Život v Kostelíku

Majitel a správce Zbirožského internetu upozorňuje, že signál pro Kostelík je připraven. Kdo má zájem připojit se k síti prostřednictvím tohoto zprostředkovatele, může kontaktovat na telefonním čísle: 602 808 196 nebo na mailu zbirozskyinternet@seznam.cz   majitele Jana Uhlíře.

S pozdravem Honza Uhlíř – Zbirožský internet
.

Velikonoce mají mnohá přízviska. Největší křesťanský svátek, svátek vyvedení Židů z otroctví v Egyptě a zrození svobodného národa (Pesach), nebo staré lidové zvyky. Všichni se ale shodují, že Velikonoce jsou svátky jara, svátky, kdy se probouzí příroda a začíná jaro se všemi jeho nádherami, barvami, teplem a pohodou.

Procházel jsem v neděli v podvečer Kostelíkem a hledal ukázky krásného jara, rozkvetlých luk a zahrad, pučících stromů a ratolestí a zábly mi uši a venku poletoval sníh. Venku již v neděli v podvečer mrzlo a z neděle na pondělí jsme ráno 6:00 naměřili na teploměru 2 m nad zemí – 8.4 °C. Jaképak jaro, tuhá zima byla.

V pondělí nás přece jenom počasí trochu odškodnilo a svítilo krásně slunce, na sluníčku už bylo docela teplo a koledníci po vsi mohli vyrazit nejen v čepicích, rukavicích a zimních bundách, ale i trochu méně nabaleni. Za větrem už bylo docela příjemně.

Pokud máte jakékoliv fotky z Velikonoc, koledníky v Kostelíku nebo třeba fotky pučícího jara, rádi je ne webu zveřejníme.

Dne 10.3. 2012 vyšlo první letošní číslo Slabeckého zpravodaje. Ve zpravodaji se můžete dočíst například o tom , jaké žádosti o dotace podalo slabecké zastupitelstvo, pan Opatrný tvrdí, že členové SDH Kostelík odpracovali celkem 535 brigádnických hodin v Kostelíku, novinky od Slabeckých zahrádkářů, povídání paní Faflíkové o Masopustu ve Rousínově a také článek o opravě kaple v Kostelíku. Čtení je to velmi poučné a doporučuji ho všem.

Redakce avizuje v příštím čísle článek pana Tupého o zajímavém setkání, které se týká Slabeckého lomu. Tento článek je také k přečtení na této stránce.

Zde je k přečtení plná verze Slabeckého zpravodaje 1/2012

Zpravodaj Slabce 1_2012

ZPravodaj je buď přímo na webu Městyse Slabce v rubrice Aktuality ze Slabec nebo si ho můžete přečíst zde.

Možná si pamatujete, jak jsme v létě upozorňovali na spot ČT, který byl reklamou na letní programy ČT. Jeden ze spotů se natáčel na silnici z Modřejovic do Kostelíka a na webu jsme na něj upozornili v tomto článku. Kouknout se na spot můžete na youtube nebo na našem FACEBOOKU, je to uvedené v tomto loňském článku.

Jak již ve čtvrtek upozornil Petr Klaub, bude tento spot jako součást celého filmu Vůně kávy k vidění v  nedělí 18.3. na programu ČT 1 ve 20:00  Film se loni v létě natáčel v Rousínově a okolí.

Když slunečné a mrazivé ráno vytáhne časně hospodyňky do kuchyní, je třeba očekávat, že den hned tak neskončí. Na kobližky, šišky, koule a jiné laskominy je třeba zadělat těsto hebké a propracované. Taková kobližka se musí zadělat s láskou, nesmí chybět vanilka, rum a těsto si musí řádně odpočnout. To již zbývá čas na přípravu masky do masopustního průvodu….

Ne jinak tomu bylo i tuto sobotu 11.2. ve Slabcích. Mráz byl, až to praštilo. Vždyť – 17 °C, které varovně ukazoval teploměr, vyvolalo na faře oprávněné obavy, zdali vůbec někdo přijde. Jen rozzářené slunce a jasná, modrá obloha byla naší nadějí. Vždyť po třiceti letech se ve Slabcích konal první masopustní průvod. A jaký!!

Ale to jsme nevěděli, a když jsme přicházeli k slabecké benzínové pumpě, tak jsme koukali!! Na třicet pět krásných masek podupávalo, muzika vyhrávala a koňské spřežení, které na správném masopustním radování nesmí chybět, bylo připraveno k slavnostnímu zahájení průvodu. Nevěsta s ženichem, medvěd, klaun, cikánky, víly a louka zelená… Kdo by myslel, že se zapomnělo na smrťáka a kominíka s policajtem, ten se mýlí. Starosta městyse popřál veselý rej a otevřel pomyslnou bránu k hodokvasu. Vždyť mnoho času nezbývá a doba půstu se blíží!!

Průvod se rozjel po hlavní cestě k prvním domkům. Snad nikdo nebyl překvapen, že u jeho dveří nevěsta s ženichem zazvonili a hospodyni s hospodářem vyzvali veselému tanci. Voňavé kobližky a vynikající koláče, chléb se špekem nikde nechyběly. A veselé kalíšky a těch bylo!! Ten měl slivovičku, tam byl rumíček s fernýtkem. A Červené Karkulce nějaká ta lahvička vína do košíčku pro vlka. Tancovalo se snad všude, kdo chtěl projet přes Slabce, musel policajtovi zaplatit mýto, vždyť zeptejte se ševce z Kostelíka!

Veselilo se všude a v pozdních odpoledních hodinách promrzlý, ale veselý průvod zamířil do Sokolovny a věřte nebo ne, i tam se hrálo a tancovalo.

Byl to nádherný den a co dodat….. Je dobře, že se žije!!!

Ivana Černá

Fotogalerie následuje

Popis historie kamenného lomu ve Slabcích , o kterém píše p.Celba ve Slabeckém zpravodaji, mi připomněl historku, která se k tomuto lomu váže – odehrála se v šedesátých letech minulého století.

V roce 1999 jsme na dovolené cestovali po Slovensku a již cestou tam jsme dráždili naše chuťové buňky představou talíře, naplněného až po okraj pravými slovenskými haluškami. První zklamání – na jídelním lístku v hotelu nebyly a vysvětlení číšníka „nesmíme používat brynzu“, nás překvapilo, vždyť brynza se špekem je na haluškách to nejchutnější. Stejná odpověď se opakovala celé další dny – halušky nikde nenabízeli! Jednoho dne jsme zastavili u typické vesnické koliby a odpověď obsluhující dívky byla stejná „halušky nemáme“. Tak jsem si nahlas povzdechl „sakra – jedeme sem z takové dálky kvůli haluškám a nikde je tady nevaří“! Na otázku děvčete, odkud jsme přijeli, odpovídám „až z Rakovníka, ale tam to nemůžete znát“. A nastala mela – děvče volá „mama choď sem, choď sem rýchlo“!!! Nechápeme, co se stalo, přichází „mama“ a po krátkém vysvětlujícím rozhovoru začíná vyprávět svůj příběh , starý čtyřicet let :

„Bylo mi osmnáct a zamilovala jsem se do krásného kluka z vedlejší dědiny, fotbalisty, ale cikána. A táta, policajt, mi tuto známost striktně zakázal. Tak jsme se rozhodli, že spolu utečeme z domova, sedli jsme na vlak a po několika dnech jsme skončili v Rakovníku. Nevím, proč zrovna tam. Bez peněz a bez práce, jen s malým ranečkem. Zabloudili jsme až do Slabec, kde nám nabídli práci v místním lomu na kámen – přijali jsme, v lomu jsme pracovali i bydleli v nějaké chatrči, ale bylo nám fajn, protože jsme byli spolu. Domů jsme nepsali z obavy, že táta jako policajt by nás určitě vypátral a známost s cikánem by mi zase zakázal. Až po půl roce jsem napsala domů dopis, že se vrátíme, pokud nám vystrojí svatbu. Vrátili jsme se, táta slib splnil, už spolu žijeme spokojeně čtyřicet let, máme hodné děti i vnučky, já mám tuto kolibu a manžel pracuje ve zdejším lomu na kámen“.

Závěr více jak hodinového vyprávění byl: „zítra přijeďte na oběd a budou halušky – i s brynzou, jaké jste ještě nikde nejedli“! Přijeli jsme, všude prostřeno, přivítání celou rodinou, halušky neměly chybu. Byl to nejhezčí den naší slovenské dovolené !!

Po návratu domů jsme zajeli vyhledat slabecký lom, vyfotil jsem jeho pozůstatky, zašel jsem na Obecní úřad ve Slabcích, kde jsem převyprávěl celou historku, dostali jsme fotky dnešních Slabec a vše poslali na Slovensko oné šťastné rodině – za několik dní přišlo ze Slovenska poděkování s pozváním na halušky s brynzou!

Lom ve Slabcích pomohl zamilované dvojici naplnit jejich sen – žít spolu, ona „bílá“, on cikán. Při vyprávění čtyřicet let starého příběhu jim bylo šedesát let a byli spolu šťastni.

Jaromír Tupý

V únoru obyvkle mrzne, to by snad nemělo nikoho překvapit. Když se ale rtuť v teploměru posune do suterénních pater a začně atakovat hodnoty -20, začíná už opravdová zima. Takže je čas vyrazit na promrzlou chalupu a kochat se krásným počasím a nízkými hodnotami na teploměru.  Jsme v Kostelíku a je tu opravdu krásně. V pátek celý den sluníčko a i přes mráz vlastně moc hezky, v noci se teplota dostala na -19,7°C a to ve výšce 2 m nad zemí, v sobotu již bylo polojasno, ale pořád vlastně velmi příjemně, Teď, když píši příspěvek na web (neděle 0.37), je venku -17,8°C, v chalupě je již krásně teplo a oheň praská v krbu.

Prostě pohoda.

Na závěr jedno doporučení. Byli jsme se dneska podívat na zámku ve Zbiroze jednak na jednoho Leonarda a také na expozici Templáři. Leonardo je krásný, ale je to jen jeden obrázek, byť zcela dokonalý. Co nás ale zcela uchvátilo, byla krásná výstava o slávě a úpadku řádu Templářů od 11. století až do současnosti. Výstava je velmi krásně připravená a k vidění jsou některé docela unikátní předměty, které dokumentují slávu a pád Templářů. Pokud pojedete okolo, zastavte se na Zbiroze. Výstava je otevřena do 18.3. 2012.

Cestou ze Zbiroha jsme se zastavili na mostě nad řekou a fotky jsou zde.

V článku ze 4.9. 2011 jsem zde na webu psal, že V neděli skončilo léto, ó jak jsem se mýlil. Tu neděli na začátku září léto teprve začalo, celé září bylo nádherné sluníčko, teplo a pohoda, jenom zkracující se dny a ranní mlha dávaly tušit, že není vrcholící červenec, ale září. Ještě v neděli 2.10. bylo ve stínu 26 – 27 °C a odpolední slunění na zahradě bylo velmi příjemné. Na rozdíl od podzimních prací na zahradách. Když jsem vozil na konci září hlínu na kolečku, pot ze mě jenom lil.

Září nás odškodnilo za celé prázdniny. Vidíte to také tak?

V neděli 4.9. skončilo léto. V sobotu i v neděli bylo krásné a teplé počasí, teplota šplhala k tropické třicítce. V neděli večer jsme seděli až do pozdní noci na zahradě v tričkách a bouřky na západním obzoru nevěštily nic dobrého. Meteorologové se opět nemýlili. V pondělí se ochladilo o 15 stupňů, od dopoledne lilo jako z konve a pršelo až do večera. Ovšem pondělní západ slunce byl úchvatný (viz foto). V úterý se zase udělalo krásně sluníčko, modrá obloha,  ale už začalo studeně foukat. Sluníčko hřálo, ale již byl studený vzduch a i na slunci tak trochu frišno. Holt babí léto. I tak je ale v Kostelíku krásně.

V září plánujeme rozšířit kompostárnu o další dvě kóje, aby bylo kam ukládat listí třeba i z návsi a na trávníku nebyla černá vypálená kola. Ještě se ozveme, budeme potřebovat trochu pomoci.

Pokud máte z letošního léta fotky z Kostelíka a chcete se s nimi pochlubit na webu, neváhejte a pošlete mi je. Já je zavěsím na web.

doplnění

Léto pokračovalo i tento víkend 10 – 11. 9. Asi nám chce vynahradit červenec a srpen.

Minulý týden bylo konečně léto. Vedro k padnutí, na zahradách nešlo nic dělat a do toho ve středu silná bouřka a v sobotu zase konec léta. Ti z vás, kteří optimisticky  hlasovali v naší anketě na webu, že léto ještě letos bude, měli pravdu. Optimistů bylo přesně polovina. Blahopřejeme.

Silná středeční noční bouřka nám na zahradě zlomila stožár, napršelo za noc 29,3 mm srářek a v sobotu dalších 5.8 mm srážek. Je to po přepočtu 29.3 litrů na každý m2 a to už může znamenat třeba malou lokální povodeň. Ještě že je Kostelík na kopci.

Napište sem do komentářů nebo na facebook, jestli vám bouřka také udělala na zahradě nějakou paseku.