišlo ze Slovenska poděkování s pozváním na halušky s brynzou!
Lom ve Slabcích pomohl zamilované dvojici naplnit jejich sen – žít spolu, ona „bílá“, on cikán. Při vyprávění čtyřicet let starého příběhu jim bylo šedesát let a byli spolu šťastni.
Jaromír Tupý
Ledopády Berounky
Pan Míra Tupý nafotil krásné snímky z jezu pod Zvíkovcem. Letošní mrazivý únor vytvořil nádherné ledopády na jezu a k tomu sluníčko. Prostě romantika.
Konečně pokochejte se sami v této fotogalerii
Internet v Kostelíku
Petrovi Klaubovi se podařilo získat zajímavou nabídku na možnost vybudování internetu v Kostelíku. Jednalo by se o Internet šířený prostřednictvím WiFi tedy s umístěním anténky v Kostelíku tak, aby na ni bylo vidět pokud možno ze všech míst. V příloze je finanční nabídka včetně různých aktivit a prosím, pokud o připojení v létě, o víkendech nebo třeba půl roku v Kostelíku máte zájem, abyste se ozvali přímo poskytovali nabídky. V podstatě instalace je možná relativně brzo.
Myslím, že se jedná o exkluzivní nabídku a stojí zato o ní vážně uvažovat.
Dejte vědět zájem o tuto nabídku.