Archiv pro štítek: Berounka

Panu Balíkovi se podařilo získat velmi zajímavý text pana Marcela Havlíka, který mapuje sídla a památky v blízkosti Berounky. Nyní zveřejňujeme třetí část, která popisuje tok řeky Berounky od Týřova až k Višňové. Text je ponechán v původní verzi autora.  

Blížíme se ke Křivoklátu. Proti autokempinku se říká Pod jeskyní. Zase je to jenom sesutá skála a pod ní zůstala vzdušná mezera. Mnohokrát jsme ji jako kluci prolézali. Dva z těchto balvanů se svalily až do řeky, jsou tam ještě. Ve Višnové je tolik chat nad jezem, že okolí zaniká v tomto způsobu civilizace. Pak přijde jez a dva mosty. Jeden silniční z roku 1873 (2. XII.) z počátku tam bylo vybíráno mostné, proto se u Rosenbaumů říká Na mejtě. Druhý je železniční a byl uveden do provozu roku 1876.

 

            Roztoky se původně jmenovaly Rybáře. Tam, co jsou Rosenbaumovi, byla chalupa a na potůčku, který tam teče, rybníček na nachytané ryby v řece. Co jsou Hadravovi, byla také chalupa a zase rybníček na potůčku, který teče přes dvůr. Poplužní dvůr, který byl proti ústí potoka Rokytné, dnes Rakovnického potoka. Ve Stříbrném a Čertovém u Častonic se odedávna dolovalo olovo a prodávalo se hrnčířům. V 16tém století se také prodávalo nad nynějším nádražím v boudách, kterým se říká kotce, proto se dnešní Chaloupky jmenovaly Kotyč. U výpadu potoka do řeky, byl za Vladislava r 1475 postaven na potoce mlýn a roku 1544 tam byla huť na tavení kovů od Častonic. Nákladníkem byl  v tu dobu Florián Gryspek. Huť roku1551 shořela a již nebyla obnovena. Narodil se tam roku 1546 slavný malíř Matyáš Huťský. Jeho jméno je také na kostelním zvonu v Nezabudicích. V Roztocích byli v tu dobu 3 převozníci, 2 chalupníci a 5 sedláků. Ve 30leté válce dolování zaniklo, byly pokusy doly obnoviti, ale pak byly opuštěny.

            Roku 1824 se počaly v Roztocích stavět hutě, jako pomocný závod pro nový Jáchymov. Stavba hutí, pomocných budov, obytných budov, jezu, náhonu a lanové dráhy na Sklady /Beraník/ byly v provozu během 14timěsíců. Stavbu prováděl Ing. Gerstner. Hutě v Roztokách se rušily roku 1904. Potom tam byla postavena tkalcovna r. 1907, za války se tam dělaly hlavice k raketám a nádrže na palivo. Po okupaci továrna několikrát změnila výrobu a nyní vyrábí pneumatická kladiva. 

            Opustíme Roztoky a připomeneme si Babu a Špičatou, pod nádražím tunel a v jeho okolí opuštěné štoly. Dráha, která nás bude až na konec cesty doprovázet, vede z Rakovníka do Protivína. Počala se stavět 6. srpna 1874 a 1. května 1876 byla dohotovena se všemi mosty a tunely. To je za méně než 21 měsíců.

            O Častonicích jsem napsal článek, tady si jen upomeňme, že zdejší tvrz Jarošů z Častonic, měla za úkol hlídat cesty po řece a z Křivoklátu na Žebrák. Nad samotou Děče se 13. března 1916 utrhlo kus skály a srazilo to vlak do řeky. Mám snímky.

            Až ke Klíčavě ve Zbečně nás zase po levém břehu doprovází břidlice, někde víc prosycená křemíkem a říká se jí buližník. Kopec Pěnčina je poslední keratofyr na naší pouti. Lom na štěrk proti nádraží je spilit a načervenalá skála na Senecké je porfyr. Zbečno je jedno z nejstarších míst doložených v kraji. Roku 1100 tam byl zavražděn Břetislav II. Má tam kapličku. Kostel snad tam byl již v 10tém století, bylo tam někdy až 14 duchovních pro široké okolí. Vypsal jsem to ve článku Zbečno. Pod Zbečnem je Valentův mlýn, až tam nás doprovází po obou stranách spilit. Potom až do Stradonic všude břidlice. Je to všude přecpáno chatami. Račice bývávala čistě hrnčířská obec; hlínu na nádobí brali hrnčíři za chalupou a polevu v dolech                u Častonic.

            Následují Žloukovice, tam přechází dráha na levý břeh. Pod nimi vtéká do řeky Vůznice a naproti ní je skalisko nad řekou jménem Konec zemi. Potom následuje hrad Nižbor, založený v polovině 13tého století, přesné datum známo není, ale Přemysl Otakar II. již tam vydával listiny. Dole na soutoku Otročínského potoka s řekou bývávala až do roku 1876 železná huť, odtud jméno Nová Huť. Nad Stradonicemi je kopec, kde bylo keltské hradiště, našlo se tam velké množství různých předmětů z doby začátku našeho letopočtu. Proti Stradonicům vtéká do řeky Výbrnice, následujie Hýskov, dříve Stará Huť, kde byly válcovny ještě v první republice. Nyní je tam továrna na betonové prefabrikáty.

            V Berouně je jez, kde se utopilo již hodně vodáků, voda při zvýšené hladině se vrací, lodi zvrhne a lidi utopí. Vlévá se tam řeka Litavka. Beroun byl založen Václavem I. a nesl jméno Verona, z toho se časem stal Beroun. Bern je latinsky Verona.

            Tady končí naše břidlice, po obou stranách je vápencový útvar. Je to dno z prvohorního moře, spodní pásmo se jmenuje ordovik, střední silur a svrchní devon. Kámen je plný otisků havěti v těchto mořích tehdy žijících. Tetín býval střediskem Podbrdské župy, dnes jen malá vesnička. U Srbska vtéká do řeky potok Kačák a pak již je vidět Karlštejn. Těžko je rozeznat jednotlivé obce od chatových osad, působí to jednotvárně a krajina ztrácí na zajímavosti.

            V Tetíně byla dne 15. září 921 zavražděna sv. Ludmila, dole u řeky byla celnice, tam se vybíralo clo ze zboží dopravovaného po řece, snad jsou tam ještě zbytky té stavby.

            V Srbsku byli ubytováni Lužičtí Srbové při stavbě hradu Karlštejna. Základní kámen ke stavbě hradu Karlštejna položil arcibiskup Arnošt z Pardubic dne 10. června 1348. Stavbu řídil Matyáš z Arasu.

            Vážený čtenáři, píši to jen heslovitě, protože to skoro všechno jsem daleko podrobněji popsal v jiných kapitolách.

            U Zbraslavi se Berounka vlévá do Vltavy.

            Na přání zdejších vodáků.

            Marcel Havlík 1986.