Kostelík na vodě

Kostelík byl zase na vodě. Ne, nevtrhla do Kostelíka povodeň, jenom OS Kostelík uspořádalo pro členy další vodácký sjezd Berounky. Chvilku jme se dohadovali, jestli to bylo již po čtvrté nebo dokonce po páté. Krátkým pohledem na náš web jsme si ověřili, že poprvé jsme vyjeli na vodu v roce 2012, takže letos jedem po páté. Poprvé jsme ale změnili trasu. Místo známé a osvědčené trasy Zvíkovec – Roztoky jsme letos zvolili etapu Liblín – Zvíkovec.

Začínáme nejprve v Kostelíku v 8:00 na návsi a jedeme na tábořiště Kobylka u Liblína. Tam nasedáme na lodi ve složení Černých, Korfovi, Kratochvílovi, Pucholti, mladí od Okáčů, Lucka a Lizzie jako nejmladší posádka a Robert a Radim. Skvělé počasí slibuje krásný den.

Vyrážíme od břehu a všichni si rychle vzpomínají, jak se loď ovládá, jak jede a jak se otáčí. Míjíme malebné ústí Střely a hned máme před sebou malinký jez pod Liblínským mostem, který hravě sjedeme a to nám dodá odvahu. Na jezu u Liblínského mlýna raději vpravo přenášíme, ale asi bychom to mohli také dát.

Krásné a romantické údolí horní Berounky sevřené lesy je téměř liduprázdné a protože jsme vyrazili brzy, ani na vodě není velký provoz. Po  malých peřejkách zvolna sjíždíme až k rybárně Rakolusky, kde se poprvé zastavíme. Trasa nám ubíhá více než rychle, takže máme spoustu času a dáváme kromě obvyklého pivka také skvělou česnečku. Je opravdu z česneku a nikoliv z nějaké náhrady. Potom jedeme dál ke Krašovu. Jez u Podkrašovského mlýna sjíždíme po splavu a pak se před námi vynoří úchvatný hrad. Dovedu si představit, jak vnímali monumentální polohu hradu poutníci, kteří se podél Berounky k hradu prodírali. Protože máme čas, tak začínáme na prázdné řece soulodit, koluje malá lahvička něčeho dobrého a ještě lepšího a za Krašovem pak jedeme dále. Oběd dáváme u Bobika vpravo vedle tábořiště a hospody u Mloka. Hned se domlouváme, že se ještě zastavíme i U Potůčků na levém břehu, kde nabízejí i grilovaná kuřata.

Za poslední zastávkou přejedeme skoro bez zastavení i jez u Lejskova mlýna, kde je krásně upravená propust pro lodě a vývařiště pod jezem skoro ani necáká. To už je před námi vpravo Chlumská stráň a vlevo obluda Ptyč, která ale není z vody naštěstí skoro vidět. Pod Chlumskou strání a pod známou vyhlídkou se krásně naposled zhoupneme ve vlnkách. V odpoledním slunci zase soulodíme, koluje další příjemná lahvička, ale voda skoro neteče a naše lodě spíše stojí, než jedou. Takže se za chvíli zase rozpojujeme. U kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech se nestavujeme, takže nás čekají již jen dvě dlouhé rovinky ke Zvíkovskému jezu. Počasí se začíná trochu kabonit a na posledních metrech se zvedá i ošklivý vítr a v dálce párkrát zahřmí.

Do kempu U Varských přijíždíme již ve větru a s hrozbou lijáku nad hlavami. Vrátíme lodě, zavoláme autobus a čekáme u silnice a připomínáme si dnešní zážitky z krásné přírody a velmi příjemně stráveného dne. Když pro nás přijede autobůsek, dozvídáme se, že vlastně všude okolo je průtrž mračen a jenom na nás nespadla ani kapka. Ujeli jsme v pohodě 21,7 km.

Moc vydařený den.

Fotky následují v dalším příspěvku