Archiv pro rok: 2013

Loni nám voda propršela, letos jsme se báli vedra. Na sobotu (a neděli) totiž v předpovědi vyhrožovali překonáváním teplotních rekordů. A taky že jo.

V soboru 27.7. jsme se sešli na návsi již v 8:30 a vyrazili jsme k vodě. Na sraz nás doprovodila také paní Perlínová, Noirin Volfová, Samíček a Garp (to je pes). Na vodu z Kostelíka vyrazila silná vodácká parta s osvědčenými a vytrénovanými vodáky Kratochvílovými, s Petrem Klaubem a jeho přítelkyní Líbou, Kevinem, Robie a Lizzie Volfovými., se zkušenými vodáky Černými, kteří ovšem vyrazili v bílých tričkách místo červených:-( s  Robertem a Radimem. Nováčky v našem skvělém týmu tvořily Jiřina a Iva Krejčovy, které ovšem ihned pochopily základní pravidla vodáctví a o jejich šikovnosti svědčí, že se ani jednou za celou cestu neudělali. U mostu se připojili ještě osvědčení a tradiční Čepičkovi a nově také Susekárovi, tedy pilot Susekár s budoucím zeťákem. Celkem nás na vodě cestovalo v 8 lodích 17 lidí a dva psy Krajčovic  ROI a Čepičkovic  ZUZANKA.

Po vyzvednutí lodí u Varských jsme nasedli a vyrazili směr voda, směr vedro, směr Roztoky. Na vodě se do stínu neschováte, ale zase se můžete koupat, máčet a jinak cachtat.

První větší dobrodrůžo na trase je polorozbořený jez u pily Kostelík. Za nízkého stavu je spíše než sjízdný drkotavý po kamenech a tak ho všichni zvládli bez problémů a pouze Černých měli drobné problémy, které se ovšem snadno vyřešily vylitím vody z lodi. Dále jsme pokračovali okolo historického místa na koupání U smrku, okolo Rybárny a okolo skály s vyhlídkou směrem k jezu ve Skryjích. Jez je upravený, přes korunu hráze neteče voda a všechno se to valí pouze malou propustí se skokem a pro otevřené lodě je to prakticky nesjízdné.  Takže jsme jez rychle obešli, brýle Ctibora jsme zase nenašli a spěchali do tábořiště Ahoj na pivo a na občerstvení. Pivo přišlo v tom vedru opravdu k duhu, Lizzie Volfová zvolila ovšem ruskou zmrzlinu a asi to byla také dobrá volba.

Nejkrásnější část na Berounce je okolo Týřova, ústí Úterského potoka, Týřovické skály až k Čertově skále. Pomalu smlouváme drobné peřejky, kocháme se tím, co vidíme okolo sebe a opalujeme se na poledním slunci. Před Bránovským přívozem zastavujeme a skáčeme do vody a všichni se doslova rachtáme ve velmi teplé Berounce. Za chvíli se zastavujeme také v Branově v pamětní síni Oty Pavla, který je v domku převozníka Proška. V malé výstavě je také originál vysavače Lux a pod stropem visí zbytky převozníkovy lodě.

Potom už jsme se blížili k dalšímu vysněnému místu, totiž hospodě s pivem. Všichni jsme se na tuhle zastávku těšili, takže jsme se nějak nedomluvili, kde se přesně sejdeme. Takže někteří vyrazili k bufetu v kempu Višňová, další seděli v té krásné hospodě co hrála ve Smrti krásných srnců za Višňovou a další skončili až u Jezzu. To nám ale nevadilo, dali jsme  si pivo, nějaké jídlo a já jsem dokonce zvolil doutníček. V 6 hod hodin  večer notně unaveni sluncem jsme se zase sešli v Roztokách u školy a naposled se cachtali v řece a pak již autobuskem mikroregionu Balkán domů.

Krásný horký den.

Fotky Roberta MARKA budou ve fotogalerii.