historie

Archiv příspěvků pro historie.

MikrIMG_4307oregion Balkán před časem vyrobil ve větších obcích informační tabule, které popisují historii obce a nejvýznamnější události, stavby a zajímavosti z vesnice. Bylo nám líto, že takovou informační tabuli nemáme i v Kostelíku, a tak jsme se domluvili a na náklad OS Kostelík jsme tabuli vyrobili a umístili na náves. Na tabuli najdete nové informace i historii Kostelíka a o slavných zemských stezkách, které vedly v okolí, o novém vybudování Kostelíka po husitských válkách a stejně tak i o zajímavých stavbách, které v Kostelíku stojí a které vytvářejí krásný charakter celé obce.

Trochu nás zarazila nevůle a neochota některých místních pomoci s umístěním tabule a to i navzdory slibům. Možná je to jejich čirá závist, že jsme schopni realizovat naše aktivity vlastními prostředky. Nakonec jsme se domluvili a našli místo pro krásné umístění tabule a každý, kdo přijde do Kostelíka, se může dozvědět, co všechno v Kostelíku máme a co umíme.

Tagy: , ,

Od paní architelkty Evy Volfové v Národního památkového ústavu jsme dostali v rámci přípravy a zajištění rekonstrukce věžičky naší kaple Máří Magdaleny v Kostelíku zajimavé fotky kapličky z roku 1986. Pamatujete si ještě, že kaplička také mohla takto vypadat? Já jsem to již vytěsnil z paměti. Bohužel oprava na konci 80. let se moc nepodařila, takže například trámoví, které drželo věžičku na svém místě, bylo již zcela prohnilé a věžičce hrozilo, že ji trámy neudrží a že propadne stropem do kněžiště.

Tak tady jsou fotky od arch. Evy Volfové a děkujeme za připomenutí. Protože formát fotek se neotevíral ve všech prohlížečích, upravil jsem fotky, snad to bude nyní fungovat.

Tagy: ,

Panu Balíkovi se podařilo získat velmi zajímavý text pana Marcela Havlíka, který mapuje sídla a památky v blízkosti Berounky. Nyní zveřejňujeme třetí část, která popisuje tok řeky Berounky od Týřova až k Višňové. Text je ponechán v původní verzi autora.  Poslední část zveřejníme v tomto týdnu.

 

Zveřejněno s laskavým souhlasem paní Evy Votýpkové – Peckové

 

Marcel Havlík

 

Cestování po Berounce

 

Část 3.

 

Kousek po proudu, než se dostaneme k Čertově skále, je přívoz u Rypků /nyní pan Zíka/. Z levé strany vytéká potůček od Hracholusk jménem Pístný. Kdybyste šli proti jeho proudu asi 1 km, kde se rozdvojuje a vylezli na ostroh tím vzniklý, našli byste na vyvýšeném místě malý sroubek pro potřeby myslivců. Na tomto místě stávala tvrz Pístný a do svahu ves téhož jména. Zašla v husitských válkách. V této tvrzi se narodil velký muž. Byl nejvlivnějším rádcem krále Václava IV. Na počátku 15tého století obhospodařoval se svými synovci Skryje. Psal se Mikuláš z Pístného  a později Mikuláš z Husy. Měl velký vliv na dějiny našeho národa. On to byl, který v jižních Čechách organizoval Husity a založil mohutnou pevnost Tábor. Byl výborný válečník i politik.

            Na místě převozu bývával mlýn Myslice. Obojí zašlo v husitských válkách jako ves Kouřimec. U stodoly nynější rybárny /přívozu/ je dub, pod nímž je pochován švédský plukovník raněný roku 1639 u Broum, v bitvě s císařskými. Na dubě bývala tabulka a křížek.

            Kmetcí dvůr, který na místě zničeného mlýna postavil Jindřich z Ensídle v 16tém století smetla roku 1784 povodeň, nynější budova byla postavena o kus výš.

            Spilitová skála Čertovka má také svoji pověst. Starý Rypka si rád občas přihnul, jednou když se vracel domů v podroušeném stavu, zjistil, že mu někdo odvezl loď na druhou stranu. Volal, ale marně. Ve zlosti řekl „Duši bych za to dal, kdybych tady měl most“. Jen to dořekl, stál před ním čert. Udělali smlouvu, že bude most hotový, než v rybárně kohout zakokrhá. Čert lámal skálu a stavěl pilíře. Při tom pekelném rámusu kohout se v rybárně probudil a zděšen zakokrhal a tím Rypkovi duši zachránil. Když je málo vody, vypadá to, jako-by tam kdysi stály mostní pilíře. Skála se zřítila patrně ve třetihorách, když ji nadzvedl čedič.

            Kus níž následuje Kněžská skála, i ta má pověst. Skryjská farnost patřívala jako několik jiných ke Zbečnu. Jednou, když vezl povoz kněze ze Zbečna do Skryj na mši, kněz kočímu lál, ten při přejezdu řeky, jinak to nešlo, v řece vypřáhl koně           a s nimi ujel, kněze nechal na povoze v řece. To je pověst, ale pozemky okolo té skály dle zápisu patřili k Nezabudické faře, proto se tomu místu říkalo Kněžské.

            Proti Nezabudicům na řece je projektovaná přehrada, zatím byla tato stavba odložena.

            Nezabudice jsou prastará obec, kostel sv. Vavřince již tam byl nejpozději roku 1250. Ves patřila kladrubskému klášteru, který obchodoval se solí. Tehdy byli ve vsi čtyři rybáři a čtyři, kdož měli za povinnost platit ročně 9 měřic soli. Domněnka Kočkova, že se v okolí sůl dolovala, neobstojí. Z hlediska geologického je to vyloučeno.

            Naproti Nezabudicům je skalisko, kde se říká na Zpropadeném zámku. Zem tam skutečně duní a proto se říká, že jsou tam sklepy. Dutina tam skutečně musí být, ovšem je to sesutá skála, kde zůstala dutina, která saje až ze zdola u řeky vzduch, prouděním vzduchu se vstup do dutiny ochlazuje a vzniká tam led i v létě. Místní si tam dávají chladit nápoje. Dutina tvoří komín jako je to u ledových jeskyní. Příkopy na straně od řeky sloužily na spouštění dřeva.

            Podle profesora Kušty na tomto místě se také před naším letopočtem konaly obřady pálení mrtvých a jejich popel se ukládal na nezabudickou stranu tam, kde je mezi Rozvědčíkem a Nezabudicemi křížek.

            V bránovském Luhu působil jako letní host spisovatel Pavel, má na návsi pomník. Mlýn na řece roku 1655 rozmetala povodeň. Nový mlýn postavil o rok později tesař Václav Jungman z Hudlic, předek buditele Josefa Jungmana.

Tagy: ,

Panu Balíkovi se podařilo získat velmi zajímavý text pana Marcela Havlíka, který mapuje sídla a památky v blízkosti Berounky. První část popisuje tok řeky Berounky od Plzně až po Zvíkovec. Text je ponechán v původní verzi autora.

Zveřejněno s laskavým souhlasem paní Evy Votýpkové – Peckové

 

Marcel Havlík

 

Cestování po Berounce

 

Část 1.

 

Je to jenom strohá příprava na přednášku pro vodáky. Místa i osoby jsem popsal v jiných kapitolách podrobněji.

 

            Několikrát jsem ji projel nahoru i dolů. Na rozdíl od jiných řek nemá Berounka dosud žádnou velkou vodní přehradu, mimo několika hodně opustlých jezů.

            Vhodným počátkem plavby považuji od dolanského mostu. Je tam možno zajeti vozem vezoucí lodě až přímo do vody a není to daleko od nádraží Chrástu a tak lze lodi poslat i vlakem.

            Královské město Plzeň založil roku 1295 král Václav II. na soutoku řek Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy. Město vypouští do Berounky tolik odpadových látek, že voda v jejím blízkém okolí není lákavá.

            Hned pod dolanským mostem je vodácké tábořiště. Potom již plujeme údolím hluboko zaříznutým do okolního terénu. Po levé straně na terasách z dob ledových jsou postaveny vesničky Nadryby, Kostelec, Nynice a Planá. Jsou stavěny do kruhu okolo rybníčka, někde je kaplička nebo zvonička. Jsou zajímavé svou zachovalou malebností. Všude v jejich okolí se nacházejí stará pohřebiště z doby haštalsko-latenské. Krajina byla obydlena dávno před naším letopočtem.

            U Korečského potoka býval mlýn Dirka. Zprava ústí do řeky Klabava, tekoucí od Rokycan. Další mlýn byl u Darové a potom v ústí Třemošné.

            Na kopci na levém břehu nechal Florián Gryspek z Gryspachu postavit pěkný zámek. Stavěl jej italský stavitel, jménem Hans Vlach. Stavěl také zámek v Nelahozevsi a plzeňskou radnici. Zámek se jmenuje Kaceřov a byl postaven v létech 1540 – 1544. Stavěn na způsob renesanční vily, obehnán hlubokým zděným příkopem a v rozích má bastilony pro boční střelbu. Uvnitř nádvoří je členěno bohatě arkádami; měl svůj vodovod a množství sklepů.

            Zámek roku 1912 vyhořel a potom byl používán jen jako jeden z objektů hospodářského dvora. V komnatách bylo skladováno obilí, ale také seno a jiné. Zámek nebyl uzamčen, jen místnosti, kde bylo obilí. Několikrát jsem se tam vyspal na seně i se svým psem, který mne na mých výletech na kole doprovázel.

            Teprve za nynějšího režimu je značným nákladem opravován a z těchto důvodů není zatím veřejnosti přístupný.

            Florián Gryspek byl tajemníkem císaře Ferdinanda I., byl německé národnosti, mluvil a psal dobře česky. Měl 14 synů a 8 dcer, celá rodina se úplně počeštila. Napsal česky robotní řád a běda úředníku, který by zneužil své moci. Robota na jeho panství byla lehčí než na jiných panstvích a proto robotníci prchali na jeho panství odjinud a samozřejmě těm velkostatkářům to nebylo vhod, byl osočován, že kazí normy.

            Jeho děti se ve 30 leté válce přidaly ke vzpouře proti Habsburkům a jejich panství bylo zabaveno. Žádný z nich tuto válku nepřežil. Část je jich pochována v kryptě kralovického kostela jako mumie ve skleněných rakvích.  

            Gryspek byl vzdělaný muž a podnikavý. Mimo jiné, byl také nákladníkem olovněných dolů v Častovicích u Křivoklátu.

            Při další plavbě po řece, býval mlýn proti Čivicům a další pod hradem Libštejnem. Stavěl jej Oldřich Tista z Hedčan roku 1360. Stavěl i jiné hrady; byl asi Polák. Ti si potrpěli u hradů na dvě věže. Zemřel 1379. Koncem 14tého století získali hrad Kolovratové. Roku 1430 seděl na Libštejně Beneš z Kolovrat a jeho bratr Hanuš na Krašově. Toho roku je Husité oblehli, nádvoří dobili, ale hrad nikoli. Po sedmi nedělích Bedřich i jeho bratr na Krašově se domluvili s Prokopem Velikým, že vstoupí s Tábory ve spolek a budou bojovat po jejich boku. Táhli s nimi do Uher a vrátili se s velkou kořistí.

            Dědictvím přešel hrad roku 1510 na Waldštejny. Každý jen bral a o hrad se nikdo nestaral, tak hrad pustnul až opuštěný hrad Švédové roku 1639 zapálili. Jedna bašta ještě stojí.

            Pod libštejnským mlýnem mnoho lidí ztroskotalo, je tam velký proud a balvany. Na ostrově je dětský tábor. Asi tři km pod hradem Libštejnem ústí z levé strany prudká řeka Střela. Původně se jmenovala Lososnice. Každý rok se na ní konají vodácké závody.

            To již jsme pod zajímavým městečkem Liblínem. Hned u řeky u nového mostu míval hospodu strýc Jana Nerudy v čp. 49. Slavný básník tam jezdil.

            Na náměstíčku je pěkný zámeček spojený můstkem s kostelíčkem sv. Jan Nepomuckého. Zámeček je v anglickém parku a v parku je několik plastik. Tři grácie, kalvárie, sloup Ece homo a Jan Nepomucký. V zámku je nyní domov důchodců.

            Hned za kostelíčkem je škola a na ní je deska, že se tam narodil spisovatel    a vlastenecký kněz Jan Marek, podepisoval se Jan z Hvězdy. Narodil se v Liblíně roku 1801 a zemřel v Kralovicích roku 1855. Má v Kralovicích u kostela pomník.

            Ředitelem tamějšího velkostatku se stal uvědomělý právník Václav Jaromír Picek. Od té doby se stala obec ohniskem národního vědomí. Picek se narodil roku 1812 v Újezdě u Turnova. Všude zařídil české úřadování. Napsal několik divadelních her a hlavně vlastenecké písně jako: Bývali Čechové, Písně dcery ducha mého, Slovan jsem a Slovan budu, Čechy krásné, Čechy mé, Hej Slované, Tážete se proč jsem Slovan. A další.

            Melodie k nim skládal Leopold Zvonař z Kublova.

            Roku 1823 se v Liblíně narodil Jan Knedlhans/pseudonym Slavibor Liblinský. Roku 1847 vydal Česká přísloví a pořekadla. Byl předním Slovanské Lípy. Roku 1848 převzal redakci radikálního časopisu Pražský list. Za Bachovské persekuce byl jeho list zastaven, než byl Knedlhans odstraněn tím, že byl odveden k vojsku a trestán za pobuřování a poslán s vojskem do Tyrol, Když se roku 1860 z vojny vrátil, vstoupil do redakce Času a později do redakce Hlasu.

            Aby jej umlčeli, byl roku 1864 jmenován okresním tajemníkem v Kralovicích, ale i tu ve společenském životě horlivě pracoval. Zemřel v Kralovicích 10. listopadu 1889.

            Nedaleko Liblína je maličká osada Chockov. Odtud pochází známá hraběcí rodina Chotků z Chockova, působící kladně na naše obrození (Chotkovy sady v Praze, zámek Veltrusy a jiné).

            Naproti Liblínu na levém břehu je trhové městečko Kozojedy (není to rodiště Dalibora, to je na Rakovnicku). Obec byla od Husitů zcela zničena a podruhé od Švédů roku 1639. Pod Kozojedy je mlýn a u něj louka.

            Na té louce míval křivoklátský Junák svůj letní tábor. V Kozojedech byl chov těžkých koní. Byla to krása, když se se svými hříbaty plavili nebo se proháněli po břehu. Než doplujeme do Rakolusk, je tam další mlýn. A po něm mlýn krašovský, je to technická památka a stojí za shlédnutí. Odtud asi dva km na strmém ostrohu strmí zřícenina hradu Krašova. Potůček tekoucí ze Všehrd vytéká přímo pod hradem. Historikové kladou založení hradu do roku 1230, ale dle zápisu kláštera sv. Jiří na pražském hradě osada Rakolusky byla již roku 1228 předána ku hradu Krašovu.

            Sezema, který padnul roku 1179 v bitvě u Loděnice u Berouna, měl dva syny, Arnošta a blahoslaveného Hroznatu. Hroznata měl panství a hrad v Teplé, Arnošt dostal úděl z rozpadávajícího se Újezdu polských Hedčanů. Hrad nebyl postaven najednou, ale Arnoštovi potomci již se psali z Krašova. Ve znaku měli troje jelení parohy.

            Krašov byl obléhán Husity 1430, ale dobyt nebyl nikdy, ani v roce 1639, kdy se  o něj pokoušeli Švédové.

            Později hrad měnil majitele, až jej získal 1678 plasský klášter, mnichové si z něj udělali rekreační sídlo a když byl klášter roku 1785 zrušen, státní správa dvora Bohy, nechala ze hradu lámat kámen na stavbu hospodářských budov, při čemž ji sedláci z okolí vydatně pomáhali. Hrad měl dvě patra a okrouhlou věž z podsebitím. Ze všeho zbylo jen pár žalostných trosek. Nyní je snaha, alespoň tyto zbytky zachovat.

            Dole pod hradem je veřejné tábořiště, ale pozor, stráně jsou památkovou rezervací.

            Všehrdy nejsou ta obec odkud pocházel Viktorin Kornel ze Všehrd, slavný právník, který napsal „O právech a sůdech českých“. Špatně pochodil když psal, že král a jeho úřadníci nejsou pány nad lidem, ale jeho služebníci. To jsou Všehrdy u Chomutova.

            Také zalesněná stráň mezi pravým břehem a Hřešihlavy je chráněnou oblastí. Ve Hřešihlavech je kostel, který má na přední stěně balkon, což jinde nebývá. Prý tam také kázal Hus. Nad kostelem je velká stará zvonice a pod kostelem zámeček.

            U řeky je rybárna a naproti ní velký mlýn Lejskův.

            Na dosti vzdálených terasách levého břehu jsou obec Hlinec a Studená. Mezi nimi dole u řeky byla osada Dolany, osada byla dvakrát zcela zničena jako mnoho ostatních, ale kostelíček sv. Petra a Pavla všechny tyto hrůzy přežil. Kostel založil roku 1252 Habart ze Žebříka. Roku 1837 ředitel velkostatku Chříč nechal nad kostelíčkem postavit pět chalup pro deputátníky, kostel nechal opravit a ten byl ještě po druhé světové válce v pořádku. Potom se do něho nastěhoval trampové a brzy z něj zbyly jen části zdí.

            V pokračování na levé terase je poplužní dvůr Ptíč a ještě kus dál je dvůr Dubjany a za nimi dále od řeky Chříč se zámkem. Odtud byli dva známí husitští hejtmani, kteří měli také podíl na dějinách Křivoklátu. Byl to Absolon a Žibřid ze Chříče.

            Nad řekou na spilitové homoli stávala tvrzka Dubjany, střežila tu vedoucí zemskou stezku a přívoz přes vodu. Nebyla veliká, dnes už po ní zůstalo jenom místo s pěkným rozhledem na Zvíkovec. Odtud pocházel také Hrdoň z Dubňan, ač byl katolík a zůstal jím, jeho jméno je na listě z roku 1220, kterým Pražané a drahně pánů českých opověděli králi Zikmundovi, jako nepříteli Čechů, an kázal mistra Jana Husa upáliti.

            V roce 1429 nabyl Hrdoň hradu Radyně a odtud při obležení Plzně Tábory, Plzni dodával spíži, jinak by ji byli Táboři vyhladověli.

            Na pravém břehu je zámeček a obec Zvíkovec na bývalé tvrzi Vlčků ze Zvíkovce. Nyní útulku postižených dětí.

            Nás mohou zajímat dvě osoby, které tam bydlely. Byli to amatérští archeologové Matyáš Kalina, majitel Zvíkovce, jež napsal knihu Obětiště a farář Václav Krolmus, který pro Národní museum v Praze nashromáždil veliké množství archeologického materiálu. O obou již jsem psal ve článku Krakovec.

            Dole u řeky je osada Kalinoves, založená Kalinou, dále mlýn a nový most. Až dosud jsme se plavili údolím nepřeplněným chatami a nynější civilizací i když je tam všude chat dost. Skalnaté břehy byly téměř všude vroubeny původní prahorní břidlicí a totéž bylo u přítoků Berounky.

            Na mnoha místech se z nich vyráběla kyselina sírová ze zbytků bakterií, které se živily sírany. Voda těchto toků stále ještě vyluhuje jejich zuhelnatěné částečky a z toho je v Berounce voda proti jiným řekám tmavá. Odedávna se jí říkalo Černá voda. Více jsem o tom napsal ve článku Horniny v okolí Křivoklátu.

 

Tagy: ,

Na začátku června uspořádal Petr Klaub výstavu, na které shromáždil zajímavé archivní texty, mapy a obrázky z historie Kostelíka. Zde je několik fotek jako připomenutí této velmi úspěšné výstavy.

Tagy: , ,